Právníci netuší, v jaké budově studují!

Kdybyste v oněch místech stáli o mnoho let dříve, hrozilo by vám ušlapání vojenskými koňmi. O nějaký čas později byste se v týchž místech dost možná brodili v haldách odpadu. Ovšem nebylo by ani vyloučeno, že by se vaše nohy dotkly posvátného místa – alespoň podle legendy, která tvrdí, že právě v těchto místech bylo vyplaveno tělo sv. Jana Nepomuckého. V současnosti vám na témže místě mnoho nebezpečí nehrozí – v případě, že u vás pobyt v prostředí, v němž se ve zvýšené koncentraci vyskytují saka, kravaty, aktovky a kufříky, nevyvolává silnou alergickou reakci. Nevěřili jste, že Právnická fakulta Univerzity Karlovy dokáže být i zajímavá? Odpověď je nasnadě.

O dostatek důkazních prostředků se ve čtvrtek 3. března postaral rektor Akademie výtvarných umění a historik architektury Jiří T. Kotalík na přednášce Architektura a dějiny budovy Právnické fakulty v Praze.

O tom, že autory budovy jsou věhlasní architekti Jan Kotěra a Ladislav Machoň, se zřejmě není třeba se sáhodlouze rozepisovat... Více než strohá fakta je zde zajímavější sledovat, v jakém kontextu se budova rodila, s jakým záměrem a myšlenkou, kterak se na ní podepisovaly historické okolnosti a jaké přesahy má tohle všechno do dnešní doby či rovnou do budoucna.

GIRLANDY VS. LINIE

Kdyby byl onehdy (onehdy = na samém začátku 20. století) realizován původní urbanistický projekt v celé své šíři, vypadalo by teď náměstí Curieových docela jinak. Zrcadlově postaveny naproti sobě by tu trůnily dvě stejné budovy, k nimž by ústil Čechův most, a které by tvořily velkolepou „bránu do města“. To by ovšem tehdejší panovník – František Ferdinand d’Este – musel mít jiný vkus (stejně jako jeho předkové uznával jedině barok). Následující historické okolnosti pak ze hry panovníkův vkus zcela vyloučily, avšak ani tak nebyla poválečná léta pro Kotěru nijak snadná. Po přestálých peripetiích už byl na konci svých sil a dokončení projektu bylo svěřeno Ladislavu Machoňovi.

FUNKCE VS. FORMA

Po Kotěrovi tedy zbyla řada skic, podle kterých byla fakulta přesně postavena. Ty však v průběhu stavby nebyly rozvíjeny a vznikl tak projekt, který byť v mnoha ohledech geniální, trpěl řadou nedodělků a hluchých míst, projekt působící velmi stroze. Poukažme například na fakt, že Kotěra od začátku předpokládal spolupráci s výtvarníky, ke které se nakonec nepřistoupilo. Na jedné straně tak stojí výsledek Machoňovy myšlenky moderní architektury, kde funkce převažuje nad formou, velmi propracovaná fasáda budovy a použití prvotřídních materiálů, na straně druhé pak právě ony nedodělky a absence sochařské a malířské výzdoby, s níž bylo původně počítáno. Výsledkem je budova, která funkčně plní svůj účel, avšak v celkovém vyznění je velmi přísná a tvrdá. Z výsostného chrámu vědy je nakonec minimalistická, střízlivě a racionálně pojatá stavba, která čím monumentálnějším, tím tíživějším dojmem působí.

Budova Právnické fakulty tedy zůstala torzem. Budiž jí útěchou, že alespoň torzem, o nějž je pečováno, a které je nade všechnu pochybnost funkční. Přesto v něm něco chybí. Působí dojmem spící krasavice. A ta se sama od sebe neprobudí.

V rámci přednášky byla předestřena analogie s novostavbou Fakulty architektury na ČVUT, jejíž prostor je sice také strohý, ale již od počátku do něj byla vnesena velmi výrazná barevnost, výsledkem čehož je o mnoho přátelštější dojem prostoru, který je studentům otevřen. Žádná tabu. Grafický moderní design je součástí myšlenky výtvarného generelu stavby.

DODAT TORZU ŽIVOT

Právě tohle by mohlo být oním pomyslným princem, jenž naši spící krasavici přivede zpět k životu. Otevřenost, vstřícnost nápadům a novým myšlenkám, spojení uživatelů fakulty se současnou generací studentů architektonických, grafických a designových škol.

Je zkrátka důležité dostat do těchto prostor zpátky život. Dát prostor tvůrčímu bujení a nápaditosti. Nabrat do archaických zdí jejích plic čerstvý vzduch a dokázat, že budova Právnické fakulty nepřipomíná – dle slov architekta Otakara Novotného - „vyloupenou severoitalskou stodolu“.