Sicílie. Pár poznámek a důvodů.

Sicílie je zvláštní místo - a pokud jste byli někde v Miláně a myslíte si, že znáte celou Itálii, mýlíte se, strašně. Spousta míst je tu - neber si to jako urážku, milý ostrove - rozkošně zaostalá, a přes existenci vymožeností jako wi-fi se tu v mnoha ohledech žije velmi postaru. To neplatí o velkých městech, kde přibývá panevropského stylu a standardu. Pokud ale chcete poznat obyčejný všední život sicilského obyvatele, opusťte aspoň na chvíli Palermo, Catanii nebo Trapani a sjeďte na venkov. Protišedi doporučuje hornatou, chudou oblast kolem města Agrigento.
 
 
ZPÁTKY DO JESKYNÍ
Ještě v polovině minulého století žila část tamějších obyvatelích v jeskyních a dírách, které si vydloubali ve skále, a dodnes má leckdo nějakou tu jeskyni jako sklad potravin své domácnosti nebo byznysu. Hornatá krajina se místy obdělává pásovými traktory, protože kopce jsou tak strmé, že normální vozidla by se převrátila. Půda tu je ale úrodná a tak se vínu, olivám, mandlím a opunciím daří velmi pěkně. 
 
VODOVOD? NEMÁME
V Itálii je běžné, že budovy vypadají omšele, a čím jižněji, tím víc připomínají normálně obývané domy jakési ruiny - na Sicílii obzvlášť. V některých městečkách není kanalizace - pokud začne pršet, stávají se ze strmých uliček řeky a ze schodišť Niagary. Domy mají na střechách všelijaké nádrže, protože voda se tu pouští 2x týdně a jindy si musíte objednat chlápka s cisternou, který přijede, hlasitě pohovoří (všechno je tu HLASITĚ) a za 30 euro vám napustí vodu do vašich nádob. Případně nejsou budovy na vodovod napojeny vůbec.
 
PSI A KOČKY
Toulaví psi a kočky jsou tu běžným jevem. Kupodivu nevypadají nijak zuboženě. Vzhledem k osobitému nakládání obyvatelstva s odpady si najdou něco k snědku vždycky, obvykle člověka ani moc nekontaktují, pouze vás budou tiše následovat, pokud si ponesete maso.
 
NASTARTOVAT MOTOR A JÍT NA KAFE
Obyvatelé nejsou bohatí, ale na čem nešetří, jsou pohonné hmoty. I děti tu jezdí na malých motorčičkách, v dospělostí má každý malé auto a případně také dodávku - oblíbené je vozítko Ape (stejný výrobce jako skútry Vespa, je to náklaďáček, který má vepředu jen jedno kolo a řídítka, ale vzadu korbičku, na kterou se leccos vejde). Je běžné jezdit si po městě jen tak, je běžné nastartovanou(!) motorku nechat před barem, jít na kafe, pokecat se známými a beze spěchu zase odjet. Nebo nastartovat auto, vyjet z garáže, motor nechat běžet a pak teprve začít hledat věci, které chceme někam odvézt. Itálie má benzin drahý, ale to nevadí, takhle se to prostě dělá.
 
MÍSTNÍ KUCHYNĚ. JEN MÍSTNÍ.
Pokud chcete ochutnat italskou kuchyni v Praze, můžete - a taky řeckou a japonskou a afghánsou a samozřejmě českou. Na Sicílii je prakticky nemožné dostat se k jinému jídlu než lokálnímu, pouze ve velkých městech je výjimečně čínský podnik. Pokud máte možnost si na cestách vařit, vřele doporučujeme koupit si na trhu místní plodiny (hlavně citrusy, víno, rajčata) a ryby - jsou skvělé. V restauracích dostanete spoustu těstovin, masa (vepřové) a ryb, častý je mečoun, jedí se hodně i krevety a mušle. Pizzy se vyskytují i malé (pizzette), které dostanete v pekařství (tam mají i čerstvé, dobré těstoviny). Pokud vám to nechutná, Bůh vás opatruj.
 
