ČOKO VOKO, MIDI LIDI a VENTOLIN @ Cargo Gallery

Udělat hudební klub na lodi je určitě prima nápad. 36 kaček za 0,4l přechmelený desítky už tak super není, ale budiž. Za exotiku se cáluje a člověk musí přežít i dost poddimenzovaný sociální zařízení. Jinak je fajn, že se konečně na vlnách pohupuje taky něco jinýho než občas lehce diskutabilní Bukoš.

Čokyny podle předpokladu zahajovaly. Je s podivem, že tohle femiblues ještě táhne. Nám to po poslechu víc než dvou songů už nemělo co dát, ale na živo je tahle neumětelská taškařice pořád ještě trochu zábavná.

Naopak Midi lidi táhnou asi víc než kdy dřív. I proto se daly v davu zahlédnout páry, tvořené chlapci s výstřihy do V a děvčaty s nohama do X. Vývoj Lidí se nám ani trošku nezamlouvá. Z kdysi minimalistický tvorby jsou najednou písničky. Sem tam angličtina, která postrádá onen vtip. Petr Marek se přestal bát svýho hlasu (a začal ho - světe div se - naduživat) a do vystoupení zapojil androgynní tanečky alá Arnoštek. Na Majálesech z toho musej vřeštět radostí...

Celá tahle hopsačka pro nás byla ale vcelku důstojným předskakováním Ventolinovi. Opět se nám potvrdilo, že, jakkoliv nás výrazněji nenadchlo jeho nejnovější album, v mělkým českým rybníčku patří jeho živáky k tomu nejlepšímu a nejoriginálnějšímu. Navíc je potěcha pro oko sledovat hračičku Ventolina, jak pobíhá mezi elektronickejma krabičkama bez jakýkoliv potřeby počítače. Tenhle fetiš nás ale nesdílí tak moc, jak dobrý to bylo, páč ze sálu po ML zmizela nadpoloviční většina osazenstva. Rozpačitej smajlík. Pokud ještě nepatříte mezi Ventolinovy skalní, lze předpokládat, že jste se s ním ještě nepotkali. Napravit!