view counter
Share |

KAREL NEŠPOR: USMÍVEJTE SE! TŘEBA I NA OBĚD V ZÁVODNÍ JÍDELNĚ

 
Karel Nešpor je známý jako zastánce střízlivosti a zdravého životního stylu, řadu let vedl v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích oddělení pro léčbu návykových nemocí. Pravidelně cvičí jógu a čchi-kung. A vedle toho se dlouhodobě věnuje tomu, aby bylo veseleji a radostněji. V dnešní době je to víc než potřebné. On sám o sobě ostatně říká, že je „ten člověk přes legraci“. Rád dělá druhým radost a rád jiným pomáhá se do ní dostat. Učí dospělé lidi to, co umí i malé děti, totiž se více smát.
Radost mnoha lidem udělá i jeho nová audiokniha, která se jmenuje Kudy do pohody. 
 
Máte pocit, že jsou lidé dneska málo v pohodě a nevědí, kudy do ní?
Na světě není nic tak dokonalého, aby to nemohlo být ještě lepší. Tudíž každý z nás, i když třeba v pohodě je, může být v ještě větší pohodě.
Jak klikatá byla cesta k CD Kudy do pohody?
Celé to začalo na výstavě Svět knihy. Měl jsem tam autogramiádu. Paní
Kokešová z nakladatelství Portál se zmínila o tom, že kniha Kudy do pohody získala ocenění Český bestseller v kategorii zdraví a životní styl. Z autogramiády jsme z toho udělali legrační show. Mezi přihlížejícími byl i Alan Piskač z firmy Supraphon. Zeptal se mě, jestli bych pro ně nechtěl natočit zvukovou knihu. Rád jsem souhlasil. S audionahrávkami jsem měl koneckonců zkušenosti. Na mém webu je více než 20 relaxačních nahrávek. Naivně jsem se domníval, že mi práce na zvukové knize zabere pár dní. Mezi amatérskou relaxační nahrávkou trvající deset minut a profesionálně nahraným nosičem je ale rozdíl. Už proto, že rozsah naší zvukové knihy je hodina a tři čtvrtě. Cesta od nápadu k realizaci byla tedy dlouhá a, jak říkáte, klikatá. Nejdříve bylo třeba napsat scénář. To mi zabralo málem tolik času, jako napsat zbrusu novou knížku. Pak jsme vybírali hudbu. Část CD jsem namluvil já, část paní Tereza Bebarová. Celé jsme to ještě opakovaně poslouchali a vychytávali mušky. Teď jsem ale rád, že jsem se do toho pustil a CD vyšlo ještě před Vánocemi. Jistě toto abum udělá někomu pod stromečkem radost. Mimochodem, CD jsem pokřtil za pomoci brokolice a natočil jsem to na YouTube jako video.
Audiokniha je výběrem ze dvou vašich tištěných knih. Je pro uživatele lepší mít obě formy vašich děl, tedy tištěné knihy a audioknihu, a jejich účinek zkombinovat, nebo si pro to, aby se dostal do pohody, vystačí s audioknihou?
Obě formy mají své výhody. V knize je větší množství informací. Výhodou audioknihy naproti tomu je, že obsahuje relaxační a meditační nahrávky. Ty se sice dají v knize popsat, ale když si je člověk pustí ve zvuku, je to daleko jednodušší a příjemnější. Upřímně řečeno – když se potřebuji uvolnit, také si často pustím nahrávku. Uvolnění je potom daleko snazší. Ty techniky umím, mohl bych si instrukce v duchu říkat zpaměti, ale hlas, který člověka relaxací provází, celou věc usnadňuje.
Dneska se audioknihy hodně poslouchají v autě; ta relaxační část vaší audioknihy ale není k takovému poslechu vhodná, je to tak?
Relaxační techniky snižují hladinu bdělosti. I klidné, uvědomované dýchání do břicha může vést k tomu, že se objeví lehká ospalost. Při zdlouhavé pracovní poradě to může být výhoda, ovšem při řízení auta určitě ne. Ale ty veselé příhody a třeba i dvouminutový melodický smích se při řízení auta dají poslouchat. Hluboká relaxace není vhodná při řízení, ani při jiných rizikových činnostech.
Už zaznělo jméno Terezy Bebarové. Vybral jste si ji sám?
V kruzích umělců se zase tak často nepohybuji. Požádal jsem proto dramatičku a spisovatelku paní Danielu Fischerovou, aby mi poradila. A ona mi navrhla právě Terezu Bebarovou s tím, že umí velmi dobře pracovat s hlasem. Koneckonců, paní Bebarová je častým hostem v rozhlase, a tam určitě vědí, proč. Paní Fischerová měla pravdu, Tereza Bebarová opravdu pracuje s hlasem velice hezky. Odvedla skvělou práci a její přednes je skutečně profesionální. Myslím si, že je to další výhoda audioknihy Kudy do pohody.
