view counter
Share |

Kvíčala vstřebával pozornost v DOXu

foto autorka

Jen zřídka kdy se vám podaří setkat se na výstavě s jejím autorem a ještě výjimečnější je, pokud máte tu možnost poslechnout si od samotného umělce o jeho tvorbě. Petr Kvíčala se rozhodně nestydí mluvit o sobě ani o tom co dělá a je vidět, že je mu pozornost druhých lidí příjemná.

Kromě toho že, jak sám řekl, „ pořád maluje“, vede i malířský ateliér na Fakultě výtvarných umění v Brně. Během jedné hodiny naší početnou skupinku provedl svou výstavou v DOXu a stihl toho spoustu navykládat o své tvorbě i o sobě. 

Větší část výstavy je zaměřená na tvorbu z několika posledních let a druhou tvoří takzvaný Zig Zag Corridor. U toho se naše skupinka zastavila jako první. Když se chodbou díváte z jednoho konce k druhému, vidíte plochu tvořenou červenobílými ornamenty, ty se ale při vstupu do chodby a pohledu namířenému kolmo na zeď změní v rafinovaně uspořádané vertikální a horizontální pruhy.

Vzniká tak určitá optická iluze, nejedná se ale o klasický Op-art, který známe například od Bridget Riley. Jde totiž i o tvar a charakter klikatých pruhů, které mají co do činění s řeckým meandrem. Petr Kvíčala ani nemá v úmyslu vytvořit přesnou digitální iluzi. Když se podíváme zblízka, je vidět, že vzniklé pruhy nejsou dokonalé, jsou po okrajích místy záměrně rozpité a ponechávají si tak jistou „lidskou“ přirozenost. Technika, která byla k tomuto „architektonickému zásahu“ užita je relativně jednoduchá a rychlá – Balakryl, šablona a lepicí páska. 

V dalších částech výstavy už se jednalo jen o plátna, která byla občas doplněna skicami a původními návrhy. V prvním patře DOXovské věže jsme měli možnost prohlédnout si obrazy ze sérií Analogue Digital a Wide Stripes. Když to řeknu trochu polopaticky, tak se jedná o horizontální pruhy, tvořené pestře barevnými, různě širokými segmenty. Segmenty jsou nastříhány takovým způsobem, že zároveň vytvářejí horizontální vztahy, k čemuž významně přispívá i jejich barevnost.

Užité barvy nemají i přes svou pestrost neonový nádech a není v nich žádná křeč, jsou to barvy, které byste objevili i v přírodě. V druhém patře se pak objevily obrazy, které mě naopak zaujaly spíše svou tvarovostí než barevností. Jednobarevné klikyháky vedené horizontálně i vertikálně, ale stále velmi pečlivě uspořádané, i když bez žádného očividného řádu. V některých místech měl pozorovatel pocit jemného 3D efektu. Třetí patro bylo pro mě spojením dvou spodních pater, série Cities sdílela jejich pestrou barevnost i fascinující, složitě utvářené tvary. Jako u předchozích děl se ale stále nejedná o počítačově přesnou grafiku nýbrž o lidsky nedokonalé linie, které se nebojí občas mírně vystoupit z řady. Autor zde nadále pracuje s lepicí páskou, balakryl vystřídal akrylem a občas vezme do ruky i skalpel.

Přesto, že se jedná o umění abstraktní, nemyslím si, že by to bylo něco nestravitelného. Nástěnné komentáře vám ledacos osvětlí a pochopíte i bez autorského komentáře. Takže jestli jste právě dostali chuť na Kvíčalu, pospěšte si, výstava trvá jen do 20.6.

text: Nora Kořánová

 

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.