Ilustrátor Pavel Fuksa: Mám rád nesoulad barev

Pavel Fuksa je jedním z nejúspěšnějších českých ilustrátorů. A to i daleko za hranicemi: Jeho práci si objednal facebook i Google. Léta působil v reklamě, nyní je spíš umělcem na volné noze (FB fotoalbum malého výběru prací).
Pavlovy obráky vypadají retro - jako by to byla grafika ze 60. let, což spousta lidí miluje. Typickou ukázkou je jeho kouzelná kolekce 178 obalů na sirky.
Teplé barvy a jistá domáckost mnoha jeho ilustrací mu získává zasloužený obdiv. Je docela možné, že jeho práci znáte a nevíte o tom. Dělal vizuály pro Pecha Kucha Night, vizuál pro Chemical Brothers, obaly pro Android Asteroid a Néro Scartch i další kapely, obaly anglického překladu Neználka, operní plakáty, etiketu na šanghajskou pepsi, obálku časopisu independent, retro vizuály pro Fiat 500, ilustrace pro náhodné články na Wikipedii... Museli jsme ho kontaktovat a položit mu pár otázek.
 
Jak se vyvíjel tvůj styl?
Asi nijak netradičně – od prvního objevování možností Photoshopu přes diskotéku, koláže až k současnému stavu… někdy během cesty jsem přidal i Illustrator a od détépáků odkoukal triky do Indesignu.
V posledních letech už jen styl piluji, ale nezůstávám na jednom místě – při tvorbě kampaní nebo art direkci pro reklamy ani nejde používat jen jeden styl tvorby, je potřeba být otevřený čemukoliv a zkoušet mixovat.
 
VZKAZY AZBUKOU, DIVNÉ DÍTĚ
Byls jako dítě hodně kreslivý/čmárací?
Docela jo, kreslil jsem si vlastní obaly pro hraní si na obchod, reklamy okolo obrázků fotbalového hřiště, vlajky z Lega, dopravní značky a značky aut, maloval rodičům pohledy a vzkazy jim psal azbukou. Asi jsem byl trochu divný dítě…
 
Které výtvarníky máš nejradši, na kom jsi vyrůstal?
V tu dobu jsem nevěděl, kdo je pod čím podepsaný, ale ani teď si nevyhledávám jednotlivé tvůrce, které bych nějak soustavně sledoval. Moje práce párkrát přirovnali k pracím Zdeňka Seydla nebo Jaroslava Švába, to je pro mě velká pocta.
 
Pracovals pro Obamu a Google a Facebook. Taková práce se sežene jak? Je to tím, žes působil v reklamních agenturách?
S agenturou to nemělo nic společného, reklamní agentury se k podobným pracím moc často nedostávají. Vybrali si mě na základě mého portfolia prací na internetu, zmínek na blozích a stránkách a tím, že zrovna v tu chvíli potřebovali podobný styl. K podobným klientům se nemůžete jen tak nacpat, poslat mail a čekat, že do tří dnů odpoví.
Ilustroval jsi podle mě nejlepší písničku Chemical Brothers, Golden Path. Jak se to stalo a v co to vyústuilo?
Byl to projekt, kdy oslovili vícero designerů a dali jim volnou ruku na ztvárnění jakýkoli písničky. Ja si vybral tuhle a jediný, kde to viselo, bylajedna londýnska galerie, na měsíc, v podobě velkých pohlednic.
 
Opustils školu, protože ti neseděla. Co by se, aspoň v hrubých rysech, mělo změnit na výuce, aby byla pro řekněme čilejší povahy atraktivní?
To bylo hodně subjektivní, mě nesedělo pomalé tempo zadávání a zbytečné se pitvání v nejmenších detailech – tři měsíce na vyrobení jednoho konceptu mi přišlo zbytečně moc.
 
BAVÍ MĚ NESOULAD
Tvoje kresby evokují časopisy a knihy z 50.-60., snad 70. let. Měls nějak zásadní přísun těchto materiálů a okouzlily tě něčím speciálním, že je reflektuješ i v době, kdy technika umožňuje tisíc jiných stylů?
Líbí se mi jednoduchý styl ilustrace, který dává dost místa představivosti. Vycházím zejména z toho, že realisticky kreslit neumím ☺ baví mě i rukodělný, lehce nepřesný tisk, nesoulad barev, tiskové chyby a textura, ať už přímo z tisku nebo získaná časem... vlastně všechno, co se nástupem počítačů zničilo. Asi v tom bude nějaká malá vzpomínka na dětství, na nějakou bezstarostnou dobu, ale to budu muset zanalyzovat na terapii... 
 
Jak zakázky pro zahraniční klienty probíhají a jsou nějak výrazně dobře honorované?
Jsou obvykle o trochu lépe honorované a probíhají běžným způsobem, známým i z českého rybníka – zadání, první odpověď, případné opravy nebo požadavek dalšího návrhu, finalizace, změny na poslední chvíli, stres, řev, dokončení a předání.
 
Jaká je tvoje oblíbená technika?
Dal jsem si předsevzetí, že budu více skicovat, ale stejně vždycky skončím u nákresu v mojí hlavě a přenesením do Illustratoru. Pak konzultace s mojí obsáhlou sbírkou referencí, finální layout a přenesení do Photoshopu, kde se snažím trochu rozbít ten dokonale čistý nákres texturami nebo rozpadnutím barev.
 
Změnil se za posledních pár let výrazně způsob, jakým tvoříš?
Myslím, že mě v poslední době baví víc experimentovat a nezůstávat u jednoho stylu. Snažím se i víc hledat inspiraci v off-line světě, abych se nezbláznil...
 
Co byla tvoje první placená zakázka a co sis za výdělek koupil?
To si vážně nepamatuju, asi něco do bytu, možná počítač.
 
Čím pro tebe je facebook? Mylsím coby médium, ne klient.
Způsob, jak se dostat do povědomí lidem a ztratit se v záplavě podobných a více talentovaných lidí.
 
Teď si na volné noze - co ti na tomto typu existence sedí, co je naopak těžší? A máš možnost se dostat třeba k zakázkám pro velká jména, když nejsi v agentuře?
V agenturách jsem pracoval pro velká jména, ale byly to vždy kampaně, na kterých pracovaly desítky dalších lidí. Jako umělec na volné noze se díky kontaktům a portfoliu dostanu ke klientovi blíž a vím, že si mě vybrali právě kvůli mému pohledu na věc, takže méně často dochází k nepříjemným překvapením.
Dostatek volného času je to, co mi na práci sedí a zároveň vadí – často se nedokážu do práce dokopat...
 
Děláš něco do šuplíku? Máš něco jako volnou tvorbu?
Tak polovina mých věcí je volná tvorba, udržuji tím portfolio i můj mozek v kondici... pravidelně si vymýšlím vlastní zadání a občas je i realizuju.
 
BLUDY A HYMNY
Jak vypadají tvoje nejnovější, třeba ještě nezveřejněné počiny?
Na stole je rozpracované logo pro hotel inspirované dvěma kontinenty, plakát pro střihovou službu, konverzační kartičky, bludy, hymny a obaly cigaret.
 
Co děláš proti šedi?
Proti šedi se snažím bojovat všemi dostupnými prostředky – Photoshopem, Illustratorem, texturou, vlastní invencí, nečekanými kombinacemi a vtipem.
www.behance.net/cosmoboy
www.facebook.com/fuksapavel