Lukáš Pollert proti šedi

Na našem serveru nechceme dělat rozhovory jen s umělci. Udělala nám radost možnost povídat si s lékařem a sportovcem Lukášem Pollertem. Dověděli jsme se, že by lidi měli více myslet (nejen) na svoje zdraví a že sportovci jsou chytřejší, než si všichni myslí.

Jsme bombardováni reklamami, že musíme ihned začít jíst ty a ty vitamíny, jinak nejspíš okamžitě zemřeme. Jak tyhle věci vidíte coby lékař?

Nejsme umělohmotní lidé. Jsme z přírody a dřív se tyhle přípravky nepoužívaly. Začalo to po revoluci, takový ten přípravek, jak se prodával, letadlo to bylo…

Herbalife?

Herbalife. Je samozřejmě pravda, že díky medicíně se prodloužil lidský život a žijeme v blahobytu. I vypadáme jinak než před sto lety. Žijeme čím dál tím déle a záměr výzkumů v medicíně je život ještě více prodloužit. Nejvíc se umírá na nádory, ale to je také důsledek prodlužování věku. Čím déle jste naživu, tím častěji nějaký nádor vznikne. Nebo kardiovaskulární onemocnění, které způsbouje cholesterol a nadváha, je nejčastější příčinou úmrtí. Oproti lidem před sto lety přijímáme daleko víc energie a kvůli vysedávání před televizí jí mnohem méně vydáme. Když ke mně někdo přišel do nemocnice a měl nadváhu, ptal jsem se, jestli má televizi. Když řekl ano, radil jsem mu, ať ji vyhodí z okna. Všichni sice říkají, že televizi nesledují, ale mají ji doma… tohle jsou důsledky toho, že žijeme v blahobytu a máme všeho moc.

NEJLEPŠÍ IONTOVÝ NÁPOJ JE PIVO

Další věc, která je "v módě", je boj proti údajně děsně škodlivým věcem, teď je terčem glutamát, čínské polévky…

Já třeba čínské polévky jím. Je tam spousta bílkovin, tuků, solí, minerálů. Po revoluci byla móda jíst přípravky z aminokyselin - a to je to samé, co je v čínské polévce. Akorát když tomu dáte jiný název, někdo si to koupí za tisíc korun.

Na medicíně jsem se od profesorů učil, že nejlepší iontový nápoj je pivo. Pokud by tam nebyl ve složení alkohol. Profesor Pafko, který operuje těžce nemocné lidi, říká, že nejlepší je operovat někoho, kdo přijde z hospody. Jednak jsou pacienti premedikovaní - nemají strach, protože si dali pivo. A jednak jsou najedení. Člověk potřebuje energii, protože bude stonat, nebude moci jíst… Pacient, který si dal gulášek nebo svíčkovou, vypadá daleko líp než ten, kdo nejedl dva dny, protože se bojí.

Další věcí je třeba bio. Tohle já vůbec nechápu: lidé to kupují za daleko větší peníze a myslí si, že tím pro sebe něco udělali. Nebo vitamín C. Toho každý z nás vyčůrá gramy denně. Máme ho dost, jsme předávkovaní, je všude, kam se podíváte. A stejně si ho lidé kupují v domnění, že je ochrání. 

Četla jsem článek, kde byly výsledky zkoumání běžného jídla - vyšlo z toho, že z úplně normálních pokrmů člověk získá dostatek vitamínů a různé doplňky stravy tedy nepotřebuje.

Všechno tam je. A nadbytek. Proč vymýšlet superpotraviny? V jídle je to, co potřebujeme. Potřebujeme i cholesterol - je nenahraditelnou součástí každé buňky. Ateroskleróza není způsobená tím, že někdo sní cholesterol, ale životním stylem, absencí normálního pohybu. Já mám taky rád pohodlnost, ale platí se za ni daň. Nízkotučným sýrem se to nezachrání. Já si nekupuju nízkotučné mléko a pivo desítku. Normální pivo je dvanáctka. Proč bysme si nemohli dát šest knedlíků a guláš se šlehačkou?!

