Matěj Hájek o výstavě v galerii Trafačka: Uděláš chybu a jdeš

"To je úplná Šanghaj." 
 
Výstava na první pohled slepená ze tří formálně odlišných způsobů výtvarného projevu nutí diváka - i toho, poučeného, který práci Jana Uldrycha, Martina Routy a Matěje Hájka zná, ptát se, co je vlastně pojítkem výstavy.
 
"Spojuje nás společný přístup a názorová shoda. Výstupy se pak naprosto liší, a to je to, co mi přijde zajímavé." vysvětluje Matěj Hájek na šálkem svého oblíbeného čaje s mlékém a kouká při tom na šedivou oblohu nad Prahou: "To je úplná Šanghaj." podotkne a chvíli vzpomíná.
 
Když si delší dobu prohlížíte Matějovy práce, dostaví se pocit, že má snad v genetickém kódu zaklíčovanou touhu po objevování. Ne však pouze banální objevitelský sklon, ale touhu objevovat, co nového by ještě šlo objevovat. I proto už od jinošských let zkouší stále nové a nové oblasti tvorby, které spolu možná na první pohled zdánlivě nesouvisí (tak jako tři autorské projevy na výstavě A ZNOVA), ale při obráceném pohledu zpět v kontextu toho, kam se Matěj propracoval, dávají smysl a tvoří mozaiku vlivů, které najednou začínají být neodmyslitelné.
Vedle studia výtvarných škol (SUPŠ a později Akademie výtvarných umění, kde prošel ateliéry nových médií Veroniky Bromové a následně sochařství u Jaroslava Róny) Matěj delší dobu pracoval na stavbách ve Skandinávii nebo se věnoval mořeplavbě. Fascinace tvrdou prací s konstrukčními materiály, energie, kterou materiály a potažmo živly nesou, jejich pevná materiální stavba i významový potenciál jsou hlavní motivy, které procházejí jeho pracemi, ať už se jedná o interiérová a stavařská díla, grafiku nebo samotnou uměleckou tvorbu.
 
Doba dřevěná
 
U Matěje se střídají období, pro která je charakteristická analytická práce s konkrétními materiály, které formou různých experimentů (jak formálních tak obsahových) znovuobjevuje a rozkrývá subtilní principy jejich vlastností. V posledním přibližně roce a půl se tato fascinace namířila na dřevo, se kterým se Matěj snaží  novými prostředky pracovat starými řemeslným postupy, podobně jako středověcí tesaři. Takovým způsobem vznikal například dřevěný kříž ze čtyř druhů dřeva (mimochodem kříž - Matějův častý motiv, se promítl i do loga Proti šedi, jehož je Matěj autorem), který drží pohromadě čistě za pomoci dřevěných spojek a čepů bez použití dalších materiálů.
 
 
Zpátky do snů
 
Matějova hledání přináší pozoruhodné objevy - na probíhající výstavě Matěj prezentuje nový princip na díle Jeleni, který připomíná techniku kombinované intarzie, ale princip vzniku je odlišný. Do předpřipravené dřevěné desky (olše pospojovaná dubovými čepy) vybrousil reliéfy jeleních těl, které následně zalil speciálně upravenou epoxidovou pryskyřicí, která se vyznačuje mimořádnou odolností a stálostí. Po zbroušení vynikly čisté linie připomínající jeskynní kresby.
"Když jsem si rozkresloval přípravu na reliéfy, vycházel jsem z intuitivní podoby jelenního stáda, podobně jako pravěcí lidé, kteří malovali v jeskyních. Inspiroval jsem ze svých snů. Tenhle konkrétní motiv - stádo jelenů - jsem viděl ve snu, kde jsem se nachomítl k honu na jeleny, při němž mě lovci ohrožovali, když mířili puškami na jelena stojícího mezi mnou a střelci. Hrozně mě to rozčílilo a začal jsem na střelce řvát. Jeleni toho okamžiku využili a utekli. Dílo Jeleni je tak podobně jako u jeskynních maleb předně zachycením nějaké události - byť snové - odkaz na příběh."
 
Dirty beauty palety
 
Motivy příběhů jsou obsaženy i v dalších dvou reliéfových malbách, jejichž podklad tvoří staré palety, které ale Matěj vnímá jako vynikající materiál z vyzrálého dřeva. V nich se přirozeně spojuje Matějova tendence k sochařství i malířství zároveň.
"Tematicky mě zajímají podobná alegorická podobenství - různé střety zvířat, jejich zápasy a podobně. Jeden z vystavených obrazů je třeba vlk na zamrzlé řece - to je zajímavé protože zvířata jsou zvyklá chodit pít k řece a když zamrzne, je to pro ně nebezpečné a ta zvířata to ví. Stane se, že zvíře tam zapadne a zamrzne - třeba divočák, a pak tam trčí z ledu jen zmrzlej zadek prasete. Na tom mě baví motiv vyhrocenosti hranice mezi životem a smrtí - uděláš chybu a jdeš."
 
 
Výstava A ZNOVA Jana Uldrycha - absolventa Beranova ateliéru na AVU v Praze, Martina Routy - grafika a jednoho z nejvyhledávanějších českých tatérů (studio Hell) a Matěje Hájka můžete do 29. dubna shléhnout v galerii Trafačka.
 
S dalšími pracemi Matěje Hájka (tentokrát v kooperaci s fotografkou Bet Orten) se můžete setkat již příští týden od 26. dubna na kolektivní výstavě Kolaboratorium Vol. 2.