Epos257: Nechci se nechat omezovat, ani sám sebou

Pohybuje se mezi street artem, land artem, invazivním uměním neboli guerilla artem, jak říká on sám. Každý jeho projekt je trochu jiný, podstatné je, aby obsahoval nějakou myšlenku. Největší inspirací je pro něj město.

Zajímá tě veřejný prostor. Proč?

Chápu veřejný prostor jako součást města, jako součást městský krajiny. Na tvorbě ve veřejným prostoru mě baví konfrontace mých projektů a lidí, co ani nemusejí vědět, že jde o umění. Najednou jsou nejistý. Nevědí, co si mají myslet.

Důležitý jsou otázky, který to v lidech vyvolává, a taky to, že se s tím setkají, aniž by chtěli. Z umění se tak nestává uzavřená věc jen pro “uměleckou komunitu”, ale jde o komunikaci a konfrontaci s širší veřejností, což chápu jako nedílnou součást umění. Zprostředkovat lidem jiný pohled na svět.

Zastávám názor že “umění se žije”.

Tvoříš i v zimě?

Tvořím i v zimě. Dokonce jsem dělal věci z ledu. Záleží to na tom, co mě napadá. Nechci se ale nechat ničím omezovat, ani sám sebou. Nefunguje to tak, že si řeknu - teď je sníh, a tak budu tvořit ze sněhu. Podstatná je myšlenka, musí to vyplynout přirozeně. Když zrovna intenzivně nepracuju na něčem novym nebo nepřeje počasí, rekapituluju svoje dosavadní věci. Často bloumám po městě, zkoumám ho z různých úhlů pohledu a hledám novou inspiraci. Tohle “vzduchoprázdno” mám rád, ponořím se do něj a většinou se zrodí něco nového.

ŠÍŘE SVOBODY

První, co mě napadlo, když jsem se dívala na tvoje stránky, byla svoboda. Co napadne tebe, když se řekne svoboda?

Svoboda je hrozně širokej pojem. Ale jako první mě asi napadne, že svoboda je taky určitá zodpovědnost. Bejt svobodnej znamená, bejt zodpovědnej za to, co děláš.

Kouzlo tvých projektů je i v pomíjivosti. Proč si se rozhodl dva z nich “ustálit” a udělat z nich knihy?

Pomíjivost k městu patří. Tohle umění má pomíjivej charakter, protože je součástí města a to město je jako organismus, který se neustále mění a vyvíjí. A ta určitá věc je důležitá v době, kdy vznikne. Svým způsobem je to taková skrytá performance. Je to i o tvorbě tý věci, ne jen o ní samotný. 

STROM A OLGOJ

Moje první knížka byla Strom a to byl jeden z mých prvních obsáhlejších projektů. Chtěl jsem si udělat knížku a tenhle projekt byl ideální, protože je to vlastně takový příběh, taky se ta kniha jmenuje Příběh stromu. A Olgoj Chorchoj vzniknul, na základě vizuálního propojení knihy s instalací. 

Knížky mě baví, je to jedna z mých obsesí, fetiš, kterej můžeš držet v ruce. S internetem se to nedá vůbec srovnávat. V tomto ohledu přemýšlím do budoucnosti a každýmu většímu projektu bych rád věnoval tištěnou podobu. Mám už konkrétní nápady na další dvě věci, ve kterých kladu důraz na to, aby byla kniha sama o sobě zajímavá.

Na výstavě Metropolis, která jela do Šanghaje na Expo 2010, ses podílel projektem Grafomat. Jak vznikal?

Měl jsem to v hlavě asi čtyři nebo pět let. Dřív jsem pracoval načerno v jednom obchodě s barvama a neustále mi volali lidi, jestli bych jim neotevřel, třeba v jedenáct v noci. A tak mě napadlo, že by to byla fakt pecka, kdyby byl ve výloze toho obchodu automat na spreje. Protože lidi, co dělaj graffiti, potřebujou spreje i v noci. 

