Share |

Interview: Amák Golden z kapely Night

 

„Česká hudební scéna neexistuje, mainstream V Čechách je v roce 1996.“

Zakládající člen kapely Night, bývalý člen skupiny Sunshine, producent, otec. Chlápek rozkročený přes kanál La Manche, stojící jednou nohou v Londýně a druhou v Praze. I tak by se dal popsat Amák Golden, který mimo jiné disponuje tak neuvěřitelnou slovní zásobou a ukecaností, že další moje slova jsou už úplně zbytečná…

V ČECHÁCH NENÍ SMYSL PRO ORIGINALITU

Působíš teď napůl v Praze a v Londýně, jaký vidíš rozdíl mezi pražskou a londýnskou scénou?

Pokud začnu od takových věcí, jakou jsou rozměry. Londýnská scéna je větší, ale je to dané samozřejmě tím, že tam žije o pár milionů obyvatel víc. Navíc je to kumulace lidí z celého světa. Což dost nahrává faktu, že Londýn má hudební scénu poměrně dost rozmanitou a v podstatě tam najdeš  všechny možné hudební směry. Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma světy je zakořeněný hluboko v historii národů jako takových. Anglie, potažmo Londýn, je zásadní co do vzniku moderního pojetí hudby a její prezentace.Většina lidí ve věku mého otce nebo dědy zažila na vlastní kůži dobu, kdy se měnily dějiny hudby. V Anglii se během posledních sto let přetransformovalo na evropské poměry nespočet stylů pocházejících z celé planety a hlavně ze Spojených států. Ne, že by v Anglii někdo vymyslel rock´n´roll, to v žádném případě, ale dokázal je zviditelnit pomocí trendů a módních stylů. Viz punk, který také původně nepochází z Anglie, a přesto všichni vnímají hlavně ten anglický.
Tím se tam automaticky vytvořila základna sahající hluboko do historie. Základna lidí, kteří holt poslouchají muziku nahlas a jejich děti začínají hrát na hudební nástroj pomalu v kolébce. Když vezmu v potaz všechny tyto věci, zbývá mi jen prohlásit, že česká hudební scéna neexistuje. Naši rodiče a prarodiče neměli bohužel tu možnost utvářet hudební a kulturní dění tak intenzivním způsobem, jelikož řešili existenční otázky a žili v systému, který potíral jakoukoliv odchylku či individualitu, a tím nastolil jasný kulturní diktát.
Proto se převzetí módních a hudebních stylů v Čechách tak trochu proměnilo na parodii a bezcenné kopírování a vytratil se jakýkoliv smysl pro originalitu a progresivitu. A to se přeneslo společně s naším komplexem do roku 2010, kdy nás sice netlačí svěrací kazajka systému a kontroly, avšak nějakým způsobem to v nás přežívá. Takže hledat u nás v Čechách něco originálního a na export je fakt těžké. Český mainstream je někde v roce 1996, nebo to jsou ubohý kopie černošskýho funku a podobně. Střední proud má co dělat, aby mohl vydávat desky a mladé začínající kapely mají smůlu, protože na ně nikdo nechodí. Ale myslím, že tu roste nová generace lidí narozených po roce 1989, kteří už přemýšlejí nad hudbou víc otevřeně a celosvětově. A dokážou z Čechů setřást okovy minulosti, ale až budou mít možnost a prostředky se svobodně prezentovat pro širší okruh lidí.

Jak těžké je prosadit se v Londýně?

Jak jsem říkal, trh je tam obrovský v závislosti na počtu obyvatel. Je tam šíleně moc kapel, které výborně hrajou, skvěle zpívají. Jediné, s čím mají často problém, je, že jsou často také jen kopie kopií, ale v Londýně je neskutečná síla, která dokáže vyvrhnout na povrch kapely, jež najednou znějí úplně jinak. Krize v hudebním průmyslu tomu pomohla ještě víc, jelikož šly stranou vyprodukované projekty typu Spice Girls, které potřebovaly tým lidí, aby se staly dobře prodávaným produktem. Třeba Lady Gaga si všechny písničky píše v podstatě sama a umí je zahrát na klavír a zazpívat. I když to není můj šálek kávy, je vidět, že dokázala přijít s něčím, co navazuje na popovou kulturu osmdesátých let a zároveň je to částečně progresivní a futuristické. Takže pokud nemáte opravdu velký talent nebo něco zásadního, co byste chtěli sdělit skrze svoji hudbu, radši jděte dělat něco užitečného pro společnost. Konkurence je neskutečná a laťka hodně vysoko.

