Být proti šedi neznamená jen být mladý a neklidný. Letošní vánoční koncert Michala Prokopa měl podtitul Už mi bylo šedesát čtyři (což byl i odkaz na text Pavla Šruta z jedné ze skladeb comebackového alba Poprvé Naposledy s názvem 64) a nešetřil odkazy na 60. léta.
Tradiční porada www.protisedi.cz se protáhla tak, že nám nebylo zažít celou akci. Přesto stojí za zmínku i ta polovina koncertu, kterou bylo možné po probrání témat na následující týdny vidět.
Pódium bylo nezvykle postavené: nacházelo se uprostřed sálu a naštorc, takže i z balkonů bylo výborně vidět; tomu dopomohla i velká projekční plátna. K vánočním koncertům patří hosté a tak jednoho nezaskočilo, že se jich objevila celá řada. Hned v několika skladbách si zahrál Jiří Stivín, který si každou písničku nakažlivě užíval, značný šmrnc měly skladby, kde si s Prokopem zapěla Tonya Graves. K slyšení byla spousta skaldeb ze 60. let, a to jak od Prokopovy kapely Framus Five, tak i coververzí: Hookerova Boom Boom v radostném podání oslavencově vyzněla báječně.
Celkově byl koncert, respektive to, co z něj očko www.protisedi.cz stihlo vidět, výborně vybalancovaný. Nabízel hravost i profesionalitu, zkušenost i zkoušení něčeho nového. Vzácně se potkalo vášnivé muzikantství a smíření s tím, že člověku není dvacet věčně. Prokopovo charisma a to, jak dobří byli všichni doprovodní hráči a hosté, udělaly z akce navýsost příjemný předvánoční zážitek. Za rok na viděnou!