A pak přišla možnost bejt na Expu. Na začátku jsem s tim trochu bojoval. Říkal jsem si, že Expo už je asi trochu moc. Ale pak jsem se rozhodl, že zkusim tenhle projekt, protože by bylo opravdu vtipný, kdyby mi dal stát, kterej graffiti trestně stíhá, peníze na automat se sprejema. Nakonec to vyšlo a já to dodneška pokládám za výbornej paradox. Zároveň jsem to bral jako výzvu a celej projekt jsem posunul mnohem dál, než byl jenom nápad udělat automat na spreje.

Došel jsem k tomu, že chci natočit video, který vytvoří mýtus jménem Grafomat. Jde o celkovou “image” a ironickej pohled na dnešní svět, ve kterém už je možný cokoliv.

Kde můžou lidi Grafomat najít?

Už skoro tři měsíce je na Národce. Bohužel k němu není nonstop přístup, protože je v pasáži, a ta se v jednu zamyká. Kvůli umístění dalšího jednám s MeetFactory. 

Na tom projektu mě fakt baví, že je dotaženej do konce, že se Grafomat reálně používá. Podporuje graffiti komunitu a to vše za peníze ze státní pokladny. Docela vtipný je, že na Národce dokonce funguje asi 50 metrů od Magistrátu hlavního města Prahy. A máme na něj spoustu ohlasů, jak z Česka, tak ze zahraničí. Asi před týdnem jsme ho dokonce začali nabízet k prodeji.

"STREET ART"

Sám jsi řekl, že Expo ti přišlo už trochu moc. Myslíš si, že se umění týkající veřejnýho prostoru hodí do galerií?

S tím bojuju celou dobu. Když už někde vystavuju, tak se to snažim živě propojit s veřejným prostorem. Poprvý, když jsem vystavoval v galerii (2007), vytvořil jsem malou maketu ulice a v tý model věci, která reálně v tý ulici byla. Když to člověk pochopil jako mapu, mohl se jít podívat ven a mohl tu věc reálně vidět. Po výstavě zůstala na svém místě ještě tři čtvrtě roku. Zároveň samotná maketa v galerii fungovala jako parodie. Výstava se jmenovala Street Art a já  vytvořil zmenšeninu ulice, tudíž “street art”.

Podobné to bylo i s Příběhem stromu. Když strom rozřezali, vystavil jsem ho v galerii. Dřevo jsem nakonec venku spálil a popel rozprášil na místě, kde rostl. Tím, že jsem rozřezaný strom umístil v galerii, se ta galerie vlastně stala součástí jeho příběhu.

A co baví tebe v současným umění jako diváka?

Baví mě umění, které má přesah, které se stává aktivní součástí společnosti a nutí nás zamýšlet se. Třeba z ciziny je to v poslední době Julius von Bismarck a jeho promítání za pomocí fotografického blesku. Neznám přesně princip fungování toho přístroje. Zjednodušeně je to asi tak: když někdo fotí s bleskem, Bismarck přes svůj blesk promítne na nějaké místo na hrozně krátkou dobu určitý obrázek, který je vidět až na fotce těch, kteří v tu chvíli fotili. To jsou většinou novináři a jemu se tak povedlo propašovat spoustu věcí na fotky v novinách. Třeba když měl projev Barack Obama, on mu promítal křížek na řečnický pult. Přes vyobrazení Mao Ce-Tunga pustil zase projekci holubice míru. 

Co děláš proti šedi?

Podstatou graffiti je boj proti šedi. Graffiti mě naučilo nebát se projevit, nebát se překračovat hranice, nebát se být sám sebou. I když ho už aktivně nedělám, jeho principy využívám dodnes. Svýma věcma nabourávám denní stereotypy, hledám alternativy. Svým přístupem se snažím lidi přimět k tomu, aby nebyli lhostejní ke svému okolí. A když se jim něco nelíbí, aby s tím začali něco dělat. Věci se můžou změnit, ale jen když opravdu budeme chtít.

Veškeré informace o projektech, ke kterým se Epos257 přihlásil, najdete na www.epos257.cz