Nedávno jsi produkoval novou desku kapely NiceLand. Jak na natáčení vzpomínáš?

Bylo to dost intenzivní a pro mě velká výzva. Když poslouchám většinu desek, které jsem dělal, než jsem začal spolupracovat s klukama, cítím z nich, že jim ještě něco chybí. I přesto, že jsem se snažil dát do nich všechno, pořád z nich cítím rezervy. U desky NiceLand musím i s odstupem času prohlásit, že jsme do toho všichni dali všechno, co jsme měli, a pokud tomu něco chybí, je to holt tím, že to nemáme. Za mě musím jednoznačně prohlásit, že desku mám rád a na natáčení vzpomínám už jen v dobrém.

Hodláš produkovat i další české kapely?

Dostal jsem pár nabídek, které jsem odmítnul, i když vypadaly skvěle. Dlouhou dobu jsem sám sebe přemlouval, že nechci na čas dělat s českými kapelami, ale nakonec jsem vzal práci na jedné skupině, která se jmenuje Unique Figurines, a pak budu produkovat kapelu Lus3, z čehož by se konečně mohla vyklubat dobrá česká elektrokapela.

LONDÝN VERSUS PRAHA

Je to už pár let, co jsi opustil kapelu Sunshine, přesto dodnes jsi ve většině médií uváděný jako Amák – exSunshine. Jaký z toho máš pocit?

Je mi to jedno. Nic drastického. Je jasné a logické, že Suns mají určitý kredit, který jim nikdo neodpáře, pokud to neudělají oni sami tím, jakým směrem půjdou. Pro média je určitý tahák to zmínit a mě to nijak neuráží.

Jak vnímáš současnou tvorbu Sunshine?

V podstatě by se dalo říct, že současnou tvorbu Suns neznám, jelikož jsem nic nového neslyšel. A docela se na to těším. Na poslední desce jsem spolupracoval už ne coby muzikant, ale spíš jsem klukům pomáhal ji dávat dohromady, co se týče zvuku a aranží. Myslím si, že budou muset brzy přijít s něčím novým a nemám strach, že by to bylo něco extrémně špatného, když si vybavím všechny elementy, které tam teď účinkují.

Za tvorbou Suns se skrývá dost intenzivní mravenčí práce za poměrně dlouhou dobu existence. Na jejich deskách je hodně slušně poznat vývoj co do zvuku, používání technologií a umění desky dobře a kvalitně produkovat. Teď mají v podstatě všechna esa v rukávu na to, aby udělali nejlepší desku Suns.

Night rozjíždí pomalu svoji kariéru současně na dvou scénách – britské a české. Kde se rýsuje lepší budoucnost?

Nevím. Zatím jsem nebilancoval a ani nebudu. V podstatě se tomu ani nedá říct kariéra, spíš životní styl, který naprosto cíleně usměrňuje svoje ambice. Já si rozhodně nedělám iluze, že by Night mohli fungovat pro masy, a ani by mě to nezajímalo. Zajímají mě lidé, kteří ocení náš pohled na současnou hudbu, a ti se dají najít všude na téhle planetě. A třeba se všechno zvrtne a dopadne ještě úplně jinak. Proto nemá cenu být definitivní. Když se podíváš na postavení Night, tak je to vlastně to nejhorší, co by si někdo mohl přát. Na Čechy jsme moc divný a pro Angličany jsme z východního bloku a máme divnej přízvuk (smích).

Jak zvládáš pendlování mezi ČR a Británií?

Na poslední dobu toho bylo až až. Člověk to začne brát pomalu stejně, jako jezdit z Prahy do Tábora. Ale teď se to na čas uklidní, jelikož budeme v lednu zase dělat náběry v Čechách pro novou desku Night, kterou chystáme na jaro. Hned poté bych se aspoň na chvíli zase přesunul do Londýna. Novou desku bude pravděpodobně produkovat jeden britský producent, jehož jméno zatím nechci zveřejňovat, jelikož to není ještě úplně potvrzené a nerad bych šířil fámy. Takže celá deska by se asi měla dodělávat pod jeho taktovkou v Londýně.

