Pár otázek pro Jessie Ware

Zpěvačka Jessie Ware vystoupí 3. března v Divadle Archa. Jak se má?
 
Čím vším se nyní zabýváš?
Svou dcerou, zkoušením, přípravami na turné a prací na podcastu „Table Manners“ (Pravidla stolování), který moderuju společně se svou mámou. Všechno to jsou fantastické projekty, i když je to neskutečně vyčerpávající. Ale neměnila bych.
 
Proč sis ze všech možných forem umění vybrala zrovna hudbu?
Jednou jsem prostě zjistila, že mám hlas, a tenhle objev mě nadchnul. Je to vzrušující, i trochu strašidelné, když objevujete svůj hlas a když ho objevují i další lidé... Vždycky jsem milovala také výtvarné umění, ale při malování jsem si vždycky připadala jako podvodník. Hudba je to pravé, cítím se v ní dobře.
 
Do Prahy jedeš se svým novým albem Glasshouse. Můžeš ho popsat třemi slovy?
Upřímné, osobní a snad ještě pořád i trochu romantické.
 
Čím tě inspirují prostory, kde vystupuješ? Kde se ti hraje nejlíp?
Strašně ráda hraju v krásných velkých prostorách, ty jsou pro mě vždycky inspirativní. Malé, intimní koncerty ale mají jedinečnou atmosféru, jaká ve velkých sálech nikdy nevznikne. To je na nich úžasné. Právě takový koncert jsem měla před lety v Praze. Prahu miluju, byla jsem tu už jako studentka – psala jsem diplomku o Franzi Kafkovi a přijela jsem ho studovat sem. Celé dny jsem chodila po městě a večer jsem objevovala překrásné koncerty vážné hudby v kostelích a skvělé jídlo. Bylo to kouzelné. Dokonce jsem šla i do opery! Máte tu nádherné koncertní sály.
 
Tvé nové album, které vyšlo loni, v sobě nese pořádnou dávku lásky. Je to odraz tvých názorů a smýšlení o současném světě? Trpíme podle tebe naléhavým nedostatkem lásky?
Lásky není nikdy příliš. Zvlášť v této době. Hudba asi může někdy sloužit jako úniková cesta nebo čirý idealismus, ale na tomhle albu jsem – aspoň doufám – nabídla upřímný pohled na těžkosti způsobené tím, že zapomínáme milovat, a zároveň je to oslava nového druhu lásky a oddanosti.