Kolej Yesterday: Rozhovor s Michalem Prokopem a Ladislavem Kantorem

Ani se tomu nechce věřit: legendární album Kolej Yesterday vyšlo už před třiceti lety! Způsobilo tehdy v tom nejlepším slova smyslu poprask a působí ho dodnes. Vlastně vůbec v ničem nezestárlo. Však se na jeho tvorbě sešla elita českého rocku od Michala Prokopa a skupiny Framus 5 přes Ladislava Kantora a uskupení C&K Vocal až k Janu Hrubému, Jiřímu Stivínovi či Petru Skoumalovi. Povídám si o něm s Michalem Prokopem a Ladislavem Kantorem. A začínáme smutnou zprávou, která radost z opětovného vydání Koleje Yesterday trochu kalí.
 
Ve dnech, kdy album vychází, bohužel zemřel jeden z jeho tvůrců, významný český muzikant Petr Skoumal…
M. P.: Není asi na mně, abych vypočítával, o co všechno přichází česká kultura, k tomu jsou povolanější – novináři, hudební publicisté a co já vím, kdo ještě. Já mohu být osobnější. Petr Skoumal teď určitě někde nahoře „…sedí a poslouchá jazz, a zdá se mu, jako by to bylo dnes…“ A jestli ještě někdy vlezu do studia něco nazpívat, určitě uslyším v duchu to jeho: „takhle ne, spíš to zkus lehčeji, jo, jo, to je ono!“ Takhle mě vždycky hecoval, i když jsem zpíval třeba  svoje vlastní věci, nejen ty jeho. A já mu věřil na sto procent. Jednu jeho pecku, co se nám na poslední desku nějak nevešla, tady pořád mám, tak třeba…
 
Na Wikipedii se píše, že album Kolej Yesterday je jedno z nejzásadnějších československých rockových alb 80. let. Cítíte to dnes taky tak? A cítili jste to už tehdy?
M. P.: Taková věc se nedá cítit, když na ní pracujete. Věděli jsme ale tehdy, že je to dobré a věřili v úspěch, i když jsme samozřejmě netušili, že to bude žít ještě i po třiceti letech. Dnes si tudíž, možná trochu neskromně, myslím, že to opravdu zásadní album bylo. Pro mě, ale jak se ukazuje na našich koncertech, i nejmíň pro celou jednu generaci. 
L. K.: Tak jednoznačně bych si to říct nedovolil. Spíš bych řekl, že všechna alba, která jsme spolu s Michalem Prokopem koncipovali a natočili, ať už je to Kolej Yesterday z roku 1984, Nic ve zlým, nic v dobrým z roku 1987 nebo Snad nám naše děti… z devětaosmdesátého roku, jsou vzácně vyrovnaná, a patří k tomu lepšímu z tehdejší produkce – prostě se dají poslouchat dodnes. Píseň Kolej Yesterday je totiž natolik mimořádná, taková se podaří jen jednou za X let, že to celkový pohled na naší dramaturgii vlastně zkresluje. Co jsme cítili tehdy? Tenkrát to byl úplný začátek. Potřeboval jsem prostě titulní píseň naší první premiéry, kterou jsem měl režírovat. A když ke mně jednou přijel Petr Skoumal, a tuhle píseň mi přehrál, věděl jsem, že je vyhráno…
 
Nahrávali jste v soukromém studiu, ale to se asi nesmělo říci. Jakým způsobem jste to utajili?
M. P.: Nahrávání v soukromém studiu jsme nijak netajili, ani nijak nepropagovali. Tehdy už tady pár soukromých studií bylo, myslím, že první měl Karel Svoboda, který v Jevanech točil muziku ke svým zakázkám filmovým i televizním – mimochodem mu tam chodili hrát i kluci z tehdy zakázaného Pražského výběru, pak i Láďa Štaidl měl soukromé studio a pak už jich bylo víc, mezi ně patřilo i studio Petra Kocfeldy, kde jsme my natočili Kolej. Panton vlastní studio neměl, tak si pro svou produkci najímal různá studia. A určitě to měli nějak legalizované, i naši poslední předrevoluční desku Snad nám naše děti... jsme točili v soukromém studiu, tehdy pro změnu u Martina Kratochvíla.
L. K.: V roce 1984 už tak krutý časy nebyly. A Panton, jak řekl Michal, neměl nikdy vlastní studia, ty si pronajímal, a tak už byl jen krok k tomu, aby si studio pronajal od soukromníka, s kterým už tenkrát externě spolupracoval. Je pravda, že jsme o tom moc radši nemluvili, protože jsme věděli, že i v těch časech přeci jen existovalo dost mamlasů, kteří to považovali za „ohrožení socialismu“, a byli schopni celý projekt z „ideologických“ důvodů potopit…
 
