Recenze: Lenka Dusilová - Baromantika

 
 
Novou desku Lenky Dusilové jsme uvítali s radostí. Jak zní po delším poslechu?
Baromantika – bar a romantika?! Dle mých zkušeností se tyto dva pojmy vylučují. Jasně, Hollywood to vidí jinak – mlžný opar cigaretového kouře, smooth jazz, on whiskey, ona suché martini, dlouhý pohled z očí do očí, rudé rty a několikadenní strniště, Pan Božský našel Tu Pravou. Dokážete si podobnou scénu představit v reálu například v českých kulisách? Já ne. Fantazie se mi zasekla u přetékajícího popelníku, záchodků, které by si mnohdy nezadaly s tím z Trainspottingu, a několika nemrtvých, kteří se jakýmsi zázrakem ještě drží na nohou opírajíce se o barový pult. To zavání ledasčím, ale rozhodně ne romantikou.
 
 
Druhý pokus – Baromantika – klíč tkví ve spojení slov baroka a romantiky. Navoněná zdobnost? Postel zasypaná okvětními plátky růží? Ohnivý kotouč slunce pomalu se utápějící v roztavené mědi oceánu? Ne, děkuju. Radši jedno točený, dva rumy a s veškerou romantikou mi můžete jít k šípku.
Tak jak to je? Klíč k pochopení netkví v jazykovém rozboru složeniny názvu alba. Klíčem je noc. Neříkám, že jedinou možností, jak si poslední desku Lenky Dusilové vychutnat, je poslouchat ji v noci. Jenže ona se v noci poslouchá zkrátka nejlépe. Nejde totiž o záležitost, kterou byste si pustili jako zvukovou kulisu k běžným denním povinnostem. Samozřejmě, čistě technicky, to lze. Můžete při ní umývat nádobí, vytírat podlahu nebo vyplňovat daňové přiznání. Rušit vás nebude. Ale takhle z ní nebudete nic mít. Ne, poslech této desky si vyžaduje svůj klid. Nevím, jak jiní, ale pro mě osobně je v tomto ohledu nejlepší právě doba, kdy už mají děti dávno spát a filmový klub na dvojce je zrovna v nejlepším. Ranní ptáčata prominou. Vysoko nad náma prochází průzračnej artista noci a myšlenky nejsou myšlenky, jen převlečenej pocit. To je přesně ono! A hele – ona tady ta romantika vážně je. A není ani trochu laciná!
Baromantika je… těžko uchopitelná slovy. Je poetická, ale v žádném případě patetická. Je křehká, ale plná velice silných momentů. Je emocionální, ale rozhodně ne ubrečená. Je přemýšlivá, ale nikdy zahleděná do sebe. Je bravurně vymodelovaná, ale neodcizuje se. Mohlo by to vyznít, že Baromantika je jakousi „ani rybou ani rakem“, která se snaží zavděčit každému. Nikoliv. Jen se tu velice zdařile balancuje na visuté hrazdě, z níž pád by mohl snadno být osudným. Jemná akustická tanečnice prošoupe střevíce s elektro-robotem. Zásnuby budoucích generací. Zpívá se v několika jazycích – mimo češtiny uslyšíte i polštinu (Wspomnienie) nebo angličtinu (Brother nazpívaný s americkým písničkářem Justinem Lavashem – a ano, z jeho sametového chrapláku se mi podlamují kolena, přiznávám). Mimo to se na desce podílela řada zajímavých hostů – kromě zmíněného Justina Lavashe také například Ema Brabcová (ex-Khoiba, Luno), Dorota Barová (Tara Fuki) nebo Václav Bartoš (FruFru). Už první píseň Baromantická má dostatečný potenciál si člověka chytit a přimět, aby poslouchal. Aby se věnoval jen jí. Dusilová hlasem lehounce a plavně klouže po hlavní melodické lince, elektronické „ruchy“ místy vyvolávají reminiscenci na EOST. Ve svižnějších Mrazech, v lehce „soundtrackovém“ hávu, jako by člověk skutečně cítil poryvy ledového větru. I přes velkorysé aranže a jakousi celkovou epičnost nevyznívají Mrazy přemrštěně. Stejně tak bych se mohla rozplývat nad kteroukoliv další skladbou. Zpočátku jakoby nesmělé Království zvyku, které se po chvíli rozvine v planoucí květ. Luna, v níž ve zvuku strun harfy cítíte zhmotnělé měsíční paprsky. Pro mě osobně přeci jen nejvíc vystupuje hned první Baromantická a Valerie. Asi ani já si neodpustím zmínku o tom, že Valerie v určitých momentech zní, jako by si Dusilenka dala rychlovku se Skrillexem. Nicméně přesto jsou dubstepové vibrace použity se soudností a nevyznívají nijak samoúčelně.
Přirovnání k Danovi Bártovi nebo spekulace na téma, že Baromantika je taková česká „Krajina rovina“ si nechám od cesty. Ostatně to tak ani není. Dusilenka je osobnost sama o sobě a představa, kterak někomu brousí po kuchyni a krade ingredience, se mi moc nezdá. Baromantika zkrátka používá jiné kódy, než kterým jsme se naučili u Dusilenky rozumět. Úsilí o jejich rozšifrování však rozhodně stojí za to.
Baromantika je, když ocelově chladný měsíc nastaví vlídnější tvář. Když i nespravedliví spí spánkem spravedlivých. Když ti, co nespí, nacházejí v labyrintu světa ráj srdce. Spočinutí v sametové náruči noci, kdy i slzy chutnají sladce. Kdy v křehkosti je síla. Co je bez chvění, není pevné. V slabých chvilkách je víc, nežli tušíš.