Oděvní designérka Alžběta Valentová o životě v Londýně

Alžběta Valentová je česká módní návrhářka, která úspěšně působí v Londýně. Vyzvídali jsme, jak se taková věc povede a jak ji udržet.

Zkus svoje práce nějak představit našim čtenářům v jedné větě.

Definovala jsem se jako milovník vkusného kýče, který ve svých oděvech nabízí hravý, zábavný a atraktivní produkt, ve kterém se budete cítit sebevědomě a jedinečné.

Kdy a proč ses rozhodla stát výtvarnicí?

Už velmi dávno, tuším, že ještě v první třídě základní školy jsem chtěla být ta paní, co hlídá záchodky (hajzlbába), ale ve druhé už architektka. A tak to šlo dál přes malířství, které jsem začala studovat na Střední Uměleckoprůmyslové škole, až jsem se dostala okolo druhého ročníku k módnímu návrhářství a toho se držím dodnes.

DO LONDÝNA!

Jaký je život v Londýně a jak těžké je tam žít? Jaké tam máš konkrétní zakázky?

Pokud jste si jisti, proč jste se do tohoto multikulturního města přestěhovali, pak se dá téměř každá negativní zkušenost překonat. Život v Praze byl pro mě mnohem jednodušší, všechny kontakty potřebné pro moji profesi si zde musím shánět znovu, ale i to může být vlastně zábavné. Jen se člověk vrací tak trošku pár kroků zpět. Zato když se tu nějaká zakázka podaří, tak se jedna o trochu jiné peníze, než na které jsem byla zvyklá v Čechách. Právě čekám na potvrzení jedné takové, která by mě uživila na pár měsíců.

LONDÝN, PAŘÍŽ, DELIKATESY

V Londýně jsi nejprve měla na starosti střihy. Jak taková práce vůbec probíhá?

V loňském roce jsem pracovala pro předního londýnského návrháře Christophera Kanea. V jeho studiu jsem zastávala několik funkci, ale nejvíce času jsem trávila právě tvorbou střihů a následně prototypů ke kolekci podzim / zima 2010, která je momentálně na pultech všech luxusních módních domů na světě. Byla to pro mě neskutečně formující zkušenost, že které jsem si odnesla nejen viditelný progres, co se týče modelace střihu a zhotovování komplikovaných modelů, ale i celkové povědomí o vedení studia této velikosti. 

Byla jsem svědkem celého průběhu výběru tématu pro kolekci, následnému výběru materiálu z různých koutů světa, zhotovení výšivek a tisku, spolupráce s několika specializovanými továrnami, fittingu s nejlepšími modelkami a samotného London Fashion Weeku.

Jako bonus jsem cestovala s týmem Christophera do Paříže na showroom a strávila s nimi deset nádherných dní mezi nákupčími od Kazachstánu po New York a módními galavečery, plnými úžasných kreaci, francouzského vína a rozmanitých delikates, pro které je sladká Paris tak známá.

Spolupracovala si s divadelníky - jaké to pro tebe bylo?

To bylo myslím v roce 2007, kdy jsem přes mou kamarádku, herečku Báru Skočdopolovou z divadla Ypsilon, dostala možnost kostýmní zakázky ke hře Nůžky na drůbež od Paravidiniho. Velice zajímavé drama se sympatickým obsazením a mladou začínající režisérkou mě nadchlo. Divadlo a divadelní prostředí miluji a je mi velmi blízké, takže celý tento projekt byl pro mě radost. Od schůzek v divadelní kavárničce s návrhy u vínka, přes sledování zkoušek se zápisníčkem v ruce, po samotnou realizaci. Kostýmy byly určeny z velké části pro mužské role, což pro mě byla výzva, jelikož dělám módu dámskou, ale díky velké tvůrčí volnosti a modernímu pojetí kostýmů, jsem se na premiéře cítila spokojena se svým výkonem a hlavně s výkonem mých oblíbených herců.

Kostým jako takový mě velmi zajímá a vzrušuje a určitě se k tomuto ještě v životě vrátím.

Jak ses dostala na školu v Edinburghu a co ti tamní pobyt přinesl?

Na přijímačky na Edinburgh College of Art jsem se dostala po stáží na textilním designu v Glasgow School of Art. Stáž a celkové rozdílný přístup ke studiu v UK mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla Master vystudovat také na britské univerzitě.

Po interview mě přišel vysněný dopis o přijetí a už jen zbývalo vše domluvit na mé pražské UMPRUM a sbalit kufry.  Tento kurz byl takovým celkovým probuzením do reality módního průmyslu pro mě, přinesl mi mnoho krásného poznání a věřím, že i velkého progresu v mé tvorbě i jazyce, ale bohužel i mnoho rozčarování že skutečnosti, jak málo jsem prakticky na reálný život v tomto průmyslu připravena z předešlých let, a jak těžké pro mě bude tyto mezery dohnat.

Příjemným zjištěním pro mě naopak bylo, že výtvarná úroveň, na kterou jsme na pražské UMPRUM zvyklí, je na místní poměry nadprůměrná, a tak jsem alespoň v něčem vedle britských spolužáků vynikala.

V Praze jsi dělala i přehlídky, máš takové ambice v rámci Británie?

Mám, ale jak bylo řečeno, vše je tu pro mě mnohem složitější.

Momentálně se snažím dát dohromady projekt na září 2011. Jednalo by se o módní show s živým hudebním doprovodem v rámci London Fashion Week. 

Dále se s mou právě vznikající kolekci na Podzim/Zima 2011 pokusím dostat na pulty některých vybraných butiků pro mladé designéry v Londýně a s tímto kreditem bych se přihlásila do několika místních soutěží právě pro začínající tvůrce, jako sem já. V případě úspěchu v některé z těchto soutěží je zaručena účast na LFW a pozornost novinářů a široké veřejnosti, která je pro jakýkoliv můj budoucí  vývoj nesmírně důležitá, dá se říci nepostradatelná.

NEBÝT NIKOMU PODOBNÁ

Kde čerpáš inspiraci? Kam se ráda vracíš?

Inspiraci čerpám všude. Mým hlavním pravidlem je nebýt pokud možno nikomu podobná ve své tvorbě, proto si pravidelně dělám průzkum veškerého dění v módním průmyslu, což mě také baví z jiných důvodů.

Konkrétní nápady chodí nepravidelně v neočekávaných situacích, ve snech, při čištění zubů, kdykoliv. Ráda se ovšem vracím k nám do barokní chaloupky v jižních čechách, tam se cítím v bezpečí a mou tvorbu již v minulosti také ovlivnila.

Co děláš ve svém volnu, pokud nějaké máš?

Volna mám teď víc než jsem byla v minulosti zvyklá, bude to asi tím, že jsem na volné noze:-) Ale když se nevěnuji tvorbě nové kolekce, příležitostným přivýdělkům nebo zakázkám šatů pro londýnskou klientelu, tak Londýn je pak určitě městem zábavy. S přítelem chodíme lézt, běhat, testovat mezinárodní kuchyni a stará kina v zašlých londýnských čtvrtích a nebo jen tak brouzdáme místními parky a hrajeme rumikub u krbu v zapadlé hospůdce.  Mou nedělní zábavou jsou místní trhy, kde se pravda i ráda inspiruju a docela jsem tu přišla na chuť koncertům, které mě dříve kvůli davům děsily.

Jednou z mých největších vášní je cestování do neznámých krajin, momentálně mě absolutně nejvíc láká Peru, Panama, Guatemala a Mexiko se svými úžasnými mayskými chrámy.

Co děláš proti šedi?

Oděvní design.

bettyvalentova.com