Jonty Skrufff a Rui Da Silva nejen o Ibize

Co se týče klubové kultury a toho, co slýchávám od svých známých, vypadá to, že všichni jsou znechuceni vysokými finančními zisky DJs. V praxi to znamená, že jsme se dostali na vrchol a další cesta vede dolů a ty staré předbíhají noví talenti DJingu. To jsou vždy skvělé zprávy, protože na scénu přicházejí svěží nápady.

Deset let poté, co jeho single Touch me, inspirovaný Spandau Balletem, vyhrával britské hitparády, vrátil se portugalský producent Rui da Silva pod zvláštním, možná trochu bizarním novým pseudonymem Junkie Wife.

Zatímco Touch Me bylo inspirováno singlem Chant No.1 od Spandau Ballet, Gotta Move On přepracovává Funkytown Lipps Inc a v březnu bylo vydáno pod da Silvovým vlastním labelem Kismet (Junkie Wife: Gotta Move On: http://bit.ly/gP0LJv ).

„Junkie Wife je zameřený na disco, pop a funkové hity omlazené re-edity a další produkci pro potřeby tanečních parketů dnešní doby,“ vysvětluje.

„Nyní pracuji na dalším projektu nazvaném Crazy Love, který se zaměřuje na kvalitní taneční hudbu, větší spolupráci s hosty a v roce 2011 také uvidíte návrat CocoDaSilva.“

Skrufff (Jonty Skrufff): Jaký očekáváš, že bude rok 2011? Jak moc jsi optimistický?

Rui Da Silva: Vypadá to, že rok 2011 bude úžasný, jsem velký optimista, protože potom, co jsem dokončil stavbu nového studia na Ibize jsem si jistý, že mám to nejlepší nahrávací studio na ostrově. Také první produkce, které jsme dokončili a začali šířit mají velký ohlas. Obnovili jsme Kismet records a pracuji na nových interpretacích Touch Me, protože budeme slavit deset let od chvíle, kdy byla nahrávka číslem jedna britských hitparád.

Skrufff: Jaké významné trendy v hudbě očekáváš pro letošní rok?

Rui Da Silva: Neumím předpovídat budoucnost, ale vidím, že jak Swedish House Mafia, tak Luciano budou dál stavět na svém zaslouženém úspěchu. Také uvidíme další dospívání všech nových umělců a DJs, kteří se na scéně objevili po 2001/3 a nyní se už stávají pevnou součástí hudebního průmyslu.

Skrufff: Jak moc, jestli vůbec, tě nadchnul dubstep?

Rui Da Silva: Poprvé jsem na dubstep narazil v roce 2006 s Hyperdubem. Nebo to bylo 2007? Po těch letech poslouchání hudby už se mi to plete. Ano, mám dubstep rád, ale nesleduji ho tak pečlivě – doufejme, že nepůjde stejnou cestou jako breakbeat a drum&bass – všechno to pak znělo pořád stejně. Ale když už se bavíme o nových žánrech... měli byste si poslechnout witch-house nebo haunted house (kde sakra choděj na názvy těch žánrů?), dějí se tam zajímavé věci.

Skrufff: A co David Guetta/Black Eyed Peas: dobrá věc pro klubovou kulturu?

Rui Da Silva: Určitě ano. Cokoliv, co přivede více lidí k elektronické hudbě je dobré, jak pro posluchače, tak pro producenty. Taneční hudba je konečně mainstreamově přijímána v USA, takže klobouk dolů před Guettou, že tohle dokázal. Některé základní hodoty klubové kultury se tím ale narušují. Samozřejmě, vždycky se to bude dít, pokud chcete oslovit davy.

Skrufff: Kolik času a energie ti zabírají sociální sítě?

Rui Da Silva: Příliš mnoho, přál bych si, aby to tak nebylo. Každý je tím tak posedlý, že na emailu už nikoho nekontaktujete. Vracíme se zpátky ke starému dobrému osobnímu kontaktu a telefonátům. Co si myslím o MySpace? Nemůžu si ani vzpomenout, co to je. Facebook je dobrá věc – máte všechny své přítele pohromadě, ale osobně dávám přednost Soundcloudu.

Skrufff: Jak důležité je pro DJs a umělce v roce 2011 být online např. na Twitteru?

Rui Da Silva: Twitter je docela důležitý, ale myslím, že se musíte vyhnout přílišnému mluvení, nebo začnete lidi nudit. Twitter je výborný, když chce slyšet názor davu , všechno ostatní je obvykle zbytečné.

Skrufff: V roce 2010 se bouřili studenti v Anglii, Řecku i Itálii, jak moc (jestli vůbec) se tě to týkalo?

Rui Da Silva: Myslím, že to, co se děje se studenty po celém světě, je dost smutné. Mám malé děti a jsem zvědavý, jaké to bude za deset let, až půjdou na univerzitu. Tou dobou budou potřebovat nejen studentskou půjčku, ale rovnou hypotéku, aby mohli odpromovat.

Skruff: Jak to může ovlivnit klubovou kulturu? A hudbu?

Rui Da Silva: Čím víc budou lidi sami sobě odcizení, tím více budou potřebovat slyšet nebo tvořit hudbu, takže krize byly pro hudbu vždy dobrou zprávou.

Skrufff: Jaké změny předpovídáš v klubech, co se týká CD přehrávačů a gramofonů? Kdy naposledy jsi hrál z vinylu?

Rui Da Silva: Je skvělé, že si s sebou konečně nemusím brát notebook. Pár SD karet a sluchátka stačí. Vinyl jsem si do klubu nebral už roky – kromě kopií Serato 2 – ale pořád mám velkou sbírku nahrávek na vinylech a cédéčkách, které mám opravdu rád. Většina lidí, co si bere nahrávky do klubů, jsou DJs, kteří tu nebyli, když se s tím začínalo, a teď mají pocit, že něco prošvihli.

Hrát vinyl se nerovná lepšímu zvuku, je vlastně snazší tak dosáhnout pravého opaku. Třeba SL1200 nedává při skrečingu takový zvuk, jaký by měl. Plus - kdo s sebou rád tahá při cestování tolik kilo navíc? Nakonec to, co se počítá, je způsob, jakým způsobem hudbu prezentujete a ne na čem. Ale musím říct, že spousta zajímavého materiálu vychází jen na vinylu a pár věcí opravdu stojí za koupi. Jenže pohodlí, s jakým se dá manipulovat s digitální sbírkou hudby je tou hlavní nevýhodou fyzické kolekce.

Užitečné odkazy:

http://www.youtube.com/watch?v=3pV5y5GWI5Q

http://soundcloud.com/ruidasilva

http://www.facebook.com/pages/Rui-Da-Silva/27532343544

Jonty Skrufff: http://listn.to/JontySkrufff

Přeložila Senta Maria Magdalena Kubátová