Kniha o současnosti?

Tento finský novinář a filosof se zjevně zajímal o Egypt dávno předtím, než napsal svůj nejslavnější román Egypťan Sinuhet. Osm let před napsáním tohoto románu totiž stvořil divadelní hru Achnaton, ze slunce zrozený. Nyní si asi většina z vás řekne, že už tu knihu četla, a jsem za to rád, ale jestlipak jste ji dočetli až na do konce? Mně osobně se to nepovedlo na první pokus. 

Zhruba před patnácti léty mě na tuto knihu navedla jedna z mých přítelkyň a už tenkrát mě kniha pohltila, ba  i vzrušovala svojí obscénností, pro kterou si autor musel zprvu svá díla vydávat sám. V mém živtě a v knize se toho tenkrát odehrávalo tolik, že to na jednoho bylo moc.

Po dlouhé odmlce jsem se rychle vpravil do děje a své výlety do Egypta s odstupem času chápu mnohem hlouběji; už to není takový rajc a hlavní hrdina stárne se mnou a zažívá mnohem víc propadů. Vůbec posledni kapitoly mě dohánějí až k pláči. Nenutím vás přímo, abyste knihu četli ,ale přicházíte o mnoho.

Waltari v životě v Egyptě nebyl, přesto se mu podařilo navodit takovou atmosféru, že je to těžko k uvěření, zejména mne zaujal jazyk a tvarosloví v knize užité. Navíc situace popisované v knize platí stále.

"Bohatým není ten, kdo má zlato a stříbro, ale ten, kdo se spokojí s málem."