Jako lékař musíte být pod tlakem farmaceutických firem. Vídám reprezentantky firem, jak chodí postranními vchody do ordinací a nabízejí lékařům výrobky…

Pokud znám ordinace, tak tam je jeden vchod a jeden východ. Lékař, pacient a sestra. Nikdo jiný se tam nevejde. Ale jinak. Když někdo lékaři nabídne slušné peníze za to, aby předepisoval výrobky jeho firmy, je to normální byznys. Pokud je to tzv. lege artis, není co namítat. Léků - dejme tomu na chřipku - je spousta a nikdy neuděláte chybu, je vlastně jedno, který napíšete. Stejně ten lék ještě ani neexistuje. Pokud někdo bude předepisovat jen léky jedné firmy, nedělá špatně.

A je fér napsat třeba babičce léky za dvě stovky, když víte, že existuje jiný přípravek třeba za třicet korun?

Pak by v lékárně měli té babičce nabídnout ten levnější se stejným obsahem. Není v moci lékaře znát doplatky na všechny léky. Má napsat jen ten, který je na danou nemoc nejúčinější. Ale také sám pacient by se měl zajímat o svou chorobu, jak se léčí, a čím, a proč. Je to především jeho zdraví. Lékař je pouze rádce. 

POLICAJT A KOMÁR

Čemu se teď věnujete? Byl jste ve vojenské nemocnici, ale už nejste.

Ve vojenské nemocnici na emergency jsem pracoval 8 let. Teď jsem v Motole na anestezii. Na emergency se setkáte se vším: s mrtvým člověkem i s ozbrojeným policajtem, kterého píchnul komár. Přijde kluk z koleje, že je zhulenej a motá se mu celá místnost… Jsou to laici, nepodceňuju to, ale některé lidi, když přijdou s rýmou a teplotou, pošlu domů. Nemůžu samozřejmě moc rychle - vysvětlím jim, že teplota je obranný mechanismus jak se bránit infekci, aby se virus nemnožil. 

Pak tedy nemá smysl brát ty pilulky, které tak moc žádají. A v podstatě, když nedostanou antibiotika, jsou nespokojeni. Těžko vysvětlit, že na většinu onemocnění prostě antibiotika nejsou. Je to někdy nápor, přicházejí staří lidé, kteří nejsou až tak nemocní, ale rodina se o ně nechce starat, tak je strčí do nemocnice. Vzniká rozpor ve vyšetření a v pochopení takové situace… A do toho vám přijede bouračka. Je třeba rychle se rozhodovat a nic nepřehlédnout, to je trošku náročné na hlavu. 

A proč anestezie?

Když jsem studoval medicínu, jezdil jsem ještě na vodě a při tom nešlo dělat třeba ortopeda, takže jsem dělal internu, té jsem se ale pak už tolik  nevěnoval. Práce na emergency je spíše o akutních stavech, kdy často selhávají základní životní funkce a je potřeba se rychle rozhodovat co má větší prioritu. Pak přišla trochu únava - když vám tam někdo jako ten člověk s komárem přijde posté… začínalo mi to už vadit, tak jsem řekl, že se trochu posunu.

SPORTOVCI NEJSOU HLOUPÍ

Kromě medicíny a sportu také vedete rozhovory.

Dělal jsem rozhovory s nejlepšími českými sportovci. Byla to kritika novinářů, co dělali rozhovory se mnou. A i když jsem četl interview s jinými sportovci, přišlo mi, že jsou tam blbé otázky typu "jak budete hrát?" Co na to říct, než "budeme se snažit dát gól a nedostat ho." Tak mi nějací novináři řekli, co kdybych ty rozhovory dělal já. Řekl jsem ano, že to asi bude lepší.

Co jste při tom zjistil?

Že špičkoví sportovci jsou mnohem víc inteligentní, než to vypadá. Někteří mě dost překvapili. Sportu se běžně věnovali daleko více než 24 hodin denně. To jistě chápete, že takto šoupnout s tím časem trochu přemýšlení zabere, ne?