Pokud se chystáte do Vídně na výstavu, jděte do Albertiny. Tak nám to většinou doporučují česká média. Není divu, dramaturgie této vídeňské kunsthalle se zaměřuje na široké publikum a láká na velká jména či zásadní umělecké směry (nyní výstava belgického surrealisty René Magritta). O tom, že jiná stejně kvalitní výstavní síň ve Vídni - Leopold muzeum v rámci desátého výročí od svého založení uspořádala výstavu ranných děl Egona Schieleho (1890-1918), česká média kupodivu mlčí. A to i přesto, že tato expozice nazvaná Melancholie a provokace (prodloužená do 16. dubna) patří vůbec k nejzajímavějším vídeňským výtvarným počinům přelomu roku. Představena je tu ranná tvorba rakouského malíře, žáka Gustava Klimta, který, přestože se dožil pouhých 28 let, dokázal spolu s o čtyři roky starším Oskarem Kokochkou vytvořit ve vídeňské společnosti fin de siècle pořádný rozruch. Nabouráním společenských konvencí erotickými provokacemi a vytvořením osobitého stylu se Schiele stačil zařadit mezi nejvlivnější umělce evropského expresionismu. Na umělcův vliv na další generace výtvarníků a poukazuje kurátor výstavy Melancholia a Provokace psychoterapeut Diethard Leopold tím, že Schileho díla srovnává se záznamy perfomencí představitelů Vídeňského akcionismu generace 60. let (Günter Brus, Rudolf Schwarzkogler) či s tvorbou umělců nejmladší generace (Elke Krystufek, Philipp Gehmacher, Claudia Bosse). "Jsem lidský, miluji smrt a miluji život", napsal Schiele roku 1910. Jeho psychologické portréty a autoportréty vystihují universálnost lidských emocí, a dodnes jsou silnou výpovědí o melancholii, kterou v sobě každý občas probudí, o lásce a smrti, které jsou součástí lidského života. Pokud se tedy vydáte v novém roce do Vídně, tuhle výstavu si nenechte ujít.
http://www.leopoldmuseum.org/en/exhibitions/current/17/melancholy-and-provocation