Přiměřené množství temnoty do života aneb letenské retro

Taky vám schází vyvolávání opravdických fotek v tlumeném červeném světle za chemické vůně vývojky a ustalovače, od nichž si při práci můžete solidně poničit kalhoty? Potom právě vás může zlákat na netušená fotografická dobrodružství nová Temná komora na Letné. /FB/
 
Pražská čtvrť bluesmanů, fotbalistů a hipsterů se zvolna stává ‚zemí zaslíbenou‘ i pro fotografy. V Kostelní ulici, jen pár kroků od již vcelku ‚profláknutého‘ balkónu pana Třeštíka, na němž se nechalo zvětšit už tolik celebrit, v minulých dnech vznikla nová Temná komora.
 
Svému názvu navzdory je ovšem po většinu času místem prosvětleným, velmi přátelským a otevřeným všem, kdo by si chtěli zkusit, jak se postaru klasickými postupy vytvářejí fotografie, a to navíc za laskavého dohledu ostřílených profesionálů. O tom, Temná komora nabízí a proč i jak vznikla, vypráví její duchovní matka Mirka Bozděchová.
 
Co všechno mají lidé v Temné komoře k dispozici?
Kdokoli, kdo by o to měl zájem a fotí na analogový foťák, u nás najde zázemí na základní fotografické činnosti. Může si tu sám vyvolat filmy a nezvětšovat fotky a taky koupit věci, které jsou na práci ve fotokomoře potřeba – fotografické papíry i chemikálie.
Pro lidi, kteří si to chtějí třeba jen vyzkoušet, ale ještě nemají svůj ‚klasický‘ fotoaparát, tady máme i nějaké přístroje k zapůjčení, takže si je hned nemusí sami pořizovat. Ale hlavně jsme tu začali pořádat různé akce pro lidi, které focení zajímá, a přitom zatím neměli možnost se s ním pořádně seznámit. Někdo, kdo se v tom skutečně vyzná, jim tu vysvětlí, jak to vůbec funguje - jak se pracuje se světlem, jaká ji historie fotografie a další věci, které by fotografující začátečníky mohly zajímat. Budou to lidé, kteří v životě už něco pořádného nafotili a můžou jim to ukázat.
 
Koho můžou „klienti“ Temné komory tedy potkat?
Začali jsme zde výstavou černobílých fotek Honzy Šilpocha, fotoreportéra, který dlouhé roky pracoval v různých novinách a časopisech. Ale kromě něj mám i několik dalších kamarádů, kteří o focení něco vědí. První výstava vyvrcholila workshopem, na kterém Honza jeden den s několika kluky v nedalekém parku fotografie nafotil, a druhý den si je společně vyvolali. Mohli tak zažít celý proces a vidět, jak to má při fotografování správně vypadat.
 
Máte už vymyšlený program na další období?
Na pátek máme naplánovanou další vernisáž. Vystavovat se budou sociální portréty Martina Šrámka, který pro cyklus Hříšní lidé města Plzně nafotil různé bezdomovce, blázny a žebráky, prostě lidi na okraji společnosti. A vernisáž nebude taky jen tak obyčejná – bude se na ní zkoušet, jaká různá kouzla se dají dělat se zvětšovákem.
Výstavy plánujeme v měsíčním cyklu. Už mám předběžný plán, koho bych dále oslovila, koho bych tu chtěla mít. Výstavy by měly být propojené s pracovními dílnami, jako právě v pátek. Ale dáváme taky možnost lidem, objednat si prostor pro vlastní akce - třeba speciální výstavy pro přátele nebo rodinu. Určitě se najdou takoví, kteří mají co ukázat, ovšem nemají kde, a připadne jim zbytečné, platit si nějaké drahé prostory. Nějaké peníze od nich za to sice budeme chtít, ale nepočítám s tím, že to bude výdělečný projekt. Chtěla jsem prostě udělat něco, co třeba nemusí mít žádný smysl, ale je to prostě hezký a myslím si, že by to mohlo fungovat.
 
Vystavovat se zde budou jenom ‚opravdové‘ fotky, které prošly mokrým procesem?
Chceme mít sice Temnou komoru spojenou hlavně s analogem, ale když nám někdo nabídne něco zajímavého, tak nechceme být rigidní. Pokud to osloví lidi, kteří by sem přišli, tak se tu nemusí vystavovat jenom černobílá fotka.
 
Kdy bude Temná komora otevřená?
Nastavili jsme to zatím tak, že jsme schopni tady být víceméně každý všední den navečer tak od šesti do deseti hodin. Víceméně budeme mít služby, aby si lidi mohli být jisti, že se k práci na fotkách dostanou.
 
Jaké ‚klienty“ tady očekáváte?
Lidi kolem dvaceti let. Zhruba generaci mých dětí, které tuhle dnes už archaickou činnost neměly možnost zažít. Už neznají romantiku a dobrodružství, které s sebou nese, tak jako my, kteří jsme se k fotografii dostali někde v domech pionýrů nebo koupelnách alespoň na pár hodin předělaných na temné komory. Roztáhly se v nich zvětšováky, které všem v rodině překážely a babičky nadávaly, co se to zase děje za novoty.
Myslím si, že by to pro ně mohlo mít nádech něčeho zajímavého a tajemného. Kluci se tady už střídají, stahují se sem za nimi jejich kamarádi, baví se o tom a líbí se jim možnost pustit si tu svoje vlastní videa nebo filmy jako třeba Zvětšeninu. A kdyby se s tímhle místem propojilo víc lidí naladěných na podobnou vlnu, bylo by to fajn.
Myslím si, že by to mohlo být trochu i jako klubovna Rychlých šípů. Ani takovéhle retro občas nezaškodí. Mladí lidé jsou teď nastavení na setkávání se na dálku, na takový ten ‚no life‘. A tady dostanou prostor, který se dá využít různým způsobem. Vaříme tu dobrý kafe a máme tu místo, kde se dá příjemně bavit o zajímavých věcech. Možná by to mohlo přilákat i nějaké znuděné letenské hipstery.
 
Jak vlastně myšlenka na vybudování Temné komory vznikla?
Byli jsme koncem loňského roku na velké cestě po Argentině s mým synem, jeho kamarádem a mou pětasedmdesátiletou mámou. Ona a kamarád vyrazili právě s analogovým foťákem a všechno začalo diskusí, kdy jsme my dvě pamětnice vzpomínaly na to, jak nás kdysi bavilo, že jsme si fotky vyvolávaly samy. A uvědomili jsme si, že se spousta mladých lidí vrací ke kořenům, a to i ve fotografování. Rozhodli jsme se, že bychom chtěli odněkud vyhrabat zvětšovák a temnou komoru si znovu pořídit. Po návratu jsme úplně náhodou našli tenhle volný prostor a vzali celou věc vážně. Dokonce až tak vážně, že tady vystavíme i ty naše fotky z Argentiny.