Husákův životopis využívá dokumenty z moskevských archivů

Průkopnický, ucelený a dlouho očekávaný životopis GUSTÁVA HUSÁKA z pera historika Michala Macháčka
poprvé využívá dokumenty z moskevských archivů
 
 
 
Devět let věnoval historik Michal Macháček osobnosti Gustáva Husáka. „Cílem bylo splatit historiografický dluh, kdy stále scházela podrobná a zároveň komplexní biografie o životě a díle tohoto slovenského a československého politika,“ vysvětluje své úsilí. Ve více než šestisetstránkové knize GUSTÁV HUSÁK vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských
a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu Husákovy rodiny.
A předkládá jeden z možných pohledů na normalizátora posedlého mocí. „Zdá sa mi, že autor knihy pozná môjho otca lepšie ako ja sám,“ komentuje dílo Husákův syn Vladimír.
S fotografickým doprovodem vydává Vyšehrad.
 
Křest knihy spojený s autogramiádou se koná ve středu 29. listopadu 2017 v 17.30 v Literární kavárně knihkupectví Academia, Václavské nám. 34, Praha 1. Účast přislíbili prof. Robert Kvaček a prof. Jan Rychlík.
 
Další uvedení knihy je v úterý 5. prosince v 17 hodin ve Slovenském domě v Praze, Soukenická 3, Praha 1. Účast přislíbili velvyslanec SR v ČR Peter Weiss a prof. Jan Rychlík.
 
Gustáv Husák, poslední z komunistických prezidentů Československa, zůstává v paměti
nejvíce jako představitel „gerontokracie“, ztělesnění normalizačního režimu 70. a 80. let.
Kniha historika Michala Macháčka ukazuje však i jiné, méně známé stránky Husákovy
osobnosti. Vystupuje tu jako významný slovenský intelektuál meziválečné éry, účastník
slovenského národního povstání i jako obžalovaný v procesu s „buržoazními nacionalisty“.
  Autor sleduje Husákův vzestup a pád, jeho vynucenou sebekritiku a proces, i jeho úsilí o rehabilitaci a pozvolný návrat k moci, završený po srpnu 1968. Stranou nezůstává ani osobní rovina Husákova života, obě jeho manželství, stejně jako osobní vztahy mezi příslušníky komunistické nomenklatury. Postava Gustáva Husáka vystupuje v knize jako neodolatelně přitahovaná mocí, z jejíhož zajetí se Husák, ať již jako vězeň či jako nejvyšší představitel satelitního režimu, nikdy nedokázal a zřejmě ani nechtěl vymanit.
 
Michal Macháček: GUSTÁV HUSÁK (anotace nakladatelství)
Jméno Gustáva Husáka (1913 –1991) je nejsilněji spojeno s obdobím normalizace 70.
a 80. let, kdy přicházela na svět generace „Husákových dětí“. Nová Husákova biografie
z pera historika Michala Macháčka sleduje dlouhou kariéru posledního prezidenta komunistického Československa od samých počátků, zaměřuje se na Husákův původ
a rodinné zázemí, mládí, studia a vstup do Komunistické strany Československa. Jedním ze středobodů práce je Husákovo působení za války a za Slovenského národního povstání a v prvních poválečných letech, kdy se jako vůdčí postava slovenských komunistů poprvé dostal do vrcholné politiky. Následoval ale strmý pád a odsouzení v procesu se „slovenskými buržoazními nacionalisty“, mnohaleté věznění, které Husák snášel
s neobyčejnou nezlomností, a poté úspěšně završené úsilí o rehabilitaci a postupný návrat na mocenské výsluní. Stranou nezůstává ani Husákův osobní život, i zde přináší kniha nová zjištění. Symbol zatuhlosti a stagnace normalizační doby tak v Macháčkově knize vystupuje jako osobnost zajímavější a mnohovrstevnatější, než jak bývá obvykle vnímána. Kniha vychází z výzkumu dosud neznámých pramenů z českých, slovenských a ruských archivů i materiálů ze soukromého archivu rodiny Gustáva Husáka. Je první ucelenou husákovskou monografií nejen v české historiografické produkci.
Odpovědný redaktor Filip Outrata
Počet stran 632, MOC 598 Kč
Vydalo nakladatelství VYŠEHRAD v roce 2017
Vydání první
www.ivysehrad.cz
 
Mgr. Michal Macháček, Ph.D. (*1986) absolvoval doktorské studium na Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zahraniční pobyty na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, Historickém ústavu Slovenské akademie věd a Historické fakultě Moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. Zabývá se problematikou česko-slovenských a československo-sovětských vztahů a komunistického hnutí ve 20. století, přičemž se zaměřuje na jeho politické elity, zejména osobnost Gustáva Husáka. Publikoval řadu odborných i popularizačních textů, přednáší
a spolupracuje na filmové tvorbě s historickou tématikou.
 
