Přinášíme vám exkluzivní pohled do míst, kde je hlavním šéfem smrt, pod jejímž krvavým ostřím denně brutálně zahyne až 26 000 krůt. Třicetiletý Martin Pražák prožil měsíc na irských drůbežích jatkách v jednom nejmenovaném městečku. Za dobu svého angažmá zhubnul neuvěřitelných 12 kg. V továrně na smrt nejen makal do úmoru, ale také fotil a dělal si poznámky. Dobře z toho nevychází ani krůty, ani jejich kati. Před čtením tohoto článku byste neměli jíst.
S krůtami vlastně přišel do styku jen jeden den, když je ještě živé vešel za nohy hlavou dolů na háky na rotačce. Krůtě zbývá deset vteřin vědomí. Za tuto dobu dojede nad elektrickou lázeň, která jí omráčí. Opodál už čeká stroj ve tvaru spirály, který bezduché krůtě podřízne krk. „Já jsem většinou nakládal prázdné bedny, v kterých ptáci přijeli.“ Mrtvá krůta je potom namočena v horké vodě a automatické kartáče jí zbaví peří. Této sekci se říká trefně Killing. Dál se Martin nedostal. „Agentura mi do poslední chvíle tvrdila, že budu pouze na baličce, kde se ptáci balí.“ Personál pracuje v plášti, gumácích a nepromokavé zástěře. Na ústech má respirátor kvůli nesnesitelnému zápachu. Krůty totiž přijedou po několikahodinovém transportu částečně od exkrementů. Od hoven jsou tedy brzy i zaměstnanci. „Nezhubnul jsem ani tak kvůli náročnosti práce, ale protože hned jak to vidíš, přejde tě na jídlo chuť,“ říká Martin.
Mezi gastarbeitery byli kromě Čechu také Slováci, Poláci a pár Skotů a Irů. Když se ptám, jak si rozuměli, Martin si klepe na čelo: „Tam nemáš čas a není potřeba se bavit. Máš jasně danou práci a jedeš, jseš prostě na pásu!“ Pracovalo se od šesti ráno do půl třetí odpoledne. „Pak se člověk obrovsky těší na sprchu.“ Východní občan to nemá jednoduché, za celou dobu nemá ani jeden den volna.
Jediné, na co měli zdecimovaní zaměstnanci killingu k závěru směny náladu, byl kromě horké vody ještě chlast. A podle Martina se do lihu nakládali jeho kolegové téměř každý večer. Únava pro necvičeného jatkaře tedy naprosto nepředstavitelná... I když vás to možná bude šokovat, hodnotí Martin tuhle zkušenost pro sebe pozitivně. „Jel jsem tam, abych se vymanil z pracovního stereotypu a hlavně jsem si chtěl prostě zamakat.“
Ilustrační foto: Arvind Balamaran / freedigitalphotos.net