Jako malý kluk neměl loutky moc v lásce. Přišly mu, ostatně jako mnohým z nás, trochu depresivní. Pak ho ale zaujalo divadlo a svou touhu postavit se na prkna si splnil alespoň coby loutkoherec. „Jsem introvert a hrozně se stydím. I stát na jevišti. Když ale držím loutku, pozornost se strhává na ni a ne na mě. A to mě hrozně baví,“ říká Radek Beran, loutkoherec a režisér, který vyslal do kin novou loutkovou pohádku Malý Pán.
Radek Beran vystudoval loutkoherectví na DAMU. V roce 1991 pak s ostatními absolventy založil divadelní soubor Buchty a loutky, který má nyní za sebou téměř dvacet premiér pro děti a stejný počet i pro dospělé. Seskupení Radek Beran popisuje jako partu lidí, kde jde všem o totéž – o grotesku a karikaturu. Skrz loutky si utahují ze spousty věcí, a jsou tak oblíbení i mezi dospělými.
„Je to jako byste si povídali o sousedce a dělali s z ní legraci. My se vlastně bavíme tím, že jsou to loutky. Že legračně chodí, že udělají něco, co by u herce vypadalo divně. Navíc loutka může být i vulgární, což s její ušlechtilostí působí vtipně. Snažili jsme se hrát i vážné věci, ale existenciální divadlo s loutkou je snad ještě komičtější,“ popisuje Radek Beran.
Helena Pirnerová
Celý článek najdete na webu GALERIE NE