Rozhovor s porotcem Německé knižní ceny 2016 Bertholdem Frankem

Milý pane Franke, co je podle vašeho názoru nejpodstatnější na vítězné knize Widerfahrnis spisovatele Bodo Kirchhoffa?
Velkolepé spojení dojemného milostného příběhu s dnešní evropskou realitou. Stylisticky je to mistrovsky pojaté, žádná falešná sentimentalita nebo dokonce kýč. Jde o útlé a bezchybné mistrovské dílo.
 
Proč byla právě Kirchhoffova novela Widerfahrnis  zvolena knihou roku?
Viz výše! Byl to mimořádně silný ročník. Na konci je každé rozhodnutí poroty pro určitou knihu bohužel chtě nechtě také rozhodnutím proti ostatním účastníkům, ale taková už je hra.
 
Pan Kirchhoff přijede už 8. prosince do Prahy. Jak komplikované bylo získat ho tak narychlo pro Goethe-Institut?
Nebylo to vůbec komplikované. Spontánně to přislíbil a na Prahu se těší.
 
Bylo rozhodnutí poroty pro Kirchhoffa přijato hladce, anebo probíhaly tvrdé boje?
O práci poroty se bohužel nesmějí podávat žádné informace. Ne všichni však pochopitelně souhlasí se všemi rozhodnutími stejnou měrou. Ale podstatné rozhodnutí, totiž rozhodnutí o zařazení šesti kandidátů do užšího výběru, bylo přijato ve velké shodě.
 
Kolik knih jste vlastně musel osobně jako člen poroty přečíst?
Každý člen poroty musel vyhotovit zhruba třicet odborných posudků. A zajímavé knihy pak vždycky četlo hned několik členů poroty. Upřímně řečeno, už ani nevím, kolik jsem jich přečetl. Každopádně to bylo v každém ohledu intenzivní čtenářské léto...
 
Objevil jste sám ještě jiné pozoruhodné knihy nebo autory, které byste chtěl čtenářům doporučit? Vyskytla se pro vás nějaká (příjemná) překvapení?
Ano, dokonce velká překvapení – ta byla také v užším výběru. Ani Philippa Winklera (který je také debutantem) ani Andrého Kubiczka jsem předtím neznal a oba bych chtěl v brzké době pozvat do Prahy. A kniha Thomase Melleho, „nefiktivní román“ o jeho dlouholeté bipolární poruše, je prostě síla!
 
Dr. Berthold Franke (*1956)
byl členem poroty, která rozhodovala o udělení Německé knižní ceny roku 2016. Studoval hudbu, germanistiku a sociální vědy a pracoval jako novinář a vysokoškolský učitel. Od roku 1988 pracuje v Goethe-Institutu – mimo jiné ve Varšavě, Dakaru, Stockholmu a Paříži. Stal se regionálním ředitelem pro jihozápadní Evropu a evropským pověřencem Goethe-Institutu v Bruselu. Od roku 2014 je regionálním ředitelem středoevropských a východoevropských Goethe-Institutů se sídlem v Praze. Jeho eseje a příspěvky ke kulturněpolitickým a politickým tématům jsou publikovány mj. v německém časopisu Merkur.