V kině na Dlabačově jsem nebyla dobrých dvacet let. V devadesátých letech to bylo omšelé kino na vidrholci pod Vypichem, kam se slétali náctiletí intoši na Bergmanna a Tarkovského, a dokonce mám takový dojem, že se tam v sále občas i kouřilo …a bůhví, co ještě.
Teď jsem se po těch strašných letech dokodrcala na Dlabačov znovu, mimochodem na fantastický dokument Canaletto a umění Benátek, ale to je vedlejší, hlavně: žádné rozvrzané sedačky, kelímkáče ani čoud! Zrenovovaný interiér, stylová kavárna s barem, pohodlí v sále se super zvukem (žádný ohlušující řev!), do něhož si z toho baru odnesete cokoli, co chcete (jasná volba, Canaletto byl Benátčan a nedaleko je kraj prosecca). Co ale zůstalo, jsou super filmy, hraje se divadlo, do kavárny přibyly koncerty.
Zkoukněte stránky www.dlabacov.cz. My, co už jsme vyrostli z undergroundových pajzlů a chceme onačejší kafe, než to z granulí, nemáme, pokud jde o kulturní stánky, zas tak moc na výběr…