K.art.on gallery uvádí výstavu Ondřeje Malečka Zeď

Ačkoliv se neoromantické vize i nostalgické ponory do minulosti stále častěji hlásí v aktuálním kontextu české výtvarné scény o slovo, je jim ponechána příznivá pozice menšinového výrazu. Jestliže je možné jakékoliv literární, ilustrativní či emočně zabarvené obsahové ozvěny nebo formální přístupy ve výtvarném umění, respektive v malbě, označit za přinejmenším nebezpečné a nižším uměním zavánějící, nacházejí se tyto v takřka ideálním postavení. Malba, opírající se o lyrické zobrazení, básnickou symboliku a nostalgicky vyvolanou sílu vzpomínky, nechává svého autora v poloutajeném postranním proudu, ze kterého je nutné o to rozervaněji bojovat za své ideály a překračovat tak vlastní introvertní zábrany. Ondřej Maleček /1977/ je jedním z nejvýraznějších neoromantiků, kterého není možné na scéně přehlédnout. Má velmi blízko ke klasikům českého literárního romantismu, projekce vlastní melancholie či introverze do krajinných zákoutí i vzpomínek na výlety v dětství je u něj jakoby mimovolná a tvoří tak jeho nejpřirozenější a nejnosnější tvůrčí strategii. Je téměř možné si autora ztotožnit K. H. Máchou nebo se symbolismem přírodní lyriky Antonína Sovy. „Deníkovost“ či barevnost „před soumrakem“ jen umocňují citový a osobní charakter Malečkovy malby. Romantická nostalgie, snadno sklouzávající k patosu, nevyzrálému revolucionářství, historizmům i přílišné rozervanosti je však ironizována, shazována pohádkovým nadhledem nad tradičními dekadentními prvky a symboly. Tato vědomá distance nejenže dovoluje Ondřeji Malečkovi naprostou volnost výrazu, je také zásadním faktorem „trvalé udržitelnosti“ osobní romantiky.
 
Další nadstavbovou hodnotou Malečkovy malby tvoří časté, scénicky pojaté site – specific instalace převážně v off – space galeriích. Tříletá zkušenost se studiem scénografie není u Malečka bezvýznamnou zkušeností, ba naopak podpořila jeho smysl pro atavisticky pojatou iluzi, kterou v instalační disciplině rád naplňuje. Netypický prostor i vyhraněné materiálové zaměření galerie k.art.on bylo tedy jasným impulsem pro iluzi totální. Nezůstalo jen u symbolických náznaků odkazujících divákovo vědomí k nepřítomným obsahovým celkům, Ondřej Maleček si podmanil celý prostor. S nadsázkou je tedy možné instalaci interpretovat jako 3D all-over painting, malbu, zachovávající dvojrozměrnost, přesto je jí divák obklopen. Dochází tudíž k vytvoření kompletního prostředí, aniž by však šlo o imitaci.
 
Není nutné zmiňovat všechny Malečkovy niterné zdroje a asociace pro vytvoření této instalace s lakonickým názvem „Zeď“, její hlavní linka, tedy nutnost projít zdí ke světlu na konci, je naprosto zřejmá. Opětovná blízkost hranice s patosem je její živnou půdou a právě různorodost formálních interpretací od pohádkových kulis po malířský brutalismus se stává hlavní hodnotou. /Šárka Koudelová, 2014/
 
ONDŘEJ MALEČEK - ZEĎ
11/06/2014 - 06/07/2014
k.art.on gallery, Karlin studios
Křižíkova 34, Praha 8
www.facebook.com/galeriek.art.on