To se naštěstí nestalo. Jak na tehdejší nahrávání vzpomínáte?
M. P.: Nahrávání bylo moc fajn, bylo to hodně uvolněné, i hosti se, myslím, cítili dobře, měli dost volnosti pro svoje vlastní hraní. Kromě té „pohřební“ předehry Blues o spolykaných slovech, kterou Honza Hrubý napsal pro dechaře, a sborů C&K Vocalu, si všechno ostatní hosti většinou vymysleli či připravili sami. Termínově to tehdy dával dohromady producent Láďa Kantor, který byl vlastně ideovým autorem celého projektu.
L. K.: Stivín, Nejezchleba i Skoumal, ti všichni byli nejen špičkoví muzikanti, ale i naši kamarádi, kteří stejně jako my moc šancí nahrávat neměli. Tak jsme si to užili. Byla s nimi radost spolupracovat…
 
Deska vyšla u Pantonu. Tehdejší Supraphon se bál?
M. P.: U Pantonu jsme desku vydávali prostě proto, že jsme u něj vydali už předchozí album Holubí Dante a měli jsme tam v té době dost příznivé prostředí pro práci. I když i kolem samotného názvu desky byly debaty. To anglické Yesterday hodně vadilo. Nakonec to tam prošlo, ale kuriózní je fakt, že Petr Skoumal s Pavlem Šrutem, jako autoři téhle klíčové skladby, ji mají dodnes, jak jsem objevil, na OSA nahlášenou jako Kolej Y. Taková byla tehdy doba.
L. K.: Nezapomeňte, že tehdy v Čechách existovala jen dvě vydavatelství a obě byla státní! A oběma schvaloval vydavatelské plány všemocný ÚV KSČ, který měl větší moc než celá vláda s Parlamentem dohromady! Přes ně nejel vlak. Nejbližší svobodné vydavatelství bylo až v Mnichově… Supraphon měl pod smlouvou tehdejší elitu pop music, tu galerii Zlatých slavíků. A tak většině „neSlavíků“ zbýval Panton. Faktem je, že na Pantonu byli zaměstnaní většinou méně zbabělí a více vzdělaní redaktoři, než v Palackého ulici, takže jistá naděje tu byla…Když si ale vzpomenu si, že jen souboj o název premiéry i alba trval na Pražském kulturním středisku i na Pantonu víc než rok, dovedete si představit v jakých neuvěřitelných, a zároveň směšných poměrech jsme žili…
 
Dá se říct, že na téhle desce jsou největší hity kariéry Michala Prokopa?
M. P.: Že z téhle desky pocházejí vedle samotné Koleje ještě i moje další hity je jasné i podle toho, že jsou to věci, které hrají rádia dodnes. Dokonce mnohem víc, než tehdy, kdy existovalo rádio jediné a pro jistotu to nehrálo, aby se nemuselo řešit, jestli je Kolej Yesterday píseň angažovaná, nebo protistátní, abych hovořil tehdejším normalizačním slovníkem, neboť i tohle se čas od času objevovalo. Něco z toho najdou posluchači i v bookletu reedice. Bohužel se dnes prakticky téměř nehrají moje novější věci, které jsou podle mě stejně dobré, možná i lepší, ale rádia pořád hrají jen ty Funebráky, Bitvu o Karlův most a Kolej. Ale vlastně jsem moc rád, že to hrají a jsem i trochu pyšný.
L. K.: Určitě se dá říct, že na třech albech, která jsem zmínil, tedy Kolej Yesterday, Nic ve zlým, nic v dobrým a Snad nám naše děti… je většina největších Michalových hitů…
 
Kdo sestavoval bonusové DVD? Z kolika záznamů se vybíralo? A podle čeho?
M. P.: Bonusové DVD jsem sestavil já, chtěl jsem na něm přestavit písničky z tohohle alba v živé podobě a pokaždé s nějakým zajímavým hostem, zpívám tam tedy s Petrem Skoumalem, Danem Bártou, Wabi Daňkem, The Tap Tap a ještě i některými dalšími zajímavými tvářemi. Těchhle video bonusů je tam celkem pět a jsou ze tří různých koncertů z posledních let.