dTest o rostlinných tucích: stále je co zlepšovat

Řada lidí používá rostlinné tuky na pečení a smažení kvůli jejich cenové dostupnosti. V neprospěch rostlinných tuků však mluví spektrum nežádoucích látek, které se v nich vlivem nesprávného zpracování mohou vyskytnout. Spotřebitelský časopis dTest se těmto výrobkům po třech letech opět podíval na zoubek, aby zjistil, jestli se jejich kvalita zlepšila.
 
dTest poslal do laboratoře 12 tuků určených na pečení a osm 100% tuků, z nichž sedm je určeno na smažení a jeden nese označení „na polevy“.
 
„Rostlinné tuky jsme testovali již před třemi lety. Třetina výrobků tehdy v testu propadla kvůli vysokému podílu škodlivých transmastných kyselin a MCPD esterů. Výrobci se většinou poučili, pořád je ale co zlepšovat,“ říká Hana Hoffmannová, šéfredaktorka dTestu. Transmastné nenasycené kyseliny, které mohou vznikat během výroby částečně ztužených tuků zastaralou metodou, jsou prokazatelně škodlivé zejména pro srdce a cévy. Shodují se na tom Světová zdravotnická organizace i Evropská komise. „Maximální limit 2 gramy transmastných kyselin ve 100 g tuku, který platí například v Rakousku, Švýcarsku, Dánsku nebo Norsku, nepřekročil žádný z testovaných výrobků až na jediný. A to Bohemilk Pozdrav z hor, v jehož tuku jsme naměřili 6,2 % těchto látek,“ uvádí Hoffmannová a dodává: „Zavedení podobného limitu i u nás bohužel nepovažují čeští ministerští úředníci za nutné.“
 
Laboratoř měřila i obsah esenciálních mastných kyselin omega-3 a omega-6. Obecně se považuje za žádoucí dodržovat optimální poměr omega-3 ku omega-6 mezi 1:2 až 1:5, kvůli tomu, že nenasycené kyseliny omega-6 podporují v organismu zánět a ve stravě jich bývá dostatek. Omega-3 naopak záněty tlumí. Vyvážený poměr těchto látek ve stravě je proto důležitý. Nejlépe v této zkoušce obstál Crème Bonjour s poměrem 1:2,65.
 
Všechny výrobky v testu měly jedno společné, a to obsah palmového tuku. Jeho výhodou je vysoký obsah nasycených mastných kyselin, díky nimž je pevný a ve směsích dokáže „zpevnit“ i rostlinné oleje. Nevýhodou jsou vedle ekologických dopadů pěstování i možná zdravotní rizika. Způsobují je látky s názvem MCPD estery a glycidyl estery, k jejichž vzniku dochází během nešetrného zpracování suroviny. Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil tolerovatelný denní příjem MCPD esterů na 0,8 mikrogramů na kilogram tělesné hmotnosti denně. „Podle výsledků našeho měření by člověk vážící 70 kilogramů tuto hranici bohatě překročil, kdyby za jeden den snědl 20 gramů 100% tuků Iva, Omega a Omega na polevy, což nemusí například v podobě zákusků představovat větší problém,“ upozorňuje Hoffmannová.
 
Mnohé rostlinné tuky se snaží smyslovými vlastnostmi přiblížit máslu. K máslovější chuti používají výrobci buď příměs mléčného tuku či jiné mléčné složky (například Crème Bonjour, Zlatá Haná), nebo syntetické máslové aroma (Hera máslová). Iluze másla se však příliš nevydařila ani u jednoho z testovaných produktů. Ze smyslového pohledu mezi tuky na pečení nejlépe obstály Olma Zlatá Haná a Hera, mezi 100% tuky Ceres Soft a Ceres Soft se slunečnicovým olejem.
 
„Ačkoli tuky není zapotřebí konzervovat, čtvrtina testovaných výrobků obsahovala konzervační látku sorban draselný (E 202). Ten patří mezi látky, které mohou vyvolávat alergické reakce a pro jejichž použití existuje legislativní omezení. Doporučujeme proto před nákupem pročíst etiketu výrobku,“ uzavírá Hoffmannová.