Labyrint revue slaví kulatiny!

V únoru 2011 uběhne 20 let od zahájení pravidelného vydávání Labyrintu.

Nové dvojčíslo Labyrint revue 27–28 na téma Přitažlivost dekadence vychází právě teď.

Labyrint revue je kulturní magazín vycházející pravidelně od roku 1991. Každé číslo se soustřeďuje na konkrétní téma a obsahuje ukázky ze současné světové, české a slovenské literatury, rozhovory s autory, povídky, teoretické a kritické texty a eseje. Na barevných přílohách najdete portfolia soudobých mladých výtvarných umělců z Čech, Slovenska a ze světa (v každém vydání je šest rozsáhlých profilů). Téma zpravidla doplňují příspěvky o filmu, divadle, architektuře a komiksy. Každé číslo provází „Praktická příloha“ s informacemi o vybraných nových knihách, přehled výstav, kulturních center, filmových festivalů v ČR a inzerci.

Od roku 1997 vychází jedno tematicky zaměřené dvojčíslo ročně. Labyrint revue od roku 1992 vydává také Almanach Labyrint, ročenku o českých nakladatelstvích a knihkupectvích, podílí se mj. na edici dvojjazyčných Gutenbergových čítanek, spolupořádá mezinárodní komiksový festival KomiksFEST! a podporuje mladé autory.

Hlavní téma aktuálního dvojčísla Labyrint revue 27–28 je PŘITAŽLIVOST DEKADENCE.

Výběr z obsahu – teoretické a kritické texty: Susan Sontagová, Svetlana Boymová, Nancy Hustonová, E. M. Cioran, Matei Calinescu, André Malraux, Wolfgang Ullrich, Josef Vojvodík (rozhovor); současná světová literatura: Tom McCarthy, B. E. Ellis, J. A. Lindqvist, Régis Jauffret, Pedro Juan Gutiérrez, Pavel Sanejev, Maxim Biller ad.; česká a slovenská próza a eseje, např. Lubomír Martínek, Iva Pekárková, Miloš Urban, Jaroslav Rumpli, Vladimír Körner (rozhovor); texty o filmu, divadle, hudbě, komiks (Lars Sjunnesson) a barevné přílohy s profily výtvarníků: Dan Pitín, skupina Rafani, Thomas Zipp, Ulla von Brandenburg, Cyprien Gaillard, Markus Schinwald a rozhovor o výstavě Decadence Now! (Otto M. Urban). 270 stran velkého formátu, 150 Kč

UKÁZKA

„Tolik bych si přál, aby jednoho dne všichni zaměstnaní nebo nějak úkolovaní lidé, ve stavu manželském či nikoli, mladí i staří, ženy i muži, solidní i povrchní, smutní i veselí opustili své příbytky a kanceláře, zřekli se všech povinností a závazků, vyšli do ulic a nechtěli už nic dělat.
Celý tento zhovadilý svět, který se zbytečně pachtí nebo si dělá iluze o osobním přínosu pro blaho lidstva, který propadá trpkému sebeklamu s tím, že pracuje pro budoucí pokolení, by si v takovýchto rozhodných okamžicích užíval pomsty za všechnu ubohost svého nicotného a jalového života, za všechno plýtvání energií, jež nijak nepřispělo k jeho duchovnímu růstu. Jak bych si vychutnával ty chvíle, kdy by už nikdo nemusel sám sebe balamutit nějakým ideálem, kdy by ho už neuspokojovalo nic, co život bezprostředně přináší, kdy by jakákoli odevzdanost osudu byla ošidná a mantinely běžného života byly jednou provždy prolomeny.“

(citát z literární prvotiny francouzského esejisty rumunského původu Emila M. Ciorana z roku 1934; v překladu Jiřího Našince publikováno česky poprvé v nejnovější Labyrint revue)