Report: DJ Shadow v Roxy

Za beatama hustejma tak, že by se daly krájet, a dost možná ještě dál...

Po dvou a půl roce se tu znovuzjevila legenda, která mě někdy v sedmadevadesátým, přes moje tehdejší nevalný ponětí o hudbě, očarovala skladbou Organ Donor. Pamatuju si to jako překvapivou penetraci mýho nekvalitního hudebního světa, kterej tvořil snad i Těžkej Pokondr. První problesk něčeho úplně jinýho z jakýhosi zahraničního mixtejpu mýho staršího kámoše. 

Uznávám, že je to teorie na vratkejch nohou, ale uhranutí jedenáctiletýho kluka by mohlo leccos vypovídat o univerzálnosti a šíři jazyka, kterým Joshua Paul Davis promlouvá. Tehdy mě zbytek Shadowovy tvorby moc nebral, ale za pár let jsem se k prvotině Endtroducing zase vrátil a to už byla láska na celej život. Dokonce taková, že jsem málem přemluvil rodiče, aby mě v šestnácti pustili na Creamfields, kde u nás poprvý vystupoval... Následný akce už mi samozřejmě nemohly uniknout a z nich bych především vypíchnul právě předloňský Roxy s Cut Chemistem nad deskama Afriky Bambaaty, kde z těch dvou čišela posvátná úcta k hudbě a její historii. 

Cit a rychlost DJ Shadow nepostrádá ani ve svejch pětačtyřiceti, a i když si s věkem nese z dřevních dob přezdívku (neříkejte, že to z toho není cejtit) i jednu z disciplín (scratching is sooo 1990s/2000s), na všech albech, ale především tuhle středu, zní neuvěřitelně aktuálně. Po příchodu v tričku s nápisem jak logo Účtenkovky a pár skromnejch slovech propukne při prvním tučným beatu všeobecný veselí, který podtrhne tříplátnová projekce, na jejíž tvorbě se Shadow sám podílel. Nic tak dobrýho jste dlouho neviděli. 

Především jste ale nic tak dobrýho možná letos ještě ani neslyšeli. Průlet všema deskama. Lesy rukou u těch nemálo hitovek. A precizní řemeslo u gramců, občasně živě přenášený za hlavního hrdinu. V poslední třetině se před Joshuu (za tříštění pár drinků odloženejch na kraji pódia) snesl poloprůhlednej závoj, kterej zepředu doplňoval už zmíněný zpětný projekce. Sice to jistým způsobem odřízlo část publika z pole position od dění na pódiu, ale stalo se to už za takovýho rauše všech a kupříkladu z balkónu to vypadalo tak dobře, že si postěžovat dost dobře nejde ani kdyby člověk moc chtěl. 

Opravdu nahniličko jsem se dostal při přídavku. Jak by taky ne. Organ Donor a Building a Steam with a Grain of Salt. Možná mi jen selhává představivost a možná je to tím návalem nostalgie (od prvního odstavce, já vim), ale v doprovodu atmosférický projekce to byl jeden z vrcholů mý letošní sezóny nepozornýho posluchače a nedochvilnýho diváka. Já vím, že ještě nekončíme a rád se nechám překvapit, nicméně stálo to za to. 

DJ Shadow

Praha, Roxy, 20.9.17

/fb galerie/