view counter
Share |

Filmový tip: (Ne)prvoplánový snímek Lady Bird

Noc ze 4. 3. na 5. 3. 2018 byla ve znamení předávání Oscarů. Jedním z favoritů, jenž získal pět nominací: nejlepší původní scénář, režie, film, hlavní a vedlejší ženská herecká role, byl snímek Lady Bird, jejž napsala a zrežírovala americká herečka Greta Gerwig.
 
Film vtahuje diváka do příběhu z kraje jedenadvacátého století, v němž revoltující středoškolská studentka Christine, jež se snaží urvat si své místo pod sluncem, podvědomě odmítá přijmout realitu dospívání – blouznivě se nechává nazývat Lady Bird. Dívka není nijak zvlášť inteligentní, hezká a ani výjimečná. Své zvláštní kouzlo však má; je tvrdohlavá a přesvědčivá. Christine zažívá běžné adolescentní strasti, mezi které patří výběr potenciální vysoké školy, první lásky, s nimi související intimní život, ale i zklamání. Zároveň však válčí se svou matkou a je neustále konfrontována s finančními problémy své rodiny. Nic ale není tak prvoplánové, jak se zdá.
 
Začínající režisérka v devadesát čtyři minut dlouhém kinematografickém zářezu komicky a nenásilně podává vděčné téma zmateného mládí, s podtextem jisté generační bezradnosti. Pohrává si s maloměšťáctvím a naráží na sociální rozdělení společnosti. Představitelka hlavní role Saoirse Ronan se s lehkostí vžívá do osobité Lady Bird – ukázkově vystihuje křehké rozpoložení své postavy. Na její výkon pak úctyhodně navazuje Laurie Metcalf jakožto pedantská matka. Herečky spolu na plátně tvoří naprosto autenticky vyhrocený vztah mezi matkou a dcerou, na jehož konci je prozření.
 
Velkou záchranou předvídatelného scénáře s poněkud jednoduchou zápletkou jsou příkladně nadefinové vedlejší postavy, které prožívají své vlastní problémy – ty se poté následně promítají do přímočarého sledu událostí a netvoří tak pouze výplň. Přehnané dialogy působí lehce absurdním dojmem, což ale podtrhuje podivínskou atmosféru celého, zvláštním způsobem, pozitivně laděného filmu, jenž evokuje snímek Juno kanadsko-amerického režiséra Jasona Reitmana.
 
Lady Bird si ve výsledku drží správný poměr bizarnosti, kýče, ale i originálního vtipu a těžké životní sklíčenosti. V jednu chvíli nutí k záchvatům smíchu, následně vhání slzy do očí. Režisérka se držela své vize, jíž dokázal kameraman Sam Levy příkladně obrazově zhmotnit. A vznikl tak naprosto autorský, v kontextu ostatních nominovaných snímků oddychový ,,nízkorozpočťák”. I když snímek Lady Bird žádnou Cenu Akademie nakonec nezískal (má ale dva Zlaté Glóby), veškeré jeho nominace byly oprávněné. Mezi svou konkurencí totiž fungoval přinejmenším optimisticky.


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.