Festival Boskovice: muzika a víno s bábovkou

Festival pro židovskou čtvrť Boskovice v našich krajích možná nejlépe ze všech naplňuje představu o správné letní open air přehlídce, klademe-li tedy obzvláštní důraz na slovo letní. Protože velké festivaly pořádané na těch všech obrovských rozžhavených letištních plochách nebo v neosobních vybydlených areálech v širších centrech velkoměst evokují atmosféru zcela jiného léta než je to léto boskovické – poklidně maloměstské, něco jako prázdniny napůl u babičky a napůl na táboře. /GALERIE/
 
V tomhle boskovickém létě samozřejmě nechybí letní kino, koupaliště, výlety na kole nebo bábovka ke snídani servírovaná skoro až do spacáku. Koneckonců i nějaké ty houby by se možná v lese mezi hlavní scénou a tou vedlejší pod zříceninou hradu nad městem daly najít, kdyby ovšem trochu víc zapršelo. Deštík při vystoupení hlavní hvězdy – tentokrát Tata bojs – sice menší dávku dobrodružství přinesl, na houby to ovšem nestačilo. Takovéhle léto máme rádi.
 
Boskovice si sice i v době konání festivalu důsledně zachovávají atmosféru lehce unylého městečka, ale aktivní návštěvník přehlídky na nudu po celé čtyři dny rozhodně nemá čas. Veškerý program rozstrkaný po zřejmě rekordních bezmála dvaceti scénách a všemožných výstavních sálcích, sklepech, kulturních památkách, zahradách, kinech a antikvariátech rozsetých po celém zhruba desetitisícovém městě stejně stihnout nemůže, takže mu nezbývá, než si z něj vyzobávat rozinky. Poznávacími znameními účastníků kromě pásek přiměřených barev bývají i charakteristické plastové láhve s velkým uchem naplněné moravským vínem a úsměvy rostoucí nepřímo úměrně s poklesem hladiny kapaliny.
 
Zvučná zahraniční jména v Boskovicích nehledejme, bohatě stačí ta domácí vybraná dramaturgy z partičky kolem měsíčníku UNI vydávaného pořádajícím sdružením Unijazz. Na hlavní scéně to kromě zmíněné hanspaulské partičky bylo třeba trio veteránů Michal Prokop – Luboš Andršt a Jan Hrubý, Tichá dohoda nabírající dech s novou zpěvačkou Zuzanou Vintrovou, Lenka Dusilová a Baromantika nebo nezadržitelní Vložte kočku.
 
Něco nového vždy ovšem najdete zejména na menší scéně v Panském dvoře. Tentokrát byli výsledkem dozajista překvapeni sami pořadatelé – kvůli různým výpadkům některých původně nasmlouvaných účinkujících na straně jedné a přátelským vazbám muzikantů na straně druhé se zde v pátek v různých kombinacích na scéně prolínali Cermaque, Stinka, Jarda Svoboda z Trabandu, Fanda Holý a ještě jejich různí hosté. Sama si naopak o den později na stejném místě vystačila Kovadlina, která rychlým a úderným setem potvrdila oprávněnost svého názvu.
 
Do Boskovic se ovšem na rozdíl od jiných letních festivalů nejezdí jenom poslouchat muziku, ale také přiměřeně přemýšlet. Dostatečně mrazivou a podnětnou náladu přivezl do chladného, leč publikem důkladně zaplněného klášterního sklepa historik Petr Blažek se svou přednáškou o protikomunistických odbojářích bratrech Mašínech, na kterou přijela vyprávět i pamětnice, jejich sestra Zdena Mašínová. A při tradičních prohlídkách boskovické židovské čtvrti, které je festival zasvěcen a v níž se zčásti koná, nechybělo ani barvité líčení životů a často smutných osudů jejích někdejších obyvatel z úst znalců z regionálního muzea.