Byl jste u jejího natáčení – a ona u toho vašeho?
Ne, každý jsme natáčeli zvlášť, potom se to dalo dohromady a sestříhalo. Neměl jsem to potěšení se s paní Bebarovou seznámit. Před prací jsem si ji ale pustil její nahrávku, která vznikla na v prostorách Českého rozhlasu.
Zdá se mi, že na audioknize jste to vy, kdo se stylizuje víc do komična,
Nemusím se stylizovat, já celkem komická figura jsem. Často se mi stane, že třeba jedu v metru, podívá se na mě úplně neznámý člověk a začne se usmívat. Asi už jsem přišel k pověsti, že jsem ten člověk přes legraci.
A nevadí vám to?
Jsem dokonce rád, smích a veselost jsou zdravé.
Nejen na audioknize, ale i při vašich dalších aktivitách hodně sázíte na smích a jeho léčivé účinky. A nabádáte k tomu, aby ho lidi šířili kolem sebe…
Smích je projevem veselosti. A veselost, jako každá emoce, se mezi lidmi snadno přenáší. Ano, je možné smát se na sebe v soukromí sám pro sebe, ale smát se s druhými lidmi je snazší. Jeden americký profesor zjistil, že nejčastěji se lidé smějí v běžném společenském kontaktu. Ahoj, nazdárek, jak se máš, jó, dobrý, tak čau, měj se pěkně. Tenhle druh smíchu je formální, je to smích ze zdvořilosti, ale přesto prokazatelně zlepší náladu a usnadní lidem komunikaci. Takže: vážení přátelé, usmívejte se na sebe po ránu do zrcadla, usmívejte se na svoji rodinu, usmívejte se na cestující v hromadné dopravě, usmívejte se na svého šéfa. A třeba se usmívejte i na oběd v závodní jídelně, i když třeba zrovna není podle vašeho gusta. Tento zvyk je zdravý, užitečný a projasní náladu.
O čemž se ví už dávno, možná i proto vznikly i pověstné chechtací pytlíky, ne?
Chechtací pytlík dělá trochu kravál. Lepší jsou nenápadnější druhy smíchu. Známý Duchennův úsměv se dělá tak, že člověk trochu povolí čelist, dává okolí najevo, že ho nekousne. Což je určitě dobrá zpráva, když se na milovanou osobu usmějete, a hned je jasné, že se ji nechystáte pokousat. To provází ještě přimhouření očí. To má také logiku, tím dáváme okolí najevo, že je situace bezpečná. Tohle se dá praktikovat kdekoliv a kdykoliv. Koneckonců už pralidi úsměvem dávali najevo, že jsou v pohodě a bezpečí. S chechtacím pytlíkem bych byl v dopravní špičce v metru opatrný.
V audioknize popisujete i některé metody, jak druhé rozesmát. Třeba mluvit, a hlavně se smát do vypnutého mobilu tak dlouho, až se směje celá zastávka.
Podobný princip znají i rozhlasáci – smát se na mikrofon. Jeden pan režisér říkal hlasatelce, aby se na mikrofon usmívala. Ona ale oponovala, že ji nikdo nevidí. A on na to: ano, nevidí vás, ale slyší! Ten úsměv se propasíruje i přes dráty a vlny, kterými putuje signál. Takže: usmívejte se nejenom na vypnutý, ale i na zapnutý mobil. Klidně se usmívejte i na mikrofon, přestože na něm není nic moc komického.
Blíží se Vánoce. Máte nějakou speciální radu, jak být před Štědrým dnem veselý a nezbláznit se ze všeho toho shonu?
Stačí se vrátit k prapůvodní tradici Vánoc. Už v předkřesťanské době se slavil slunovrat. V tomto období roku se začaly prodlužovat dny a svítala naděje, že přibude světla a všechno bude lepší. Křesťanská tradice k tomu přidala příchod Spasitele. Čili opět naděje a k tomu laskavost. Hodní rodiče s láskou pečovali o božské dítě. Do toho přišli mudrci, aby dítě obdarovali. Nejlepší oslavou Vánoc je laskavost. Laskavost se týká druhých lidí, ale i sebe sama. Takže se chovejte hezky k sobě, najděte si čas na odpočinek, na procházku, klidný rozhovor a úsměv.

 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.