view counter
Share |

Recenze: alt-J live. Umění zkratky.

Do třetice všeho dobrého. Po Žlutých lázních a Ostravě potěšila britská „delta machine“ své věrné v nabitém pražském Foru Karlín.

Soukromá sondážní anketa v blízkém okolí nevyznívala s blížícím se koncertem vždy jen příznivě. „Hm, těm jsem zatím nějak nepřišel na chuť,“ slyšel jsem například. Jiná reakce, ještě stručnější, zněla: „zvážím.“ Přičemž u pouhého zvažování nakonec zůstalo. V pořádku. Každému, co jeho jest. Těch, kteří zvážili úspěšně (a včas) i těch, kteří sympatickému triu intelektuálů na chuť rozhodně přišli, byl tentokrát kompletně plný sál, provoněný očekáváním a iQOS esencemi. Markantní byl následně i vjem vizuální, neb vstřícná hala dala krásně vyniknout světelným i prostorovým kouzlům, které v rámci scény nabízely řady světelných trubic a pilířů - po stranách, vzadu, ale i mezi jednotlivými členy kapely. Koncept ne nepodobný např. výbavě Radiohead (njn, oni se těch srovnávaček prostě nezbaví), avšak vysoce funkční.

Pastva pro oko je fajn, nejdůležitějším faktorem však zůstala hudba. Osobití alt-J servírují poměrně eklektický mix, co se struktur a nálad písní týče, přesto (proto) byla atmosféra hned od startu vážně elektrizující. Téměř by se dalo říct, že zatímco fans legendárních DM měli svátek ve středu, alt-ernativci si podobně výživných hodů užili v neděli.

Cože? DM? Well, neošívejte se. Pár paralel by tu bylo. Intenzivní vizuál už zmíněn byl, chvílemi se tu i tam jede z hutných podkladů, až to v torzu zavrní, mísí se elektronika s živými nástroji… Pravda, operační akční rádius frontmana je v případě Johna Newmana z logiky věci o parník jinde, ale co se oddanosti a napojení/zapojení publika týče, v tomto ohledu je to téměř remíza. A nejde jen o ladné mávání během hymnického závěru Pleader nebo průběžné sborové zpěvy (za všechny - Matilda). U alt-J se obecně vyplatí dávat pozor, mít pečlivě naposloucháno, načteno, proniknout si důkladně k často košatým strukturám skladeb, což se nemusí stát vždy na „první dobrou“. Setkání tváří v tvář je pak zaslouženým zúročením pilného studia a tomu odpovídá i očividná radost a průběžné reakce spokojených audientů.

Čím úspornější je navenek projev aktérů (forma), tím intenzivněji působí samotné songy (obsah). Historie se současností se u nich bez skrupulí proplétají, stejně jako typické, z podstaty až trubadúrské dvojhlasy. Echa dávných postupů a témat (starý anglický folk v Pleader nebo á capella mezihra Ripe & Ruin) rezonují vedle moderních základů, melodicky zvonivé kytary a řízných beatů (In Cold Blood nebo Deadcrush, hned na úvod). Škatulkově je asi neukotvíte, ale poznáte je bezpečně. A to je zdravý.

Pravda, často zaznívají poměrně přesné verze jako na albech. Sice si užijete každý nástup, akcent i stop-time, avšak mezi pylony plnými světla se lehce ztrácí moment překvapení. Kdo se v rámci týmu nicméně snaží do roztrhání, je - jako vždy - bubeník Thom. Zaujatě a soustředěně v předklonu pod kšiltem dávkuje, mísí a vrství svůj rytmický tetris, signifikantně kompenzuje absentující činely nápaditými vyhrávkami a čaruje s baterií perkusí. Zážitek. Dokonce i když právě nehraje, bubnuje si paličkami do vzduchu nebo si alespoň cvičně drží rytmus vyklepáváním tempa na nohavice kraťasů. Jeho práce hřeje ruce, barví tváře a především vyvažuje kolegy, kteří se svých partů mnohdy drží až strojově přesně (stejně jako setlistu během celého turné).

Zatímco aktuální album Relaxer bylo mnoha recenzenty vnímáno jako celek spíše kolísavý, výtečně sestavené koncertní best-of funguje znamenitě. Páteří jsou (a zřejmě dlouho budou) „klasické“ skladby z období An Awesome Wave (hned 10), vybrané novinky jim však sekundují zdatně. Silným momentem byla třeba přídavková 3WW, skvost sám o sobě, s romanticko-erotickým příběhem jinocha na cestách, s nádechem intenzivní nálady The End od Doors v riffu a s magickou formulí „I just want to love you in my own language“ v refrénu.

Spokojenost rezonovala oběma směry. Roztomilé vypadnutí textu v závěrečných Breezeblocks (viď) i závěrečné přátelské objetí tří bratrů v deltě vonělo upřímností. Snad tu nebyli naposledy. Příště (opět) zvažte. Stále platí, že někdy je dobré být na ně sám (pěkně do uší, do sluchátek), a někdy je dobré na dané téma svolat celé Forum. Nevěřte těm, kteří je po třetí desce odzívali. alt-J ještě neřekli svá poslední fistulová slova. Na těchto základech půjde ještě stavět. Let’s tessellate!


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.