Colours of Ostrava: Město se nezmění za těch pár chvil.

Přijíždíš na festival.

Přijíždíš do města. Jasný, fajn, říkáš si.

Ostrava je Ostrava. Město je město. Město se nezmění za těch pár chvil. Ostrava taky ne.
Znáš ji, říkáš si. Znáš to město. Stará Aréna. Od jedenácti dopoledne v týdnu až do ticha. Znáš ty barvy, pár nonstopů – casino, prázdný náměstí, divadla. Tohle je Ostrava (!!!), říkáš si. Křičí na tebe dávno známý příběhy.

Jedeš na festival, festival je město, říkáš si.

Jenže...

Stačí se trochu rozhlédnout a uvidíš, že to, co bylo jistý, už tak jistý není.

Dojde ti, že Ostrava není jen Aréna, Laso, Admirál a 10 minut na Hlavák.

Tohle je jiný.

Přijíždíš na festival a říkáš si, že za ty roky, cos tu nebyl, je všechno jinak.

Železo místo řeky. Štěrk místo trávy.

Přijíždíš na festival a říkíš si.

Tohle je jiný.

A festival se šklebí.

Šklebí se a zvě tě na souboj.

Přijíždíš na festival a vidíš před sebou železnou kostru. Je nová pro tebe. Stará pro čas. 

Ostatní jí znaj.

Ale tohle je mezi tebou a ní.

Musí být boj

Musí se to vyřešit

Musí se měřit strany a zvolit vítěze.

O tom je boj. Jeden vyhraje. Jeden prohraje.

Musíš se snažit, protože tohle není Ostrava, jakou znáš.

Musíš se snažit, zvítězit, říkáš si. Protože je to velká výzva. A velká výzva je buď velká prohra nebo velká výhra. Panna nebo orel. Orel, říkáš si.

Přijíždíš na festival a jde do tuhýho. První den je najednou první noc. První noc je první boj.

Přijíždíš na festival. Festivaly znáš, říkáš si.

Jo, ale tohle je jiný, šeptáš sám sobě a je ti to jasný.

Tohle nejsou Buriánkovy stereotypy.

Tohle je o tom, jak se popereš. Tohle je o tom, jak porazíš štěrk a železo.

Není to snadný.

Hnedka na první den a první pokus.

Přijíždíš na festival jako přijížděj tisíce očí, který taky musej bojovat.

Ale to je teď jedno. Tohle je jen mezi tebou a štěrkem.

A tak si konečně tady, fajn, říkáš si.

V krajině železa. V horizontu kovový mlhy

Tak jsi tady a všude jsou fronty. Fronty na všech frontách. Čekáš na svůj boj.

Fronty na pivo. Fronty na akreditae. Fronty na přespání. Fronty na vzduch. Fronty na fronty. Fronty na výhru. Fronty na všech frontách.

Každej si vede ten svůj boj, ale hlavní je ten tvůj boj.

Železo místo řeky. Štěrk místo trávy.

Přijíždíš na festival. Boj, fajn, říkáš si.

Koukáš na hodinky. Za deset minut Sigur Rós

První meta.

Tohle musíš dát, říkáš si.

A najednou tam jsi. Prošels frontou.

Island. Všechno to čemu rozumíš, aniž bys tomu rozumněl.

Krajina v železe. Louky v horizontu kovový mlhy.

A najednou svítěj hvězdy. Island. Jseš někde úplně jinde. Ta hudba tě dostala. Svlékla z těla.

Posloucháš majáky tónů a důvěřuješ.

To je ten klíč. Utéct z těla. Tohle funguje. Štěrk je krajina. Kovová mlha je loukou.

Tohle kolo si vyhrál, říkáš si.

1:0, říkáš si.

Pivo, panák.

Dneska se cejtíš fakt dobře, říkáš si.

Taky to tak cítíš.

Krajina místo štěrku. Řeka místo železa.

Dneska je po tvým.

Svítěj hvězdy

Vítězná růže je tvoje...

text Petr Dlouhý