Napsali o knize
 
Biografie patří nepochybně k nejobtížnějším historiografickým žánrům. Naplno si toho byl vědom autor, když volil za téma své práce osobnost Gustáva Husáka. Badatelsky
i interpretačně odvážné rozhodnutí, ale uvítáníhodné, když našlo takového zpracovatele. Vznikla práce vskutku kvalitní, heuristicky zpracováním jedinečná, faktograficky důkladná a stylisticky promýšlená. Chce být „politickou biografií“, a je jí, v působivém tvaru. Práce poskytuje odpověď na základní otázky biografií – jaký byl? A proč byl právě takový? Jde také o zvláštní výpověď o podobách času, který byl Husákovými léty.
  Vsadit osobnost do její doby tak, aby byly – osobnost a doba – v reálném vztahu, patří k obtížným nárokům na biografii, ale ty jsou z rodu prvořadých. Macháčkovi se to daří, doba je u něho přímou součástí zobrazování postavy, přitom dobové prostředí nezahlcuje text, je přítomno spíše „podtextově“. Je zřejmé, jak doba působila a jak ji Husák také spoluformoval, nebo se o to aspoň snažil.
  Macháčkův Husák je dílem, které si zjedná a zaslouží odbornou i společenskou rezonanci. Není sporu, že text vyvolá i, většinou dílčí, diskuze, ale to ještě zvyšuje jeho prospěšnost. Pokládám je za dílo nepochybné odborné hodnoty a vysoké úrovně.
prof. Robert Kvaček
 
Bez osobnosti Gustáva Husáka si nie je možné predstaviť moderné dejiny Slovenska
a Československa. Možno preto len privítať knihu Michala Macháčka, ktorý sa pokúsil
o predstavenie profilu tejto zložitej osobnosti. Musím a chcem konštatovať, že autor priniesol základnú prácu, ktorá je založená na serióznej pramennej bázy. Práca je vyvážená a autorovi sa skutočne podaril veľmi zaujímavý pohľad – sonda do Husákova života. Pritom si dokázal udržať určitý odstup a nadhľad od objektu svojho výskumu. Je to o to cennejšie, že neprehadzuje násilne nejaký „český“, „slovenský“, alebo „československý“ pohľad. Autor berie Husáka ako reálnu postavu, človeka, žijúceho
v určitých spoločenských a osobných väzbách, ako pragmatického politika, pre ktorého bola politika skutočným živlom. Práca prináša veľa nových poznatkov prakticky
zo všetkých jeho životných etáp.
prof. Róbert Letz
 
Kniha je v mnoha ohledech průkopnická. Poprvé je podán komplexně a vyčerpávajícím způsobem život a politická kariéra Gustáva Husáka. Téma je přitom zpracováno
na vysoké úrovni, s hlubokou znalostí věci na základě původního archívního materiálu, přičemž poprvé byly využity dokumenty z moskevských archivů.
prof. Jan Rychlík
 
Ukázka z knihy GUSTÁV HUSÁK, str. 529
 
Gustáv Husák bývá často označován za smutnou a tragickou postavu. Ztotožňuji se
s tímto názorem, ale také patrně z poněkud jiného úhlu pohledu než předešlí hodnotitelé. Husák aktivně pomáhal propagovat a budovat režim dle sovětského vzoru a snažil se udržet monopol politické moci KSČ a jejího byrokratického aparátu, což přivodilo nejen pokrok, ale také mnoho lidského neštěstí a nespravedlnosti, jemu osobně málem oprátku, přesto zůstal původní ideji věrný. Husák, jenž si osobně neliboval v násilí, nestál jenom u zrodu nového řádu, který byl násilnický (ostatně každý stát je v různé míře organizovaným násilím), ba v určité době praktikující teror, ale stál také u zhroucení komunistického experimentu. Závěrečná fáze Husákovy politické činnosti a následný dějinný vývoj znamenaly fiasko. Co asi niterně prožíval, když na sklonku svého života byl svědkem restaurování kapitalistického systému, který okusil a poznal v mládí jako zdroj mnohého lidského neštěstí a nespravedlnosti i fašismu a válek, toho režimu, jehož překonání a porážce zasvětil celý svůj život? Navíc za přitakání Sovětského svazu, který ho společně s dalšími Moskvě oddanými představiteli KSČ hodil přes palubu?
  „Vůdce, který není ochoten riskovat nezávislé jednání, odsoudí sebe a svou společnost ke stagnaci,“ soudí jiný politický praktik, americký diplomat Henry Kissinger, „proto je odvaha pravděpodobně nejdůležitějším atributem úspěšného vůdce.“ Té se však Husákovi v závěrečné fázi jeho politické kariéry i života nedostávalo. KSČ pod jeho vedením zúžila myšlenku socialismu na „reálný socialismus“, obhajobu statu quo, a tím jí vnutila prezentistický ráz. Myšlenka socialismu jako epochální iluze (řečeno s Françoisem Furetem) se vyprázdnila, či lépe řečeno nebyla (nestihla být) naplněna novým, přitažlivým obsahem a zakonzervovala se v neživotaschopných dogmatech. Vládnoucí elita už tolik nespoléhala (či spoléhala až příliš?) na sílu idejí, jejichž novost a morální dosah v minulosti získaly komunistům důvěru nejen neprivilegovaných společenských vrstev a politickou moc, ale spíše na sílu strachu a chlácholení se relativním blahobytem obyvatelstva v porovnání s okolními zeměmi. Komunistické straně Československa se tak pod vedením Moskvy paradoxně podařilo zdiskreditovat vizi, která měla podporu poválečné české a slovenské společnosti a snad i šanci na úspěch. Byl tak předurčen její osud jako „domečku z karet“ v následném střetu s přátelsky se tvářícím neoliberalismem, kterému byl uvolněn prostor a který v důsledku ekonomické transformace a rozpadu Československa posunul česko-slovenský prostor z geopolitického pohledu do ještě podřadnějšího postavení a nedostatečně řeší základní problémy dnešní doby. Na druhou stranu by takovéto problémy patrně nemusely vůbec nastat, kdyby se Češi a Slováci cestou vize socialismu sovětského typu nevydali. A v tomto ohledu je možné spatřovat tragiku nejen životního příběhu Gustáva Husáka.