Share |

Kolumbie v Londýně

foto autorka

Columbia Road Flower Market. Donedávna jsem netušila, co to je.
 
A že vůbec o něco přicházím.
 
Když jsem ale těsně před Vánoci přijela navštívit svoji kamarádku do Londýna a rovnou u ní na týden zůstala, poslední místo, kam by mě napadlo, že mě vezme, byl květinový trh. “A to nepůjdeme do baru?” zeptala jsem se lehce sklesle a potom se pokusila navrhnout jít alespoň na trh s oblečením a deskami, který měl být o ulici dál a kde už jsem byla dvakrát. Kamarádka totiž bydlí v dnes nejžádanější lokaci Brick Lane, která se trhy, módními kluby s top muzikou a stylovými bary jen hemží.
 
“Neee… dneska půjdeme na kytky,” zněla její zarputilá odpověď, až jsem se divila, kde se to v ní bere.
A taky… proč tam chce vůbec jít.
 
Uznejte – co je tak zajímavého na kytkách a ještě určitě namrzlých, v prosinci?
 
To jsem se ale vážně sekla.
 
Pravdou je, že jsme to nemohly dlouho nalézt. Minuly jsme dvě ulice, abysme nakonec jednoduše následovaly dav lidí, který odněkud odcházel, podle svazků květin zabalených v papíru, pravděpodobně z trhu.
 
“Počkej…” zarazila jsem se “tam prodávaj řezaný kytky?”
“Hlavně.”
Teď už mi to přišlo dvakrát tak zbytečný. Kytky do ruky, které hned uvadnou, si přece každej může koupit v květinářství, proč se teda vláčet na trh? Její odhodlaný pohled ale vyvracel všechny moje námitky, tak jsem jí jen zoufale následovala. Potom začalo pomalu pršet.
 
Po dalších útrapách jsme konečně přišly do cíle.
 
A mě čekalo překvapení.
 
Takové, že jsem na déšť rázem zapomněla.
 
Úzká, do dálky se táhnoucí ulička byla nabitá lidmi víc, než celá Oxford Street. Veronika mi vysvětlila, že trh je tak populární, že v neděli kvůli němu pozastavují dopravu a ulice je kompletně uzavřena.
 
Byl prosinec a silná vůně, která se linula z květin navozovala atmosféru jara. Bez váhání jsme se vměstnaly mezi masu těl a následovaly ruce, které skoro všechny držely nad hlavami papírový obal, pod kterým byly zajisté květiny.
“Už si to užíváš?” mrkla na mě Verča a já se konečně rozhlédla kolem sebe. Ulice byla tak úzká, že šlahouny některých květin sahaly i k nám nebo obrovské květy těch, volně zavěšených na střešních plachtách stánků, lákajících turisty a místní ke koupi. Vlastně to vypadalo, jako když procházíme nějakým zvláštním, uhozeným pralesem. K sehnání tu bylo opravdu cokoliv – od tropických orchidejí, květin Maui nebo Bird of Paradise po obyčejné tulipány zářící všemi barvami, nádherné šlechtěné růže, kaly, bramboříky, citrónovníky a pomerančovníky, obsypanými ovocem, a další. Zastavila jsem se před jednou květinou, která vypadala jako růže, ale růže to nebyla. Byla v tolika barvách, až to nebylo možné. Později jsem se dozvěděla, že to je okrasná kapusta. Nejvíc mě ale zarazily ty ceny. Dvě libry za kytici, za obrovskou necelé čtyři…
Teskně jsem se zastavila před pugétem brazilských šlechtěných tygrovaných růží. Sympatický prodavač na mě mrkl. “Jenom tři Libry.” “Koupím si je!” otočila jsem se rozhodně ke kamarádce, ta mi ale racionálně vysvětlila, co s nimi asi budu dělat, když za dva dny odlétám. “Podívej,” zasmála se a ukázala na kýčovité pařezy s vyřezávanými hlavami, které okamžitě zvedly náladu i mně.
 
“Počkejte!” zahalekal na nás teď už známý hlas a já se otočila. Mladý prodavač se k nám hnal. “Přenechal jsem na chvíli směnu svému kolegovi,” usmál se na nás. “Pojďte, trochu vás tady provedu…”
Odbočili jsme do postranní uličky, kde mimo stánků byly další kavárny, ale i levné butiky neznámých, přesto talentovaných návrhářů. Na římse jednoho z nich ležely volně pohozené růže, jakoby si je někdo zrovna odložil, ale hned se pro ně vrátí a dotvářely tak romanticko-květinovou atmosféru trhu.
 
