FOLKOVÉ PODVINÍ 2016 už zítra!

Drazí přátelé folku a muziky trampské či bluegrssové. Ani se nechce věřit, ale zdá se, že léta vskutku běží. Už potřinácté zazní v kamenném hradišti vysočanského přírodního parku kytary, banja a hlavně písničky. To vše pod vlajkou festivalu FOKLKOVÉ PODVINÍ, který už celé dlouhé roky patří k těm opravdu příjemným kulturním tradicím Prahy 9. Jeho třináctý ročník zahájí brněnská, převážně dívčí folková kapela D.N.A. Brno. Čtyři sličné slečny - Tereza, Patricie, Bára a Lenka ovládají housle, flétnu, baskytaru, rytmické nástroje a tento půvabný čtyřlístek doplňuje kytarista Vítek. Jejich pestrobarevný akustický folk je ozdoben čistými vokály celé pětice. Že jsou všichni, či všechny, velmi slušnými muzikanty dokazují mimo jiné i jejich instrumentální skladby. Skupina loni oslavila deset let své existence a má na svém kontě několik diváckých Port, interpretační Portu, ale i další festivalová ocenění. V roce 2014 vydali zatím své jediné album "Na úsvitu" a nezbývalo jim, než sklízet zasloužený úspěch. Je jasné nad Slunce, že nechat si utéct právě jejich zahájení festivalu, by bylo víc než škoda. 

Druhou kapelou tohoto odpoledne a večera bude plzeňská LAKUNA - akordeon, banjo, kytara, housle, basa, bicí a svérázná zpěvačka, obklopená ostřílenými muzikanty z kapel Ponožky Pana Semtamťuka, Pod Černý vrch či Čechomor. Hudba ne nepodobná směru Radůza či Traband. Zajímavostí je, že tomuto půvabnému uskupení sluší jak pódia rocková, tak bezesporu i folková. Hudba je buď dobrá a nebo špatná a neměla by se příliš škatulkovat. A navíc, tahle je dobrá! Je věru nelehké poslouchat tento band a nehnout ani brvou, neb tito pánové a dáma svými vypalováky k tanci přímo nutí. Tedy ostych stranou a tančete v rytmech lakuních. 

K dalšímu jménu není třeba říkat snad vůbec nic - Vladimír MIŠÍK + ČDG. Skutečná legenda v dějinách nejen českého bigbeatu. Jeho písně zlidověly i u trampských ohňů a několik z nich patří k tomu nejlepšímu, co u nás vůbec vzniklo. Říká se tomu zkráceně a výstižně - klasika. Geniálně zhudebněná báseň Václava Hraběte Variace na renesanční téma, neboli Láska je jako večernice, je z klenotů české hudební pokladnice nepochybně jedním z těch nejkrásnějších. A legendární album Kuře v hodinkách je rozhodně jedním z nejzásadnějších alb českého bigbeatu. Ale to snad ví i každý totální analfabet. I když dnes, bohužel, můžeme i o tomto základním kulturním vzdělání u mnohých s úspěchem pochybovat. Vladimír Mišík a jeho kapela ETC slaví letos 42 let své existence. Mimo ETC hraje Vladimír ještě s komornějším uskupením, a to sice s ČDG neboli ČUNDRGRUNTEM, a to už od 70.- sátých let. Toto uskupení tvořili svého času i taková jména jako Vladimír Merta, Petr Kalandra ... Nyní Vladimíra doprovázejí zpravidla jeho spoluhráči z ETC. A že právě u tohoto vystoupení by byl hřích chybět, o tom je asi úplně zbytečné hovořit. 

Předposlední kapelou letošního večera bude dnes už legendární plzeňský COP. Kapela, která vznikla už v roce 1978 a jejímž uměleckým vedoucím, ale i zakládajícím členem je dlouhovlasý chlapec Míša Leicht. O jejich úspěších a řadách dobrých desek s příchutí modré trávy je rovněž asi zbytečné hovořit, leč alespoň něco málo. Kytara, dobro, mandolína, housle, basa a banjo, nářadí, bez kterého nejde bluegrass dělat, a pětice divokých pánů, kteří ze svých nástrojů a hrdel sypou něžné balady i svižné kvapíky. Kombinace - téměř smrtelná! Na krku tři Porty, Anděla a mnohá další ocenění. V roce 2008 oslavil Cop ve vyprodané Lucerně 30 let své bluegrassové existence. Máme radost, že právě tahle kapela letos zabloudí i na tento festival. Těšte se, protože my už se těšíme a hlavně proto, že je na co! 

A o závěr celého večera se postará legenda nad legendy, jeden z největších klasiků folkové hudby v Čechách a na Moravě, a to sice pan Vladimír MERTA. Tento vpravdě kultovní písničkář, jeden ze zakládajících hudebníků sdružení Šafrán, je mnohými označován za českého Boba Dylana. A buďme upřímní, není to zas tak daleko od pravdy. Jen mu tam nahoře byla vybrána špatná doba a špatná zem. Komunističtí funkcionáří, ví čert proč, neměli Vladimíra Mertu příliš rádi. Ostatně jako každého, kdo říkal pravdu a měl tu odvahu se nebát. A nejhorší je asi to, že jeho překrásným textům víc než pravděpodobně ani nerozuměli. O to to všechno bylo samozřejmě horší. Díky tomu měl ale na druhou stranu dost příležitostí, stejně jako druhý letos přítomný a rovněž zákazy stíhaný pan Vladimír M., hrát na mnohých neoficiálních akcích pro okruhy přátel. I díky tomu se nahrávky jeho koncertů šířily vesele a pokoutně po republice zaplavené morem komunismu a tiše rozkládaly nejen heslo "Se Sovětským Svazem na věčné časy a nikdy jinak!". Jeho písně byly součástí touhy po svobodě a bylo dost těch, kterým dávaly sílu tady přežít. Vladimír Merta začátkem letošního února oslavil velkým, čtyřhodinovým koncertem za účasti mnoha přátel (V. Mišík, J. Nohavica, D. Voňková, M. Prokop, R. křesťan ...) své sedmdesátiny. Připojme se tedy ke gratulantům a nechme do sebe vstoupit melodie i texty tohoto písničkáře, který je zosobněním toho, čemu se u nás říká folk. Jeho koncertníTRIO doplní legendární houslista Jan Hrubý a na klávesy a kytaru Ondřej Fencl. Těžko vymyslet lepší závěr letošního 13. rošníku festivalu. A zazní-li i píseň Praha magická, nebude už opravdu co dodat.