Cirkus Wax Tailora má za sebou další zastávku v Praze

I když nový Waxovo album máme trošku problém si zamilovat, jeho fůze a nápady v nás dlouhodobě udržujou naději, že hip-hopová scéna není ještě kompletně v prdeli, není plná klišé a umí překvapit. Ale přiřadit takhle komplexní osobnosti jenom jednu škatuli zkrátka nejde. Od čistokrevnýho rapu, kterej v devadesátkách předváděl se svým tehdejším projektem La Fomule, se Jean-Christophe Le Saoût přerodil v producenta hudby postrádající pevnej mantinel.

Stejně tomu bylo i při pátečním koncertu, kterej byl průletem od soulu po elektroniku a zase zpátky. Rozmanitost si žádá poměrně slušný personální obsazení, který ze zadních pozic diriguje sám principál, a tak na pódium v různejch intervalech vyskakujou uhrančivý vokalistky nebo rapperský duo, který celej zážitek posouvalo ještě vejš. Je teda dost s podivem, že takováhle show umí zaplnit LMB sotva z poloviny, i když to je strop, při kterým se dá v Lucerně ještě důstojně existovat, dojít si pro pivo a obecně vést spokojenej život. 

I přes prvotní oslabení blátivým utopencem od Sudu jsme se bavili tak dobře, že i k tomu Jirkovi Neumannovi pak byl člověk takovej nějákej smířlivější. 
/GALERIE/