Dva mozky

Mozek je jediný orgán zkoumající sám sebe. Ale i přesto, že nám umožnil odlišit se od zbytku živočišné říše, slézt ze stromů, nastěhovat se do bytů s plazmovou televizí a rychlovarnou konvicí a podívat se na planetu Zemi z Měsíce, ví sám o sobě v podstatě velmi málo. A co o něm víte vy?

Představte si, že se díváte seshora skrz lebku dovnitř na váš mozek. To, co uvidíte, bude závity rozbrázděná šedá kůra rozdělená na dvě poloviny hlubokým zářezem. I když by se mohlo na první pohled zdát, že se obě části neliší, opak je pravdou. O levé a pravé hemisféře (spojenými mnoha miliony nervových vláken, aby mohly efektivně komunikovat) se dá s trochou nadsázky říci, že jde o dva mozky v jednom.

Mezi lidmi na internetu často kolují různé teorie o dominanci mozkových hemisfér – levé přezdívají mužská, a pokud ji máte silnější, jste prý nadaní na matematiku, přesné slovní vyjadřování a logické myšlení. Pravá je naopak ženská, umělecká a kreativní, zaměřená na hudbu místo konkrétních slov. Jak jste na tom vy, si údajně můžete otestovat na tomto obrázku – podle toho, na jakou stranu vidíte otáčet se baletku, taková je vaše dominantní polovina mozku.

Ve skutečnosti je to ale poněkud složitější. Vědci dosud prozkoumaná anatomie a funkce mozku není pravděpodobně nic proti tomu, co všechno se ještě v naší hlavě skrývá. Populární zobecnění, prezentující mozek jako dva s absolutně odlišnou funkcí, tak samozřejmě neplatí.

Čím si současná věda jistá je, že každá polovina mozku ovládá pohyby protilehlé půlky těla. Což znamená, že pokud jste praváci, starají se o vaši schopnost psát nervové buňky levé hemisféry. A nejen pravá ruka je zručnější. Zkuste si k hodinkám položeným na stole přiložit jedno ucho – které to bylo?

A je tu ještě další zajímavost. Jedna z evolučních teorií praví, že kdysi v pravěku byli lidé ambidextři, což znamená obourucí (neupřednostňovali žádnou ze stran). Teprve postupným rozvojem používání nástrojů, takže asi před 2,5 milionem let, se z nich stali praváci. A protože spolu tito první lidé komunikovali hlavně posunky (tzn. pohybem rukou), které se teprve dále vyvíjely v lidskou řeč, dodnes se obě její centra /pro samotné pohyby úst i porozumění/ nacházejí taktéž v levé hemisféře. Pravé tak zůstala na starost spíše orientace v prostoru, propojení člověka s okolím.

Možná vás teď napadlo, že kdyby existoval někdo s jednou hemisférou nefunkční nebo odoperovanou, mohli bychom dobře pozorovat, jaké funkce zůstaly, a tak konečně odpovědět na spoustu otázek a potvrdit všechny šedé teorie. To sice není možné, protože pro přežití je bezpodmínečně nutná existence obou, ale v následujícím videu můžete zjistit, jaké jsou subjektivní pocity člověka s krvácením do mozku, které jednu z hemisfér částečně na nějakou dobu vyřadí.

A třeba vás po jeho shlédnutí překvapí, že ani mozková mrtvice nemusí být jen negativní zkušenost.

Pokračování příště.

P.S.: Za domácí úkol si v rámci mé nauky o mozku procvičte angličtinu – možnosti tu jsou (a pro odborné nadšence i tady).

text: Senta Maria Magdalena Kubátová