Recenze: Blixa Bargeld a Teho Teardo v Akropoli

"Blue is not the colour of my voice
If I would sing in blue, it would drain the oceans,
demolish the pale blue sky.
Red is not the colour of my voice …"
 
Slovy z úvodní písně letošního alba Nerissimo (Nejčernější), kterou Blixa nazpíval v angličtině i italštině s tak typickou dikcí, je řečeno hodně: nadsázka, sebeironie a fascinace “tou temnější stránkou věci” jsou Bargeldovi vlastní. Spolupráce s italským experimentátorem Tehem Teardem se jeví je v tomto kontextu jako logická evoluce: ti dva jakoby se hledali, až se našli. 
 
Začalo to někdy v roce 2009 spoluprací na scénické hudbě k inscenaci Ingiuria a posléze filmovém soundtracku (Quiet Life). Teho Teardo (50) je nadžánrový umělec a žádné „noname“: v mladých letech řádil jako frontman a kytarista harcorové skupiny Meathead, poté začal experimentovat se zvukem kytary a věnovat se scénické muzice. Je například autorem filmové hudby k několika filmům Paola Sorrentina. Vše produkuje na vlastním labelu Specula.
 
Pánové vydali dosud dvě společná alba, Still Smiling, aktuální Nerissimo a jedno trochu utajené EP (Spring). Sound obstarává Tehova experimentální, velmi ambientní kytara (hraje na ní dřevěnou paličkou, zpětnovazebním udělátkem nebo jí použije pro basovou linku), zvonkohra, basklarinet, cello a smyčcový kvartet (na nahrávce např. Balanescu kvartet). Blixa pak používá svůj typický varietní baryton. Veškeré nástroje jsou použity střídmě, na výjimky velmi komorně, celek je spíš minimalistický. Až překvapivě – vzhledem k tak dalece rozdílným nástrojům - mi to celé dává vzpomenout na tiché období Einstuerzende Neubauten a Blixovy nádherné kompozice od Tabula Rasa po Silence is Sexy. Ale zároveň mne to nepřekvapuje: Bargeldova silná a svérázná osobnost tu není proto, aby se upozaďoval. Stačí si vybavit muziku Nicka Cavea & The Bad Seeds, jak rozdílná je éra s Blixou a bez něj.
 
Koncertní provedení je velmi blízko studiovému. A je opravdu „naživo“: smyčcový kvartet je najímaný dle lokace koncertu, stage doplňuje cellistka a hráč na basklarinet. Teho obsluhuje navíc podklad z macbooku a Blixa pracuje se hlasovými smyčkami v reálném čase.
 
Nerissimo je filigránštější, propracovanější a také reálně temnější nebo chcete-li zamyšlenější deska oproti hravějšímu, kabaretně dadaistickému Still Smilling. Hudebně však jednoznačně navazuje. Při poslechu jsem dlouho dával přednost prvnímu albu, pro jeho určitou hravost. Ďábel i kvalita je však skryta v detailech a Nerissimo, toť téměř světonázor. Pro zajímavost, obal alba, který se hudbou uvnitř jednoznačně rezonuje, parafrázuje dílo Hanse Holbeina ml. Ambasadoři v Londýně z roku 1533, obraz plný tajuplných odkazů a hermetismu. Je to fantaskní, surreálný svět hry člověka s vesmírem.
 
V koncertním provedení se však rozdíly mezi alby jeví nezřetelné a v pražském Paláci Akropolis jsem měl možnost zažít tento úsporný kabaret: Teho v dialogu jen se svým nástrojem a computerem a posléze dávající střídmé pokyny smyčcům. Blixa se zavřenýma či uhýbajícíma očima, první půlhodinu omezující kontakt s publikem na distinguované Thank you. Nervní i soustředěný zároveň. Tedy krom momentů, kdy nebyl spokojen s prací zvukaře, kdy živě a dramaticky gestikuloval do zákulisí („My voice, voice, up!!“) - dokonce nastala chvíle, která znamenala pro technika fyzické ohrožení. Nakonec se to ukázalo - víceméně - jako součást hry: v určitém momentu se otevřela zvuková stopa mikrofonu extrémním detailům, umožňující vyniknout mistrovské hře s hlasivkami pro skladby jako Axolotl nebo Still Smiling. Od té doby se začala v Blixově projevu zračit vyrovnanost a věřte nebo ne, na závěr snad i přímo sálal svou svéráznou spokojeností. A to i proto, že publikum bylo skvělé. To znamená: mlčeli jsme, když bylo třeba vychutnat detaily, a aplaudovali se vzrůstající intenzitou. Osobně už jsem oběma odpustil, že vynechali mé oblíbené Bluntmetalldiebe a také Alone with the Moon od Tiger Lillies. A bavil se s plným sálem a věřím, všemi protagonisty plné 2 hodiny výjimečnou a nezařaditelnou hudbou na pomezí žánrů, od Nerissimo po gradující Defenstrazioni.
 
Blixa říká, že od doby první spolupráce se stali s Tehem skutečně blízkými, rodinnými přáteli. Znamená to, že je velká šance, že se dočkáme další společné tvorby. Což je skvělá zpráva.
 
Video: https://www.youtube.com/watch?v=UZYgqTfkeQU
Teho Teardo a Blixa Bargeld, Palác Akropolis, Praha, 18.9.2016