Jakub Berdych, Qubus: Ne zaostalosti (v designu českého skla)

 
Po celá desetiletí vévodila porcelánová produkce domácímu spotřebnímu průmyslu. Její etická a estetická krize však přišla v devadesátých letech, kdy byla řada významných podniků problematicky zprivatizována a jejich konkurenceschopnost vůči legendárním výrobcům v západní Evropě se stala nulovou. Jedinou možností se v této době stal vývoz kýčovitých dekorativních produktů na Východ. Této situaci řekl ne Jakub Berdych a jeho značka Qubus, která se za deset let své existence stala nejen českým designérským fenoménem.

Jakub Berdych, který se cítil vždy všestranným kreativcem a ve své tvorbě pokaždé bojoval za pravé hodnoty českého řemesla, průmyslu a původních myšlenek, se po roce 2000 rozhodl založit vlastní galerii zaměřenou na design a umění. Počáteční nekoncepčnost jeho záměru dostala plné obrysy po jeho seznámení s tehdy čerstvě diplomovaným designérem Maximem Velčovským v roce 2002. „Setkání s jeho první ucelenou porcelánovou kolekcí Fast bylo pro nás oba zlomovým okamžikem. Neváhali jsme téměř ani chvíli a kritickou, satiricky laděnou kolekci porcelánových doplňků jsme se rozhodli hned začít vyrábět,“ vzpomíná Berdych na začátky jeho značky a designérského studia Qubus. Záměr byl jedna věc, ale jeho uskutečnění věc druhá. Stav tehdejší porcelánové produkce byl až na několik výjimek žalostný. Ve všech slavných porcelánových továrnách, především na severozápadě Čech, kde v minulosti vznikaly tak hodnotné produkty, jako byly legendární porcelánové servisy Jaroslava Ježka či mnoho dalšího tzv. bruselského porcelánu v padesátých a šedesátých letech, se na přelomu tisíciletí vyrábějí jen tuctové, kýčovité a předekorované produkty určené především na vývoz do Ruska. Právě tam bujné tvary pseudorokokových siluet uspokojují stejně pseudoburžoazní vkus místních zbohatlíků. Qubus řekl ne nevkusu a zaostalosti většiny porcelánové produkce a způsobu jejího myšlení. 
 
„Určitě si teď dokážete živě představit, jak těžké bylo přijít do těchto továren a přesvědčit jejich vedení, že si chcete pro svou vlastní značku jménem Qubus nechat od nich vyrábět například porcelánové holínky, hrníček v podobě lahve od coca-coly nebo talíř v podobě papírového tácku na párek,“ komentuje Berdych první zkušenosti s porcelánkou v Loučkách, kde bylo přesvědčování asi nejtěžší. Kolekce Fast Maxima Velčovského kritizující tehdejší konzumní svět, jeho hloupost a spotřebu byla ve své době velmi hbitou reakcí na celosvětové designérské dění, když v užitém umění vrcholila éra konceptualismu a jeho kritická povaha. Design často není jen užitným oborem, ale i volnou platformou pro neomezené kreativní myšlení a společenskou, či dokonce politickou kritiku. Přesně to společně s přirozeným vtipem a estetickým šmrncem obsahovala i Velčovského kolekce Fast, na kterou zkrátka nebyl český porcelánový průmysl ještě připraven.
Jakub Berdych s Maximem Velčovským však svou průrazností jasně řekli ne této výrobní i myšlenkové zaostalosti a své vize nakonec prosadili. „Ze začátku v porcelánce vůbec nechápali, proč chceme vyrábět porcelánovou holínku v desítkách kusů. Často se nám stávalo, že i zaměstnanci začali jejich výrobu sabotovat a schválně dělat špatné kusy,“ popisuje útrapy při vývoji Berdych, díky jehož úsilí a značce Qubus se mohla nakonec Velčovského jedinečná díla dostat téměř do celého světa. To samozřejmě ale až potom, co se podařilo vyrobit prvních pár kusů, které se vzápětí velmi rychle prodaly. V tu chvíli začaly vizi Qubusu věřit i porcelánky a výroba se rozběhla na plné obrátky. A to nejen v Loučkách, ale i v Royal Dux v Duchcově či v Haas & Czjzek v Horním Slavkově. 

Činnost Qubusu samozřejmě nikdy nemohla zbavit porcelánky jejich hlavního finančního příjmu, který se dodnes točí kolem produkce zmíněných kýčovitých produktů určených pro východní trh. Přesto však český porcelán dostal díky Jakubovi a Maximovi zcela novou, do té doby skrytou kvalitu. Tu ocenilo především odborné publikum v západním světě, když se o značce Qubus začalo intenzivně psát v odborných médiích a její produkty se postupně dostaly do mnoha prestižních galerií po celém světě. Nechyběl mezi nimi ani Mint v Londýně nebo Moss v New Yorku. Český porcelán opět dostal světový zvuk, a to nejen v souvislosti s nevkusnou produkcí, se kterou si ho většinou v poslední době spojují cizinci, když se procházejí po Praze a nahlížejí do kýčovitých obchodů se suvenýry. Kýč se na stranu druhou stal též velmi oblíbeným výtvarným motivem i samotné značky Qubus, když Berdych i  Velčovský ve svých dílech stále používají typické prvky pokleslého porcelánu, které různými způsoby dekonstruují a pozměňují, aby i čistě vizuální stránkou svých produktů mohli dát najevo svůj nesouhlas se současným stavem české porcelánové produkce. Jejich ne tak můžeme objevit i přímo ve vizuální stránce mnoha předmětů jejich kolekcí. Některé z nich jsou dnes dokonce součástí významných sbírek užitého umění v Neue Pinakothek v Mnichově nebo v muzeu Victoria & Albert v Londýně.

 
Autor: Adam Štěch
psáno pro projekt Galerie NE, http://galerie-ne.cz