Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Hollywood Undead - Notes from the Underground

Venku přituhuje. A nemyslím tím teď zrovna stigmata zimy, který začaly zase bíle krvácet.
Miluju pohádky o království, kde feudální svrab uzurpoval lid, král si neviděl dál než za špičku svýho fajnovýho nosánku a prudil a prudil, až lůza jednoho dne řekla dost a jala se vybrat si svýho vlastního krále podle vlastního gusta. Venku přituhuje a z barikád nalevo i napravo lítaj hovna na tu druhou stranu s takovou kadencí, až jeden nestačí zírat. Samozvaní politologové se předháněj v dementni argumentaci, proč je aristo lepší než zemák, Fejkbuk je plnej výhrůžek typu “kdo nevolí Karla, toho si mažu z přátel”, volební týmy hrajou hru “Dirtdigger” a nahoře, na baldachýnovejch oblačcích z nakradenýho blahobytu, se nám smějou grázlové, co dál vesele budou profitovat z naší naivity. Protože tak je to nastavený a iluze, že něco teď můžeme změnit přímou volbou dalšího delegovanýho šášuly, je tristní. To jenom tak na okraj, hehe.

Hollywood Undead. Kdo je háže do jednoho pytle s Kid Rockem (fuj!), tím vším rapmetalovým cirkusáckým póvlem, v lepším případě s Linkin Park (i když tu jistý paralely jsou), ten ať radši nečte dál. Mám na nich zásek od prvního dema, který se objevilo na internetu v době tehdy kulminujícího diktátu Myspace (cože?! Co to je?! Haha). Vedle Mickey Avalona byli tehdy první, koho podepsali MySpace Records, ale nekonečný tahanice s cenzurováním jejich debutu puritánskejma strážcema morálky vydání Swan Songs protahovaly do mrtva, až nakonec utahaný tím pokryteckým martýriem zdrhli HU k Octone Records, kde konečně v roce 2008 Swan Songs vyšla.
 
Holywood Undead jsou konzistentní parta grázlů, kterejm není nic svatý, jsou jako multiple Molotov cocktail, jedou v pornu, drogách a násilí. Obrazně i doslova. Klipy z parkoviště na Hollywood Boulevard, poflakování, masky, chlast, holky s kozama ven a ještě víc chlastu, party, party, party. V kapele hraje zrovna ten, kdo je v místnosti, moc se toho neřeší, hlavně že je bordel, je to nahlas a všichni se bavěj. Takhle to vypadá jako totální chaos, ale Hollywood Undead jsou se svejma třema miliónama prodanejch nosičů worldwide docela slušně rozjetej Sentinel.
 
Druhá deska American Tragedy pokračovala důsledně v duchu debutu a jenom upevnila jejich pozici rapmetalovejch výtržníků, před kterejma je dobrý zavřít dcery, vnučky i neteře pod zámek, když tenhle cirkus přijede do města. Střihli si headline turné World War III s Asking Alexandria, We Came As Romans, D.R.U.G.S. a světe div se, s dubstepovým teroristou z Tel Avivu, Borgore. A hned z kraje novýho roku vyšla jejich třetí deska Notes From The Underground. Jaká je? V tom nejlepším slova smyslu reflektuje Swan Songs, je divoká, obsahuje víc party songů než předchozí American Tragedy a přitom každá druhá věc by mohla bejt singl a v pohodě rádiovej hit (teď fakt nemluvím o Evropě 2 nebo Frekvenci 1), jako třeba hned otvírací Dead Bite. From The Fround je schizofrenickej anthem s lyrickým pianovým intrem, který se rozjede v čistej trash metal, Another Way Out aspiruje na infekční a vysoce návykovej club track. Lion možná nejvíc evokuje rukopis zmíněnejch Linkin Park, ale furt je tady to zlověstný dusno, který z Linkin vedle HU dělá vyjukaný studentíky katechismu. We Are je psycho a má asi nejlepší text (we are made from broken parts, we are broken from the start, and our hearts they were beating in the dark, cause we are built from broken parts… I’m married to the devil in the city of angels, atd.). A tak dál a dál.
 
A to je vlastně klíč k Notes From The Underground i k celejm Hollywood Undead. Pokud se zbavíte předsudků a přijmete fakt, že tohle není poezie, žádnej ultra sofistikovanej intelektuální spolek slušnáků s poselstvím, dojde vám, že to je rafinovaně udělaná zábava. Zručně vrstvený songy jsou jako vostrá horská dráha a i když surfujou ze stylu do stylu, furt to drží pohromadě díky precizní produkci a masivnímu zvuku. O tom atributu, kterýmu se trefně říká ‚catchy‘, ani nemluvě. Na mejdan bych si je domů asi nepozval, ale naživo to musí být jízda. Napíšu budoucímu panu prezidentovi, jestli by je nemohl přivézt, beztak to chce na Hradě trochu provětrat a Stouni už jsou přece jenom trochu dejchavičný.