Italské zážitky. Stalo by se vám to tady?

Během těch 4 dnů jsem se setkal s takovou ochotou místních lidí, která se u nás nevidí. Tak například jeden den jsme spolu se dvěma kamarády souputníky neměli spojení mezi městem Alberobello a Polignano a Mare, kam jsme plánovali dorazit. Vydali jsme se na cestu pěšky s tím, že buď tam dojdeme, nebo nám někdo třeba cestou zastaví. Asi po kilometru chůze jel okolo chlapík, věk něco okolo padesátky. Když nás viděl, přibrzdil a prý kam jdeme. Říkáme, že do Polignana. Odpověděl, že tam sice nejede, ale že nás může svézt alespoň kus cesty.

HURÁ DO JESKYNĚ

Sedli jsme do auta a on se pustil do řeči. Nejprve se vyptával, odkud jsme a tak. Pak vyprávěl něco o sobě, a tak cesta celkem ubíhala. Když jsme přijeli na křižovatku, kde se naše cesty měly rozdělit, navrhl nám, že ve městě Castellana Grotte, kam právě jede, jsou krásné jeskyně, které nesmíme na naší cestě přeskočit, a že by nás tam dovezl. Odtamtud prý jede dál autobus. Přikývli jsme, a stalo se. Když jsme přijeli do Castellana Grotte, chlapík si neodpustil ještě stavit se u sebe doma a na cestu nám každému dát lahev dobrého vína z vlastní produkce. Chtěli jsme mu nechat alespoň nějaká eura, ale to prý by se urazil.

IDEÁLNÍ HOTEL

Ještě ten večer jsme dorazili do Polignano a Mare, do cíle naší cesty toho dne. Aby té ochoty nebylo málo, tak jsem se na náměstí někoho stojícího zeptal, zda nezná nějaký příjemný hotýlek nebo penzion. Kluk nevěděl, ale skočil do vedlejšího baru, kde měl evidentně známé a spolu s majitelem nám začali obtelefonovávat místní hotely a nakonec nám našli ideální variantu.

Další den nás čekal odjezd domů. Letadlo nám letělo z Bari a nám se podařilo nechat si ujet vlak, kterým jsme měli do Bari jet. Na nádraží postával další „kouzelný chlapík“ s autem a chystal se odjet. Já jsem ze zoufalství šel a zeptal se ho, zda nejede do Monopoli, kde jsme měli přestupovat. Prý ne a prý máme jet vlakem (který v neděli v ten čas jel jeden a ten byl pryč). Poděkoval jsem a poodešel. Přemýšlíme s kamarády, jak situaci vyřešit, a v tom se chlapík přitočí a prý ať si nasedneme. Říkal jsem mu, co že se děje a kam že chce jet a on že na nádraží do Monopoli. Prý se mu zdá, že máme asi nějakou těžkost a jemu že to neudělá problém. Jel tam fakt jen kvůli nám, asi 10 km tam a pak zpátky. S klukama jsme se shodli, že mu dáme aspoň 10 eur na benzín, když už je tak ochotný. Nevzal si ani cent.

Je to možné? Stalo se vám to někdy u nás? Neměli bychom se k těm cizincům občas v Praze chovat lépe, než se je snažit jen obírat, kde se dá? Hned v autobuse z pražského letiště jsem šel nějakým tápajícím Anglánům poradit, jak se dostanou do hotelu, abych to vrátil aspoň jim :-)