Eddie Izzard Live: Vítaný zásah Vyšší moci

Maratonský běžec (43x za 51 dnů, prosímpěkně), divadelní i filmový herec (Valkýra!), odhodlaný kandidát na starostu Londýna (2020, těšte se), hrdý „lesbian male“ (to říká on), „ztracený sedmý Python“ (to říká John Cleese), šarmantní chic elegán a vytrvalostní komik z VIP lounge. To vše je Eddie Izzard, který se svojí úspěšnou show Force Majeure po čtyřech letech cestování dorazil i k nám. 
Nutno říci, že o kousek větší zábavu si užili ti, kteří jeho kousky zase až tak dopodrobna neznají. Vše je za ta léta odzkoušeno, prověřeno, vycizelováno, autor deklamuje s lehkostí a nadhledem, ale téměř nemáte za celý večer pocit, že by se něco stalo jen tak, ad-hoc. Jakkoli, letos se mu do koncovek skečů dostal Brexit a jistě zcela nedávno i Trump, což si očividně užívá. Obě klíčová slova do monologů s gustem zakomponuje hned několikrát.
Je to takové luxusní best of --- což se dá poznat podle reakcí publika halasícího mnohdy okamžitě po prvních pár slovech, kterými Izzard promptně přepíná mezi scénkami a zdánlivě nahodile navazuje. Inu, třeba Louis CK dobře ví, proč z principu po každém turné pečlivě skartuje veškerý materiál a začíná s čistým štítem, stolem a setlistem. Jsme nicméně svědky prvotřídně zvládnutého řemesla a takové štěstí nemá člověk každý den. TOHLE je ten zásah Vyšší moci z titulku! (smajlík. tady. si. představte.)
Atmosféra je výsostně britská, nadmíru elegantní, dokonce i ten defaultní kongresácký unavený zvonek, oznamující start programu či konec pauzy, si dnes notuje v intencích Big Benu. Fakt! Pán slova je nad věcí a po pódiu přechází s grácií lva salónů. Nějak takto by dnes pravděpodobně bavil společnost Oscar Wilde, říkáte si. 
Mimochodem, zatímco před startem show prostorem tlumeně poletují ladné operní árie a slavné předehry, těsně před tím, než do dramatických reflektorů a moderní znělky Eddie nakráčí - a pak znovu po děkovačce - zní Vltava, kterou si posléze pár lidí píská ještě ve frontě u šaten. Je tomu tak i jinde? Jde o plánovaný kousek hudebního pozdravu příslušné hostitelské zemi? To bychom zjistili třeba hned druhý den v Reykjavíku. Nebyl jste někdo?? Každopádně: nice touch. 
FOLLOW MY LOGIC!
Výhodou účastníka Izzardovy show je především připravenost lingvistická, dále se hodí kompetence fonetická („Siobhan! Goddess of logical spelling!!“) a na škodu není ani základní orientace v dějepravě. I když… on vám to s chutí všechno vysvětlí sám: jak to tehdy bylo s Césarem, co ten chudák Ríša Lví srdce, co neuměl ani slovo anglicky… a ještě to vezme oklikou přes Cromwella až zpátky ke zrodu Magna Carty. 
Není divu, že ho ostrovní král komiků John Cleese vnímá jako jednoho „ze svých“. Situace, ve kterých - ideálně ve stejnou chvíli - proplétá hned několik osob a napodobuje hned několik různých hlasů, klidně i v různých jazycích, aby následně dospěl ke zcela absurdní či (zdánlivě) nelogické pointě, tak takové situace (a klidně i takhle dlouhá souvětí, cha!) mu absolutně vyhovují. 
Propojuje kousky a fragmenty, během vystoupení se osoby a události vracejí, vynořují se a opět mizí, aby třeba o hodinu později nějakou vypečenou repeticí v pravou chvíli rozsekl něco, co zdánlivě vedlo lehce do ztracena (ahoj, všudypřítomná vojevůdská slepice! A brýtro pane Steve, toho špalku se sekerou se pranic nebojte!).
Verbální čaroděj ze země Izz každopádně na nikoho nečeká a moc se s vámi nemazlí. Po rychlém audioprůzkumu auditoria (který btw poměrově nedopadá pro domácí nikterak zle) sice vysekne poklonu všem, kteří dokáží sledovat komiky v jiném než rodném jazyce, nikterak ho to však nezpomalí. To ani nápad. Tady úřaduje mistr. Poslouchejte pečlivě. Je dobré být ve střehu. 
I AM THE IZZARD KING... I CAN DO ANYTHING!
Když ještě v Karlíně fungovala nezávislá podzemní stand-up buňka Occupy Comedy, jedno jediné pravidlo pobytu u mikrofonu pro všechny vypravěče bylo --- žádná politika, žádné oplzlosti a žádné „farting jokes“. Izzard by souhlasil. Žádné prvoplánové berličky nepotřebuje. A je to velmi osvěžující. Dokonce i queer téma nechává spíše ležet ladem, jen tu a tam připomene, že jako transvestita má logické uvažování vytříbené (jak jinak). Pro pódium se narodil a úplně ho jako pana starostu v té mlze nad Temží vidíte. Prakticky by mohl i dnes večer v těch světlech a před plátnem s vlastní statickou obří podobiznou dělat a říkat vážně cokoli. Ale nedělá to. Nemusí. Nádhera. God bless.
Co se týče nasazení a rytmu, utáhnout celý večer je pro ostříleného profíka Izzardova formátu samozřejmě hračka. Chvíli možná trvalo, než jsme se od úvodní oťukávací hodiny dějepisu s "Karlíkem Prvním" dostali do řádné provozní teploty, ale pak už britský stroj jel jak po čajovém másle. Výtečná a nabušená byla prakticky celá druhá půlka, řemen následně malinko padal překomplikovanému a natahovanému přídavku s remixem Pána prstenů. Na druhou stranu, ten Tolkien je ale přesně takový. To snad ani nelze pojmout jinak. A navíc, ve chvíli, kdy hrdinný křehký motýl v závěru skeče letí (už několik dní) do dáli s cílem přivolat kýženou pomoc, v tu chvíli bingo, vesmír se spojí, v hlavě zavíří virbl, pán na podpatcích vás zase dostal a vy bez protestů podléháte. Aplaus.
Takže to byl sofistikovaný Mr. Izzard. Děkujeme. Na shledanou. Kdo je tam další? Dave Chappelle? Že by? Uvidíme. May the Fource be with us.