Máte ještě nějaké další plány s Night?

Výhledově je tady české miniturné, které jsme nazvali podle filmu Tima Burtona a hlavně kvůli tomu, v jakém čase se odehrává -  Nightmare Before Christmas. Je to celkem šest koncertů kolem Vánoc. Krom ledna ve studiu pak plánujeme nějaké koncerty po Evropě a Anglii. Ale je to pořád v jednání a vzhledem k tomu, jak šíleně jsme všichni z kapely vytížení, neviděl bych to  na žádný velký koncertování.

Co tvoje osobní plány, hodláš dobýt i zaoceánský kontinent?

V první řadě slovo dobýt není úplně vhodné pro to, co bych chtěl v životě dělat, je dost agresivní, mě spíš zajímá koexistence lidí (smích). Tenhle systém dobývání mě - stejně jako nabádání k revoluci - dost štve a má poměrně nezdravý základ. Moje plány jsou být po boku svého syna, dělat věci, které mě budou naplňovat a činit tenhle svět lepším. Nikoliv dobývat.
Pokud budu brát jako zaoceánský kontinent Ameriku, tak odpověď zní ne. I když teď dělám s jedním rapperem z Harlemu a možná bych chtěl některé věci na přesrok dokončit tam. Jinak nejsem úplně fanda Spojených států. Strávili jsme tam nějaký čas a moc mě to nenadchlo. Rád tam jednou za čas cestuju, ale jen jako turista.

SVOBODA PŘEDEVŠÍM

Máš malého syna, jak zvládáš skloubit rodinný život a práci?

Bylo zajímavé, jak nás lidi kolem strašili, že si budeme muset hledat stálou práci, usadit se a změnit životní styl, a spousty bubáků, jak to všechno bude jiné, až se Vincent narodí. A já musím s nadšením konstatovat, že žijeme stejně, pracujeme na tom samém, na čem jsme pracovali předtím, a nejsme finančně úplně stabilní, stejně jako tomu bylo v minulosti. Náš syn žije s námi po našem boku a zažije nás takové, jací opravdu jsme, žádná rodinná přetvářka. Proto tímto chci požádat všechny rodiče – neměňte se kvůli dětem, protože ony si vás vybraly proto, jací jste a kdo jste. Mohlo by se stát, že budou sakra překvapený, až na ně spustíte ten naočkovanej model toho, jak by měla vypadat rodina podle státu.

Hodláš v budoucnu Vincenta podporovat v hudbě?

Asi ne. I když si myslím, že se ho to určitě nepřímo dotkne, jelikož s tím bude často ve styku  skrze mě. Ale často se stává, že se děti snaží odlišit od svých rodičů a jdou naprosto záměrně jiným směrem. Nebo mají jiné cíle a nemusí v tom být žádný truc. Já bych se chtěl vyvarovat zásadní chyby, kterou může rodič udělat, a to je nutit svoje dítě do svých nesplněných snů a seberealizovat se skrze něj. Vincent se narodil jako svobodný člověk a proto bude mít naprostou svobodu dělat si se svým životem, co bude chtít. Nikoliv co budeme chtít my…

Děláte vánoční miniturné, co ty a Vánoce - slavíš/neslavíš?

Asi spíš ne. Nejsem úplně typ, co by si doma odlejval olovo a zdobil stromek. I když občas na mě některé rodinné nálady zapůsobí hodně pozitivně. Ale neuznávám Vánoce jako úplně regulérní tradici a dnešní pojetí Vánoc ve mně občas vyvolává pocit znechucení nad tím, jak zoufale se snažíme vymáčknout z tržního mechanismu co nejvíce peněz.

Čím bojuješ proti šedi?

Snažím se dělat věci progresivně i za cenu toho, že si zahrávám s nevkusem a záporným přijetím ze strany lidí, kteří mají určitá očekávání. V módě bojuji proti šedi asi černou.

 

jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.