Na skok v rozpáleném Szigetu

Doyen české undergroundové scény Vratislav Brabenec razí teorii, že dnešní rockové festivaly jsou novodobými následovníky někdejších náboženských poutí s ornáty a monstrancemi podél křížových cest. Tehdy se na nich podle něj scházeli obyvatelé několika vesnic, aby se v nich po občasných odskocích některých dvojic někam do křoví promísila a pročistila krev, než potom unaveně a spokojeně dorazily na tu svou „svatou“ horu.
 
Má-li zkušený muzikant ze slavných Plastic People pravdu, tak v případě Szigetu může dojít ke křížení přímo kontinentálnímu, protože na ostrově v centru Budapešti se pravidelně na jeden srpnový týden schází doslova celá pověstná“globální vesnice“. Pořadatelé hlásí po každý festivalový den nejméně 55 tisíc návštěvníků, ve dnech, kdy koncertují slavné hvězdy, dokonce až 80 tisíc, a ani letos tomu nebylo jinak. Přitom domácích Maďarů je mezi nimi již jen necelá polovina.
 
Letos každého z nich při příchodu na vedrem rozpálený a prachem pokrytý „ostrov svobody“ na očividně vysychajícím Dunaji pořadatelé vybavili festivalovým „pasem“, aby mohl sbírat razítka u jednotlivých scén a na nic důležitého z nabídky zábav a rozkoší nezapomněl.
 
Při krátkém jednodenním výsadku na největší festival střední Evropy samozřejmě nelze projít a vidět úplně všechno, takže razítkovací bilance v mém „pasu“ dopadla tristně, pro popis atmosféry alespoň několik drobných postřehů:
 
 

• systém placení výhradně přes speciální festivalové elektronické karty, jehož se běžný postrach ajťáků pochopitelně obává, je překvapivě funkční a uživatelsky vstřícný
• všudypřítomný prach
• spousta fanoušků vybavených vlajkami států, ze kterých přijeli
• rozvody vody s rosením natažené přímo nad lidmi před hlavní scénou od konstrukce pro zvukaře až k pódiu
• přes obrovskou rozlohu areálu kvalitní značení scén. Nelze netrefit, všude jsou velké mapky a ochotní pořadatelé.
• stany rozeseté všude možně v zaprášeném křoví mezi scénami, mimo oficiální tábořiště
• profesionální výkon Foals a lehce unylá Ellie Goulding
• na scéně word music skvělí Němci LaBrassBanda (jak to, že je z Mnichova ještě nikdo nepřivezl do nepříliš daleké Prahy?).
• v kontrastu s nimi následující znudění rutinéři z rumunských Taraf de Haidouks. Takhle si romskou hudbu opravdu nepředstavujeme, přátelé
• energická show českých Mydy Rabycad, byť zatím jenom na okrajové scéně. Jistě o nich ještě uslyšíme
• turecká vlajka sušící se mezi dámskými kalhotkami na šňůře natažené nad zaprášeným a zplihlým stanem dává nečekaný rozměr debatám o islámské kultuře
• hrdelní zpěvy, zřejmě arabské, za doprovodu dunění bubnů burácejí pozdě k ránu festivalovým areálem, který celý týden nespí
• unavení tanečníci se „na Adama“ před rozbřeskem koupou ve vlnách Dunaje, aby se osvěžili před další vlnou festivalových radostí.