Jan Horák: Po MeetFactory jsem toužil pokračovat ve svých vizích

O nově vzniklém divadle Studio hrdinů jsem si povídala s jeho uměleckým ředitelem a dramaturgem Janem Horákem.
První otázka může být třeba: Jak se dneska máš?
Dobře. Motám se celý den po Holešovicích po kavárnách, z jedné schůzky do druhé. Lepší než sedět v kanceláři, kterou máme ve sklepě. A těším se na večerní představení.
Před pár měsíci vzniklo nové divadlo v podzemních prostorách Veletržního paláce – Studio Hrdinů. Co tě vedlo k jeho založení?
Vedla mě k tomu touha pokračovat ve vizi divadla, které jsem dělal už v MeetFactory, které jsem v podstatě založil a vedl čtyři roky. Skončil jsem tam kvůli neshodám s Davidem Černým, který měl o dramaturgii divadla jinou představu. Tehdejší ředitelce Jindře Zemanové, se kterou spolupracuji i teď ve Studiu Hrdinů, se moje vize a vize tehdejších spolupracovníků líbila a podporovala ji. Nová ředitelka se rozhodla jít jiným směrem. Nijak si nestěžuji, ale prostě jsem nechtěl dělat muzikály. Tak jsem odešel a hledal nějaký nový prostor. Ucházel jsem se o divadlo Komedie. A i když jsem ho nakonec nezískal, ukázalo se to jako dobrý tah. Koncepce se líbila Dušanovi Pařízkovi, který mi pak nabídl techniku pro naše divadlo. V tu dobu jsem získal sklepní prostor v Kostelní ulici, který ovšem nebyl tak velký. Uvědomil jsem si ale, že bych ji tam stěží uskladnil, a rozhodl se využít nabídku několik let starou – a sice založit divadlo v prostoru bývalého kina ve Veletržním paláci. A vyšlo to.
Dalo by říci, že zatím uvedené hry jsou již osvědčené, uvedené předtím na jiných scénách?
Musím říci, že ty hry jsou velmi dobré, ale osvědčené nejsou. Když jsem pracoval v MeetFactory, tak tam bylo zázemí kulturního domu a představení mohla vznikat v čase. Tady ve Studiu Hrdinů zakládáme nové divadlo, a kdybychom uváděli jednu premiéru za 3 měsíce, tak by k nám nikdo asi moc nechodil. Rozhodl jsem se tedy převzít dvě představení z mého předchozího působení v MeetFactory a dvě z divadla Komedie – které ovšem přes svou kvalitu měli velmi nízkou návštěvnost. Mluvím o představeních ´England´ (jehož zajímavostí je, že se odehrává přímo v prostorách Národní galerie v expozici Slovanské epopeje), ´Země beze slov´ a ´Humanisti´. Jediná „sázka na jistotu“ je představení ´Sam´ v hlavní roli s Karlem Rodenem. Kromě toho, že je toto představení velmi dobré a dává smysl v naší dramaturgii, tak text napsala Katharina Schmitt a režírovala ji Kamila Polívková – s nimiž chci dlouhodobě spolupracovat.
Jedinou absolutní premiérou tedy bylo…
Představení ´Církev´ podle stejnojmenné hry Louise-Ferdinanda Célina, z té hry jsem ale použil jen kostru, koncepce té inscenace je dost složitá, propojuje Célina jako autora i postavu. A 7. února nás čeká další premiéra – Den opričníka, dílo současného ruského autora Vladimira Sorokina, které je kritikou putinovského režimu. Zjednodušeně lze říci, že tato hra je o přitažlivosti zla. Hlavní roli hraje Karel Dobrý, jehož postava má neomezenou moc…
Můžeš nám vysvětlit, kdo je to „opričník“?

Opričníci byli osobní gardou cara Ivana Hrozného, záměrně kolem sebe šířili hrůzu, mohli si dovolit dělat úplně cokoliv. Praktiky Vladimíra Putina jsou dost podobné. Uvedením této hry jsme se tedy trefili do velmi aktuálního tématu. Týká se nás i tak, že tu teď budeme mít prezidenta, který je Ruskem podporovaný.

7/2/2013 20 h – premiéra Den Opričníka (Vladimir Sorokin/Kamila Polívková)
Web: www.studiohrdinu.cz
FB: www.facebook.com/pages/Studio-Hrdin%C5%AF/306237406099624
autorka: Karol Babíčková