Čtvrtek na Rock for People: blues akčního hrdiny místo ukolébavky

Manu Chao, Biffy Clyro, Steven Seagal – tahle jména padala nejčastěji z úst tisícovek lidí, kteří přišli ve čtvrtek na úvodní den jubilejního 20. ročníku Rock for People na královéhradeckém letišti. Zní to tedy trochu jako příslovečný dort pejska a kočičky, ale tentokrát to kuchaři uvařili docela dobře.
 
Téměř bez ustání poskakující a stále dobře naložený Manu Chao se svými třemi spoluhráči z projektu La Ventura přilákal před hlavní scénu mnohatisícový dav, v němž dalo práci nepodlehnout kouzlu jeho kolovrátkovým rytmům prokládaným zvuky sirén. Koneckonců před české publikum předstoupil už potřetí a dobře ho zde znají – navíc většinu repertoáru tvořily známé hity z alb Clandestino či Proxima Estación Esperanza. „Na tom, že hraje stejné věci jako před patnácti lety, by nebylo nic zvláštního. Zvláštní ale je, že má na starý kolena stejně energie, jako tehdy,“ zhodnotil znalecky profesionál z pořádajícího týmu jiné velké domácí přehlídky, který si byl v Hradci s kolegy obhlídnout konkurenci. Spokojenost tedy vládla na obou stranách. „Crazy Czechia!“ vykřikl nikoli objevně, přesto nadšeně maličký headliner během svého téměř dvouhodinového setu snad tisíckrát.
 
Mnohem méně známým, a tedy o to více lákajícím jménem, jsou ve zdejších krajích britští Biffy Clyro. Zejména potetovaný Simon Neil, zpěvák a kytarista s vizáží jogína, a neméně vizuálně zajímavý baskytarista James Johnston představili svůj hudební mix s melodickým základem, éterickými doplňky a silným nápřahem s neskrývanou zvířeckostí – z reakcí publika bylo zřejmé, že na tohle jméno už jen tak nezapomene.
 
Zkušeného veterána amerických akčních filmů Stevena Seagala zaskočily těžkosti putování po evropských cestách, takže do rozpáleného Hradce dorazil až s půldenním zpožděním a místo podvečerního rozjezdu na jedné z hlavních scén nabídl až dlouho po půlnoci svou bluesovou ukolébavku z vedlejší autobusové scény. A kdo měl velkou výdrž, mohl si od stárnoucího umělce odnést i autogram.
 
Za zaznamenání stojí i od pohledu „slušný chlapec“ – zpěvák a pianista Tom Odell, kterého atmosféra vystoupení ve velkém stanu ke konci vystoupení inspirovala k tanečku po piánu v duchu Jerryho Lee Lewise.
 
Jinak nová jména zahraničních kapel, kterým pořadatelé věští velkou budoucnost, představila speciální  Zoot Showcase Stage, a na hlavních scénách samozřejmě nechyběla domácí jména. Například The Tap Tap nebo Divokej Bill. Jeho frontman Vašek Bláha se po skončení uměleckých povinností ujal kočárku a jal se korzovat areálem jako na nedělní procházce – daleko ovšem nedošel vzhledem k tomu, že jej na každém kroku stavěli se žádostí o společnou fotografii.
 
Atmosféru prvního dne festivalu dotvářely vzdušné atrakce – kromě dronu poletujícího s kamerou nad hlavami diváků show leteckých akrobatů a koneckonců i dva horkovzdušné balóny, které krátce před setměním přelétly těsně nad areálem, aby jejich posádky pokynuly divákům v kotli, než usedly jen pár metrů za festivalovým kempem.