KLID? NA HŘBITOVĚ.
Pokud nemáte rádi hluk, najděte si ubytování někde hodně stranou. Přijatelná hladina kraválu je tu výrazně odlišná než u nás. Děti se nechávají volně vřeštět. Pokud je v maličké trafice jeden prodavač a jeden návštěvník a stojí půl metru od sebe, hlaholí, jako kdyby se potkali po dvaceti letech na hlučném nádraží. Motory výšeuvedených vozítek jsou všude a věčně zapnuté, klakson se užije asi 30x za jednu jízdu (a to ne tak, že na něj jemně ťuknete), na ulici se nehovoří, ale huláká, samozřejmostí jsou puštěná rádia a do toho jezdí prodejci čehokoliv s megafony. Zemědělské stroje, třeba verk na loupání mandlí poháněný motorem traktoru, se prostě zaparkují uprostřed ulice a pustí, dokud není oloupáno. Na venkově se vstává (startuje) tak v půl sedmé, města žijí do tří, spí se i přes poledne. Nějaké hlučné klimatizace a další stroje nikdo neřeší. Klidné a krásné místo? Jedině hřbitov - stojí osatně za návštěvu i jen tak pro zajímavost; místní hrobky mají i 4 podzemní a 5 nadzemních pater, případně tu jsou pozoruhodné zásuvky na rakve - katolické obyvatelstvo mtrvé nespaluje, takže to, co vypadá jako kolumbátium, je spíše šuplíkárium. Za zmínku stojí typografie: S honosným mramorem (který tu je ovšem levný) ostře kontrastují neuměle napsaná jména zesnulých. Velká část místního obyvatelstva má dětsky nevypsanou ruku a písmo na hrobech kdovíproč nedělají podle šablonek - výsledek je skurilní.
 
TIPY PRO TURISTY
Kromě poznávání běžného života si ale i v téhle oblasti můžete užít setkání s kulturou. Impozantní je soustava řeckých chrámů Valle dei Templi hned u Agrigenta (podobně jako v Egyptě vidíte z některých úhlů pyramidy i káhirské paneláky, najdete tady pohledy na paneláky a současně na chrámy starší než Kristus). Městským autobusem číslo 2 se odsud dovezete na pláž - doporučujeme skvělý bar na pláži Oceanomare - venkovní pohovky, na kterých můžete celý dne podřimovat, reproduktory s Bowiem a jazzem, dobré saláty.
Z méně světoznámých památek v této oblasti doporučujeme město Racalmuto s hradem, ze kterého dostanete závrať, a s fontánou starou snad tisíc let. Hezká a plná kostelů je také Caltanissetta.
 
UPŘÍMNÁ VÍRA
A propos kostely. Je na nich něco dojemného: Mnohé z místních kostelů a klášterů obsahují významné sochy a obrazy, ale vždycky je najdeme v kombinaci s barvotiskovými kýči - je ale vidět, s jakou upřímností a láskou ti lidé kladou vedle historicky cenných sousoší příšernou madonku vytištěnou levným digi tiskem, případně umělé květiny čínské provenience na zdobné dečce (dečky a všelijaké lajntuchy s květinovými motivy tu lidé milují a neustále je perou. Malými dečičkami opatřují i schránky na ostatky v kostelech, dečky najdete i na televizorech, které spolu s masivní sedací soupravou mnohdy tkví v létě v garáži, kde je chladno a lidé tak bydlí třeba vedle auta).
Křesťanské svátky se slaví velikými průvody a hrami, obvykle vše doprovází dechová hudba - z nějakých důvodů po celé Sicílii působí obří množství dechových orchestrů, z nemalé části tvořených mladými lidmi, kteří berou své účinkování v dechovce pozoruhodně vážně. Občas se vyskytne přehlídka takových těles a břeskné písně znějí dlouho do noci.
Vůbec je jižní Sicílie přes svou prostotu živá. I na nejchudších svazích dozrává sladké ovoce, obyvatelé se vájemně vesele zvou na malá silná kafíčka, staří pánové spokojeně zevlují na náměstích a jejich paní sedí před domem a klevetí. Ač je to v Evropě, místy si tu budete připadat jako ve velmi exotické krajině - a myslím, že se vám tu bude líbit.
 
Doporučená četba:
Giuseppe Tomasi di Lampedusa - Gepard
Mario Puzo - Kmotr
Leonardo Sciascia - cokoli