Fotograf Pavel Tereshkovets: Bělorusko je poslední diktátorský režim v Evropě

Díky čtenářskému tipu jsme objevili zajímavého běloruského umělce. Je to mladý fotograf, jmenuje se Pavel a velmi rádi vám ho představíme rozhovorem.
 
Naši čtenáři nám poslali odkaz na vaši fotografii, která byla oceněna v soutěži ,National Geographic‘(dále NG). Jak se to stalo?
 
No, pokud vím, tak takovéto soutěže pořádají každý rok, ale nikdy jsem se jich neúčastnil. Vlastně ani nevím proč. Možná jsem se trochu styděl, nebo něco takového. Tento rok, jsem na tuto soutěž opět narazil a pomyslel si: „Proč ne?“ Tou dobou jsem jako profesionální fotograf pracoval už nějaké 2-3 roky a byl nejvyšší čas prosadit se.
Po 3 měsících jsem dostal e-mail od kanceláře NG. Řekli mi, že jsem se v jejich soutěži umístil na druhém místě. No byl to opravdu skvělý pocit. Bělorusko je malá země, takže když se něco takového stane, začnou o vás hned všude psát. Posílají vám pozvánky do všech rádiových stanicí a tak dále. Popravdě to celé bylo docela komické.
 
SAMOTA A STRACH
 
Mohl byste představit vaši práci našim čtenářům?
 
Hm, není jednoduché mluvit sám o sobě objektivně. Ale jednu věc mohu říct jistě: Má práce je zejména o samotě, strachu, prázdnotě a každém tématu a pocitu, který je s nimi spojen. Nemůžu vám přesně říct, proč to tak je, jelikož jsem jinak velmi společenský a výmluvný člověk, který má spoustu přátel. Ale zároveň je pro mě samota v tak obrovské společnosti velmi zajímavým tématem. To je přesně to, co můžete v mé práci vidět.
 
Jaké jsou vaše nejoblíbenější náměty?
 
Původně jsem hodně fotil přírodu. Hezké scenérie, krajiny atd. Nerad jsem fotil lidi a nerad jsem s nimi jednal. Klidně jsem chodil prázdnými místy celé hodiny a hledal nějaké zajímavé věci, které bych mohl vyfotit.
Pak jsem si uvědomil, že nejednání s lidmi vám peníze neobstará a nikdo o vás nic neví.
Navíc jsem právě dokončil studia na vysoké škole, takže jsem se musel něčím uživit. Tak jsem začal nedobrovolně fotit lidi. Po nějaké době jsem si uvědomil, že pracovat s lidmi mě baví. V ten moment se dva mé pohledy na focení a na mou práci spojili. Myslím, že to pro mě bylo nezbytné, abych se dostal dál a hlouběji v uměleckém fotografování.
 
POHLCEN FOTKOU
 
Co je důležité pro to, aby byla fotografie dobrá?
 
Jsou otázky, na které asi nebudu nikdy schopen odpovědět. Někdy se podívám na fotografii a dostanu takový pocit, jako by mne celého pohltila. Je to tak zvláštní pocit. Obdivuji ji pokaždé, když ji spatřím. Ale nedokážu přesně popsat a porozumět tomu, co dělá určitou fotografii tak skvělou a jedinečnou.
Samozřejmě je tu: jedinečný moment, talent, nějaký nápad, štěstí, znalost určité techniky – to jsou všechno aspekty, které vám pomůžou vytvořit dobrou fotografii. Ale doteď vám nikdo neřekne přesný recept na skvělou fotografii.
 
Používáte digitální, nebo analogové fotoaparáty?
 
U nás v rodině jsme měli takový jeden slavný sovětský fotoaparát - Zenit. Takže poprvé jsem se seznámil se světem fotografování pomocí analogového fotoaparátu. Dnes to mám tak padesát na padesát. Mám rád jednoduchost a rychlost, jakou poskytují digitální fotoaparáty, ale pořád nemohu opustit své staré fotoaparáty na filmy. Je to jiná, jedinečná zkušenost pracovat s analogovým světem.
 
 
Kvůli čemu jste se stal fotografem?
 
Po tom, co jsem dokončil vysokou školu, jsem byl na všechno sám. Nevěděl jsem, co dělat se vším tím volným časem. Nevěděl jsem, co ze mě bude. Nevěděl jsem, jak naložit se svou budoucností. Asi rok jsem pracoval v kanceláři, ale pak jsem si řekl: „Tak, a dost“. Vyhodili mě a neměl jsem nejmenší tušení, co budu dělat, ani jak se uživit. Jednoho dne jsem se podíval na svůj fotoaparát a zjistil, že mě s ním cosi spojuje. Řekl jsem si, že bych si mohl ze svého koníčku vytvořit profesi. Začal jsem fotit a nechal si za to platit. Během jednoho roku jsem mohl dělat cokoliv, co jsem chtěl a vydělával peníze něčím, co jsem miloval-fotografováním.
 
JAK SE HLEDÁ STYL
 
Čím jsou vaše fotografie jedinečné?
 
