Pod Čarou: rozhovor s Terezií Honsovou, organizátorkou akce

Přinášíme vám rozhovor s Terezií Honsovou, jednou z dvojice tvrdého jádra organizátorek akce Pod Čarou. Otázku, co dělá proti šedi, zde nemá smysl vůbec pokládat.

Pod čarou je svého druhu ojedinělý projekt. Každoroční zpráva o stavu adeptů rodící se umělecké scény, a ne jen to.

Jak celý projekt vznikl?

V lednu roku 2006 přišla s nápadem Barbora Pivoňková,  uchazečka o studium na VŠUP. Po předchozím roce, kdy nebyla přijata a skončila takzvaně „pod čarou“, se rozhodla oslovit další nepřijaté a společně ukázat, že jejich práce dosahuje stejné úrovně jako těch, kdo se umístili nad čarou.

Mohla bys osvětlit, co ony termíny pod nad čarou znamenají?

Na umělecké školy je těžké se dostat. Do užšího výběru bývá přijímáno cca. 10 lidí. Z toho přijati bývají tak 1-3 studenti na ateliér. Tito 3 jsou tedy ti vyvolení nad čarou. (smích)  Zbylých 7 zůstane pod čarou, tedy jsou nepřijati. Často se úroveň jejich práce o mnoho neliší. Ve výsledku tedy rozhodují faktory jako štěstí, momentální forma, nervozita, sympatie a antipatie profesora a uchazeče. Což je pochopitelné, profesor a student spolu mají spolupracovat dalších 6 let.

Jak a kde akce probíhá a co jejím obsahem?

Obsahem projektu je dát prostor mladým autorům prezentovat jejich práci. Pro mnohé je to první výstavní zkušenost vůbec. Ale jsou zde i tací, kteří se hlásí na školy opakovaně. Jejich práce se vyvíjí, ale přesto z nějakého důvodu nezapadají do konceptu pedagoga, třeba proto, že pedagog má pocit, že by jim už neměl co předat.

Akce probíhá vždy v termínu před přijímacím řízením na vysoké umělecké školy, tedy v půlce ledna, každoročně od roku 2006. Letošní ročník proběhne v Trafo Aréně v Praze - Vysočanech. V minulých ročnících to byli prostory jako Hala C ve Vysočanech, Hala Alta v Holešovicích nebo třeba prostor NoD. Snažíme se, každý ročník organizovat na jiném místě, ale jsme omezeni nároky na kapacitu a v neposlední řadě finančními nároky.

JE TO MASO,  JE TO BOJ

Z předchozích ročníků si vybavím, že je to docela masová akce. V kolika lidech akci organizujete a kde na to berete prostředky?

Maso to je, na vernisáži se protočí přes  400 návštěvníků. Slušná účast na vernisáž, ne? V tuto chvíli jádro organizátorského týmu tvoří Lenka Šindelářová -  hlavní produkční, já jako koordinátorka vystavujících,  Hynek Štětka - dvorní grafik, Adam Uzelac, Aleš Zemene, zvukaři a technici všeho druhu…  Opominu-li kastování do funkcí, nerada bych na někoho zapomněla. Celá akce stojí na vřelé výpomoci okruhu našich kamarádů a lidí, kteří věří, že akce Pod Čarou má smysl.

Co se financování projektu týče, motivačním příspěvkem je 300,- od vystavujícího. Určitou část nákladů kryje bar. Vstupné je zdarma. Z toho vyplývá, že stěží pokryjeme náklady. Občas i doplácíme z vlastní kapsy. Na předchozí rok 2010 se nám podařilo získat grant, takže jsme mohli i zpětně spolupracující aspoň symbolicky za jejich práci ocenit a vrátit vystavujícím jejich 300 korun zpět.

Pod Čarou není jen výstava. Vernisáž má program. Stejně tak vystavující nutně nemusí být sochaři nebo malíři. Je pro projekt otevřený i jiným uměleckým oborům?

Pod Čarou je otevřené širokému spektru uměleckých oborů, jako hudba, tanec, divadlo, fotografie, film, kresba, malba, socha, design.  Zatím se nám neozval nikdo z literárních oborů, tak třeba na příští rok.

Kdo vybírá vystavující a jejich práce? Jak udržujete úroveň celé výstavy?

Akce má šestiletou tradici. Lidé už o nás vědí, sami se hlásí přes facebook nebo web, přesto nábor lidí není jednoduchý, snažíme se spolupracovat se školami, vyvěšujeme inzeráty, rozhazujeme sítě, kontaktujeme i předchozí vystavující. Vystavovat může kdokoli a cokoli, za čím si stojí. Necenzurujeme, ale snažíme se s  autory vybrat to nejvhodnější, aby celek působil co možná nejlépe. Realizovat výstavu, kde je nepřeberné množství různých médií, není snadné. Často autoři donesou jiná díla než ta, která prezentovali, často na poslední chvíli a ne každý je schopný nainstalovat své dílo bez pomoci. Je to boj. (smích)

Máme za sebou silnější i slabší ročníky. Výstava je odrazem úrovně vystavujících toho roku. Často čelíme kritice právě o kolísání kvality. Na druhou stranu je příjemné vidět, že projektem prošlo množství umělců, kteří tvoří současnou mladou uměleckou scénu, například Olo Křížová, Petra Ptáčková, Viktorie Beldová, Karel Štědrý, Epos 257…