A potom jsme ho uviděly. “To je kámoš, hraje nádherně,” usmál se na nás náš nový známý a my se rozestoupily před opravdu pohledným hudebníkem, který hrál na obří trumpetu v jejíž hlavici měl plno zářících narcisů. V ošumělém kabátě tam stál v pomalu začínajícím dešti, plnovous na mladé tváři mu bohémský look ještě přitvrzoval. Takže jsme ho sledovaly, hrajícího lehce nostalgickou jazzovou skladbu, ani nám nevadilo, že začalo opět hustě pršet. Nakonec se Jimmimu, jak se náš nový kamarád jmenoval, konečně povedlo nás od něj odtáhnout. Pak nás zavedl do kavárny přímo uprostřed trhu, konkrétně dvou květinových stánků, kde prý (a měl pravdu), mají to nejlepší latté. U vchodu kavárny bylo na zdi plno zavěšených židlí a my se dozvěděly, že mimo kafe si tady můžeme koupit i nábytek. Z druhé strany se na nás smála kavárna – opravdu se směje, ve svém výloze má velkou etiketu kočičího úsměvu, ‘Catemporium’, ve které volně pobíhají živé kočky - a nám bylo opravdu dobře. Nakonec se s námi Jimmi rozloučil, poslal nám vzdušný polibek, a každé z nás věnoval jednu krvavě zbarvenou růži.
 
Kolumbijský trh má v Londýně svou historii. Byl založen roku 1869 na areálu zvaném Nova Scotia Gardens baronessou Angelou Burdett-Coutts. Předtím se ale stává místem zlodějů, prostitutek, podsvětím vyhlášeným tak, že se jím inspiruje i Charles Dickens. Později se zde vytvořil tzv. gang, který se nazýval ‘Oživovací muži’. To jméno opravdu sedělo, a dalo by se říci, že těla, která kradli z hrobů, používali nejdříve k záslužným účelům – prodávali je lékařům, kteří je tajně pitvali a tím se učili– což bylo v té době samozřejmě zakázané. Celá věc se bohužel zvrhla, když se do práce dali dva výtečníci – tzv. “James May” – nazývaný ‘Černooký Jack’ – ne tím, že by měl černou barvu očí, ale že častokrát měl monokla. Ten, společně se svým kamarádem, začal za účely prodeje těl vraždit. Všechno samozřejmě prasklo. V roce 1831 bylo nalezeno tělo malého italského chlapce Carla Ferrariho a tím byl této činnosti, spolu s oběšením obou aktérů, konec.
 
Dnes by na trhu nikdo takovou atmosféru nehledal. Možná ještě v postranních uličkách si dokážete představit tehdejší nepokojný život, ryk davu ho ale zdravě přehluší. Kolumbijský trh začíná každou neděli od 8 do 14 hodin, přičemž mnozí trhovci dorážejí na místo činu už ve čtyři hodiny ráno. Mnoho z nich jsou už třetí generací své rodiny, která zde prodává a podle nadšení a chutě, se kterou se práce ujímají, je vidět, že je to opravdu baví. Na trhu jsou take k dostání potraviny, mýdla, svíčky, zahradní náčiní a narazíte zde i na pěkné starožitnosti. Trh je známý nejenom díky květinám, ale také pro svou neobvylou atmosféru, která už poněkolikáté zlákala filmaře i fotografy. Možná je to tím, že se zde občas mihne stín ducha Černookého Jacka – kdo ví?
 
Ten den jsme si opravdu užily. Záplava vůní, barev, nízkých cen a usměvavých lidí provedla své, a já pokaždé, když zavřu oči a vybavím si květiny, pokaždé slyším pokřikující hlasy, smích a smlouvání, abych si nakonec odnesla obří kytici těch nejkrásnějších květů. A není to poprvé v životě, co lituju, že nežiju v Anglii a nemůžu si – nejen tyhle kytky, ale celé tohle ráno, každou neděli dopřát.
 
Tak snad příště :)
 
Protože ať už jste odkudkoli, Columbia Road Flower Market vás zaručeně dostane. Tady totiž nejde o kytky, jak jsem si mylně myslela. Tady jde o styl, o chuť do života, která Kolumbijcům zaručeně nechybí. A vám ji po navštívení jejich trhu – alespoň po jeden den - nikdo a nic nezkazí.
 
 
 
 
 
Více na: http://www.columbiaroad.info/
 
 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.