Každý známější fotograf má svůj osobitý styl. Myslím, že je to důležité. Musíte se nějak lišit od ostatních. Musíte být jiní a inovativní. V mém případě na tom stále pracuji. Hledám ten správný styl, který by mě učinil odlišným.
Snažím se neukazovat lidem jen pěkné obrázky, ale celé projekty, které mohou s diváky komunikovat, které jim mohou vykládat příběhy, nebo je donutí zamyslet se, rozvíjet své vlastní nápady a umožní jim vytvořit si vlastní pohled na realitu.
 
Vydal jste nějakou knihu, pracujete pro nějaké časopisy?
 
Chystám se vydat svou vlastní knihu. Myslím, že to bude vzrušující a zajímavé, až budu držet v ruce své vlastní obrázky a říkat si: „Sakra, ty ale ztěžkli od té doby, co jsem je naposledy viděl!“
Jinak pracuji hlavně pro časopisy. Není to tak časově náročné, je to zajímavé a mám díky tomu mnoho volného času na mé vlastní projekty.
 
NUDNÁ TROJKA Z BRITÁNIE
 
Fotografoval jste kapelu Tiger Lillies, jak jste k tomu přišel?
 
To je zajímavý příběh. Dostal jsem úkol od jednoho z největších časopisů v naší zemi. Řekli mi: „ Za tři dny k nám přijede kapela zvaná Tiger Lillies. Budou tu mít koncert. Takže od tebe očekáváme nějakou pěknou fotografii na přední stranu časopisu. A já jim na to řekl: „ Bez problému“. Když dorazili do Minsku, přišel jsem za nimi a řekl jim: „ Takže lidi, já dnes vyfotím pár snímků pro přední stranu jednoho časopisu, takže buďte sami sebou a hlavně v klidu, dobře?“
Byla to srandovní parta. Pořád dělali nějaké obličeje, říkali sprosté vtipy a nahlas se smáli. Celý den jsem se snažil udělat nějaký zajímavý záběr, ale neustále jsem měl pocit, že něco není tak, jak by mělo být. Asi nebyli v nejlepší formě. Nakonec jsem je zastihl v zákulisí, pět minut před začátkem koncertu, a řekl jim: „Pokud mi teď nedáte nic zajímavého k focení, celé Bělorusko vás bude mít za tři nudné chlapy z Velké Británie. A konečně jsem dostal, co jsem chtěl.
 
Jak důležitý je pro vás internet?
 
Téměř 80% pracovní činnosti se odehrává na internetu. Je to rychlé, jednoduché a užitečné. Klidně bych používal pošťácké holuby, ale nikdo by mi asi moc nerozuměl.
 
Vaši oblíbení malíři, ilustrátoři, spisovatelé, hudebníci… jsou?
 
Dejte mi chvilku… První jména, která mi teď přišla na mysl, jsou nejspíš Van Gogh, Pablo Picasso, Carlos Castaneda, Stephen King, Ernest Hemingway, Jim Morrison, Jimi Hendrix, Son House.
 
Jaké webové stránky rád navštěvujete?
 
Jen tak internetem moc nebrouzdám. Chodím na něj pouze, když něco potřebuji. Nejvíce asi bloguji, vystavuji svá díla na webu, vyřizuji korespondenci s webovými stránkami, nebo časopisy, které mají zájem o to, se mnou spolupracovat, nebo použít nějaké mé dílo pro svoje účely. Také hledám modely a nové lokace pro svoje projekty.
 
ŽÁDNÝ KLID
 
Žijete v Bělorusku a také cestujete, kvůli své práci. Zajímalo by mě, jaké to je, žít ve vaší zemi. Asi to nebude neustále úplně klidné, že?
 
Je dobře známo, že Bělorusko je poslední evropská diktátorská země. Bohužel, je to pravda. A klidné to tu není ani zdaleka. Mnoho lidí si myslí, že má práce je nějak spojena s politickým děním v naší zemi, protože zobrazuje samotu a zklamání lidí, co tu žijí. Ale já nevím. V určitých případech tomu tak nejspíš bude. Ale nemám v oblibě politické záležitosti. Mnohem víc se starám o to, co se děje v mém vnitřním světě a o to, co mohu lidem svou prací ukázat.
 
Je možné se jako fotograf uživit?
 
Jistě. Ale je mnohem těžší to dělat tady, než třeba jinde v Evropě. Celý podnikatelský systém je u nás pokřivený a nefunguje, jak by měl. Běloruský obchodník se vyhýbá riskování. Raději si užije partnerství s někým, kdo nabízí špatnou kvalitu, ale stabilitu, než podniknout riskantní krok, kterým by svůj obchod nejspíš obohatil a posunul dopředu, místo toho, aby stagnoval. Je to hloupý způsob uvažování. Upřímně mě zaskočilo, když jsem viděl, že časopisy, blogy, atd. z Evropy sami hledají zajímavé, kreativní jedince a zdroje. Mnoho mé práce bylo publikováno od té doby, co mě právě oni objevili.
 
Plány na rok 2012?
 
Změnit svět přeci 
E-mail: pavel@tereshkovets.com
Web: www.tereshkovets.com
 
překlad Kristian Smith