Opuštěný Berlín: Když je to zakázané, musí to být zábava!

Ciarán Fahey alias Spudnik, blogger pocházející z Irska, v Berlíně objevuje a dokumentuje opuštěná místa na blogu www.abandonedberlin.com. Nebývá to vždy zcela bezpečné, ani legální. Maike Wetzel se se Spudnikem vydala na „field trip“ do budovy zchátralého Böhmisches Brauhaus v berlínské čtvrti Friedrichshain (Celý článek najdete na stránkách jádu.). 
 
 
 
Obrovská blátivá plocha ležící ladem, graffiti na drolících se zdech, holubi, kteří hnízdí ve zbytcích zdí rozpadlé budovy Böhmische Brauerei ve Friedrichshainu – pomalu, ale jistě to tu chátrá. Vstup na vlastní nebezpečí, za děti ručí rodiče. Před cedulí u plotu Spudnik a já právě stojíme. Hop a už jsme na jeho druhé straně. Můj první ilegální vstup na zakázané místo nebylo nic těžkého. To opravdu vzrušující ale ještě přijde: Hlavní vchod do budovy je zamčený. Poté ale zjišťujeme, že dveře do sklepa jsou otevřené. Procházíme vlhkým, podzemním labyrintem, svítíme si baterkou a začínáme si povídat. 
 
Na svém blogu jsi zdokumentoval už 46 opuštěných, zavřených míst. Podtitul zní: If it’s verboten it’s got to be fun. Jde o to vzrušení jít někam, kam se jít nesmí, nebo prostě máš rád pavučiny? 
Už jenom to někam vniknout má něco do sebe – hlavně proto, že jako exkluzivní návštěvník dané místo nebo budovu můžu zažít jinak, než kdybych tam byl se skupinou lidí. O samotě je to mnohem více vzrušující, ale také soustředěnější a dokážu pak líp fotit.
Když jsem někde úplně sám, nasávám pak mnohem intenzivněji atmosféru daného místa. A taky je to děsivější. Každá veverka, která se mihne listím, je najednou považovaná za strašidlo. Když jsem byl jednou v bunkru opuštěné ponorky, tak jsem měl pocit, že slyším hlasy. V tu chvíli mi bylo jasné, že je nejvyšší čas jít zpátky ven na světlo. Kromě toho s sebou většinou nikoho neberu, protože chodit do zchátralých budov je nebezpečné. A já nechci být zodpovědný za něčí zranění.
 
Už se ti někdy něco takového stalo? 
Ne, ale skoro – právě když jsem v jedné budově opouštěl místnost, zbortila se v ní střecha. Bylo to o fous. Dvakrát nebo třikrát jsem narazil na ochranku. To byly zčásti vzrušující honičky, při kterých jsem ne vždy byl já ten rychlejší. Ale jakmile jim došlo, že chci jen fotit a nic nehodlám ničit, tak mě nechali jít.
 
Na stránkách blogu píšeš o své motivaci: „The buildings may be falling down, vandalized and abused, but they maintain stoic dignity through the dust and decay. They want visitors! They want to share their memories!“ Cítíš se jako ochránce památek? 
V Berlíně mi ochrana památek často připadá jako zástěrka – budovy jsou památkově chráněné a následně prostě ponechány osudu.
 
Fotogalerii projdete klikáním na šipky vedle fotek.
Celý článek najdete na stránkách jádu.
http://www.abandonedberlin.com