Stopy vedou ke kočkám ve tmě

Francisco Scaramanga je známý jako „muž se zlatou zbraní“, protože své oběti střílí kulkami ze zlata. James Bond obdrží zprávu, kterou snad poslal sám Scaramanga, a která 007 označuje za jeho další cíl. M se proto rozhodne uvolnit Bonda ze služby, dokud nebezpečí nepomine. 007 se přesto rozhodne Scaramangu vypátrat. Stopy vedou do Bejrútu a Macaa. Bondovou pomocnicí je tentokrát agentka Mary Goodnightová.

Ondřeji, ty používáš k focení dost často klasickej kinofilm. Proč tahle překonaná technologie v době digitálních dat?

Nevim, jestli jde o překonávání. Je to jen možnost, kterou si každý může zvolit. Digitál nebo analog pro mne stále představují dvě různé možnosti. Jsou prostě věci, které se ti s digitálem nestanou a naopak. Když pracuješ s filmem, tak tam dochází k různým nedokonalostem. Jako když koukáš na film pro pamětníky a míhají se ti tam různé nedokonalosti jako chlupy a prach, chyby filmu. Nakonec jsou to právě ty chyby nebo zvláštnosti, který nás potom na těch dílech zajímaj. Jedna poštovní známka s chybou, ta jedna jedinečná.

Navíc, stále mě nějak neomrzel ten příběh s analogovou fotkou. Nejde zmáčknout play a vidět hned, co jsem vyfotil a udělat dalších 13 verzí. Je to něco na způsob hledání cesty zpět v týhle on-line době.

Takže lidi se mermomocí vypínaj k dokonalosti a nakonec si nejvíc cení věcí mimo plán?

Protože trend high-end nezná hranic. Prohlídni si dnes časák, koukni na televizi. Ty kamery jsou na velice slušný úrovni proti prvním digitálům. Skoro dvěstě let vývoje až sem. Představ si, kdyby tenhle aparát mohl mít v ruce Niépce, když udělal první fotku. Vlastně by to byla nuda. Ten filmovej nádech, kterej dělá z fotek obrazy, jsem ještě z těch digitálů nevymáčkl. Když najdeš starou fotku, tak na ní vidíš běh času. Je to symoblický k našemu bytí tady. A ačkoliv se vypínáme k dokonalosti, tak trochu tušíme, že dokonalí nejsme. A tak nakonec nejvíc ceníme ty malý nečekaný chyby. 

A kde je ten moment, kdy už to není fotografie?

Naše oko má dané spektrum barev. Pokud budeme zdokonalovat technologii dále, tak se může stát, že budeme fotit něco, na co nemáme spektrum, a pak to vytiskneme tak dokonale, že na to taky nebudeme mít spektrum. Takže budeme vystavovat něco, co vlastně nevidíme. Taková „technologická barvoslepost“.

Viděj to ale třeba kočky, nebo to slyšej netopýři.

No, ale ty se nad tim třeba vůbec nepozastavěj (smích).

Kam tedy podle tebe fotografie směřuje?

Technologická stránka je jedna věc. Druhá strana věci je ten obraz. Co to je? Zhruba před nějakými 60 lety byla fotografie uznána za uměleckou disciplínu. Že je to teda ten člověk za foťákem a ne jen ten foťák, kdo ten obraz dělá. Na začátku ale byli fotografové, kteří namazali destičky asfaltem, a když se jim na tom najednou objevil obraz, skákali radostí. Dnes má na mobilu foťák skoro každej. A to malý dítě, který vyfotí svůj první snímek, skáče radostí úplně stejně. Důležitej je ten obraz.

A proč fotíš ty? Má to smysl k tomu kolotoči obrazu všude kolem přidávat ještě další?

Každá lidská bytost je jedinečná. A pokud máš tu možnost a dokážeš sdílet tu jedinečnost s ostatníma, tak to dělej. A pokud tvou práci lidi dokážou  přijmout a nacházet v ní i část svýho světa, tak to dává smysl. A taky mě to moc baví.

Ondřej Klíma – Stopy vedou

Výstava fotografií v café Decada potrvá do 20.3.2011

http://oklima.carbonmade.com/

http://www.decada.cz/cafe.php/cs/event/show/description/ondrej_klimahttp://www.decada.cz/cafe.php/cs/event/show/description/ondrej_klima