DJ Maddie (UK): Tancování je pro mě vášeň

Půvabná Angličanka Madeleine Gould aka DJ Maddie je jednou ze zásadních hvězd žánru zvaného Northern Soul, který vychází ze subkultury Mod. Tancuje se na něj rychle, divoce a celou noc. Maddie do Prahy přicestovala z Portsmouthu, aby zahrála na akci Prague Allnighters 7 v Baráčnické rychtě. Počkali jsme, až skončí svůj taneční workshop pro pražské fanoušky, a stáhli ji ke stolu na rychlý rozhovor.
 
 
Madeleine, všiml jsem si, že sis do Prahy přivezla desky v kovovém kufříku s označením křehké. Bojíš se o svůj poklad?
Samozřejmě. Mám na desky speciální box, který by měl odolat nárazům. Jenže na letišti mi s tím třískli tak, že jsem se ho skoro bála otevřít.
 
Dopadlo to dobře?
Hromada střepů tam naštěstí nebyla. Desky vypadaly vcelku, ale fakt jsem se ještě pořádně nekoukla, protože mi z toho bylo úzko.
 
Máš raději velké, nebo malé vinyly?
Samozřejmě malé. Za prvé jsou hezké. Když je držíš v ruce, máš pocit, že jde o nějakou cennost. A taky se z nich líp hraje, protože nemusíš hledat jednotlivé tracky. Prostě nasadíš jehlu na začátek a jedeš. No a kromě toho se s nimi i lépe cestuje.
 
Northern Soul, to jsou hlavně pecky ze 60. let. Kde nakupuješ desky?
Mám několik oblíbených obchodů u nás v Anglii. Určitě už nenakupuju na Ebay. Jednak nemáš nikdy jistotu, že dostaneš to, co chceš, a kromě toho přijdeš o ten vzrušující zážitek z přehrabování se ve starých deskách.
Ráda nakupuju v Americe. Největší scéna je asi v Detroitu a ve Philadelphii a já mám štěstí, že můj přítel má bratrance zrovna tam, takže tam celkem často létáme.
 
Víš, kolik máš desek?
Nevím. Spočítané je nemám. Ale už několik let si každý týden koupím aspoň jednu „novou”. Ani nechci přemýšlet, kolik za to utratím.
 
Jsi profesionální DJ? Dá se tímhle žánrem uživit?
Bylo by to pěkný. Ale já normálně pracuju v krámě. Moje práce mě baví, ale řeknu ti to asi takhle. Když ji nechám za sebou a začnu tancovat, jsem štastnější. Northern soul je moje vášeň. 
 
Když jsem tě pozoroval na parketu, snažil jsem se zachytit kroky, ale nešlo to, protože kotníkama kmitáš nadzvukovou rychlostí. Není ten tanec nebezpečný? Zranila ses někdy?
Ty se směješ, ale před měsícem jsem opravdu spadla a narazila jsem si záda. Musela jsem s tím k čínskému terapeutovi, který se mě snažil napravit, ale bolí mě to doteď.
 
Musí tvůj přítel umět tancovat?
No, tak samozřejmě nemusí, že. Ale já mám štěstí, že ten můj tancuje fakt dobře.
 
Už jsi byla v Praze někdy dřív?
Ne, dneska je to poprvé. A bohužel jsem přiletěla dneska na Allnighters a zítra zase odlétám, protože mám v Anglii další akci. 
 
Kde teda spíš? V letadle?
Asi to bude znít blbě, ale já skoro nespím. Nepotřebuju to.
 
Vzpomeneš si na první okamžik, kdy ses seznámila s žánrem Northern Soul?
Neřekla bych, že šlo o jeden okamžik, o jednu skladbu, která by se najedou objevila a já do toho spadla rovnýma nohama nepřipravená. Dlouho jsem se zajímala o hnutí Mod, a Northern Soul v hodně věcech vychází právě z něj. S touhle muzikou jsem se potkala v Brtightonu, kde jsem žila dva roky.
 
Jak hodně je Northern Soul v Anglii „in”?
Určitě jde nahoru. Je to jako se všemi jinými trendy, které přicházejí, odcházejí, a pak se zas vrací. Teď je ta doba, kdy na akce začíná chodit čím dál víc lidí.
 
Tady v Praze na Baráčnickou rychtu dorazilo asi dvě stě tanečníků. Kolik to bývá u vás?
Samozřejmě záleží na typu akce. Někde to jsou stovky, ale jindy třeba i tisíce. A všichni tančí. Je to skvělý.
 
Na Wiki se dá najít, že byl Northern soul vždycky spojenen s užíváním amfetaminu. Přeci jen se tančilo celou noc… Jsou to pomluvy nebo na to je něco pravdy?
S drogami je to asi všude stejné. Do nějaké míry je najdeš na každé akci. Ale nevybavuju si, že bych za celou dobu někoho na Northern soul viděla někoho, jak bere drogy. Přiznám se, že já sama mám divokou minulost a jednu dobu jsem měla namále.  Ale to už je všechno za mnou. Dneska už ani nepiju. Muzika a tancování jsou pro mě všechno.
 
text: Adam Maršál
 
O dalších dílech Allnighters se dozvíte včas na http://pragueallnighters.cz