Recenze: Horace Andy. Projevy štěstí.

Pohoupat se v rytmech reggae, říkám si, tak jo, proč ne, a navíc Horace Andy. Na tohohle chlapíka už porostlého šedinami jsem tak trochu čekal poslední den Rock For People 2016 při koncertě Massive Attack. Horace ale nepřišel, místo něj dorazili Young Fathers, kteří mimochodem vystoupí hned další den po tomto Horacově vystoupení v Praze.
 
Medový hlásek, mateřídouška, mateří kašička a další krásný slova, který při poslechu toho, co vzniklo kontemplací Horace a Massive Attack vyskajují na povrch. Že je Horace Andy třída víme všichni a netřeba to rozpitvávat. Co byl ale naprostej úlet, je kapela. V reggae nejsem kovanej a Dub Asante Band mi měli ukázat, že i tímto směrem lze jít a nezakrnět. Rozvolněná atmosféra při vstupu a hlavně před ním slibovala naprostou pohodu a příchod tak nějak „akorát“ mi stejně přišel moc časný – na čas jsem vůbec nekoukal a místo toho se roztékal hned před místem trombonisty a snil, zuřivě snil. Repro produkovalo parádní rychty s feelingem tak akorát. Trombonista přináší a lepí setlist pod nohy stojánku.
Startujeme, přichází Dub Asante Band a rozjíždí to pěkně zhurta, trombonista to do nás pere jako do správných nedočkavců a místo před podiem začíná být těsnější. Hotová utopie.
When the first time
That I ever saw you
I tell you
That I love you
But now I heard someone say
That you love someone new
Just say who
I want you to tell me who
Není to nahlas, není to potichu, trombon mě nepřehlušuje a naopak mám pocit, že je všechno tak akorát vyvážený. Bubeníka vidím jen málo, ostatně, skoro jako vždy, ale mrzí mě to, protože ty záda kryje zkušeně. Basa, kytara od dědouška (ať mi promine) a trojpatrový stojan s tajemstvím úplně vlevo. Dub Asante nikoho nešetří a s širokým úsměvem hrajou, krásně hrajou. Myslím, že jsem slyšel dvě písně a až poté přišel Horace – šedivý dredy i vous, kšiltovka, kožený (jakože fakt!) kalhoty a červený tílko, mikrofon v ruce. „Heeeey rasta people!“ Ovace, vítačka, nikoliv skromná show, taková příkladná k tomu, co má přijít.
Chvilkama mi přišlo, že se kapelníci culí za Sleepyho zády trošku nepatřičně, ale chápejte, mohlo to být zdání. Tmavá kůže a bílé zuby – Pohoda feeling. Naprali do nás to, co známe od MA, tedy Man Next Door, Money Is the Root of All Evil a Angel. Všechno to mělo úplně jiný provedení a bylo zábavný sledovat (i u sebe v hlavě), nakolik se publikum umí trefit do rytmu, který zná. Horacova verze Ain't No Sunshine a dokonce Hymn of a Big Wheel  - sladká kolize paměti a novej pocit štěstí. To čeho jsem svědkem, je nebe, ale kroť se, bohem se stát nemůžeš. Skylarking, hitovka a fascinace slovíčkem.
The heart of a woman is all I can steal
I did it two times already
Now I am gonna do it once again
'Cause I'm a Man
Yes I'm a Man
And I'm not a boy
I'm a Man
Yes I'm a Man
And not a boy...
Horace určitě není kluk. Je to zkušený hudebník a zdá se, že je plný energie. Lidumil. Člověk milující. Svou kapelu představuje s obdivem, jeho hudebníci ho musí mít rádi. Přítomní je mají rádi, protože nikomu nedovolili ustrnout. Houpalo se to, tančilo se v párech a i nějaký ten polibek se objevil. Jak jsem říkal – utopie. Nezbývá než si přát, aby se nám ukázal i na podiu v Praze 7, kdy ho na, doufejme regulérní set, obsadí bristolští Massive Attack a vrazí do srdcí nějaký ten nový hřebík svým třaskavým zvukem.
PS: Hledejte na fotkách ty úsměvy, naplňují energií a jsou to projevy štěstí.
PS 2: Jedna láska. One love. Kærlighed. Mīlestība.
 
Horace Andy
Praha, Lucerna Music Bar 9.4.2018